Vrchní školní inspektorka nedávno pronesla větu, která je titulkem tohoto příspěvku. A má pravdu! Vždyť při pohledu na normy, kterými se musí ředitel školy řídit, je jasné, komu jsou určeny: kromobyčejně nesvéprávnému pitomci, u něhož je nutné zpochybnit i jeho volební a další občanská práva.
Dovolím si začít krátkým příběhem, který se skutečně stal. Unie školských asociací ČR – CZESHA zprostředkovává pro školy dar počítačů od jedné nejmenované banky. Z logiky našich daňových předpisů musí z toho daru odvést daň z přidané hodnoty, proto každý počítač musí být znalecky oceněn tzv. cenou obvyklou. Jedna nejmenovaná škola z nejmenovaného kraje se rozhodla nabídky využít a pořídit počítačovou učebnu. A nastal problém vpravdě kafkovský. Hodnota daru se v součtu oněch obvyklých cen vyšplhala nad 20 tisíc. Člověk by řekl „a co?“, když školy jsou od darovací daně osvobozené. V nejmenovaném kraji je to však jinak. Problém, který vyvstal před ředitelem nejmenované školy, zní:
Zásady vztahu statutárního zástupce organizace ke zřizovateli v oblasti hospodaření organizace:
"… Ředitel organizace je povinen písemně požádat zřizovatele o souhlas s přijetím věcného nebo peněžitého daru, jehož hodnota přesahuje výši 20 tis. Kč v každém jednotlivém případě. U peněžitého daru navíc o souhlas s jeho užitím. …"
Když jsem dostal od svého známého tento mail, považoval jsem jej za jeden z nesčetných vtipů, které kolují virtuálním světem internetu. Posléze jsem seznal svůj hluboký omyl. Jde o realitu pikantnější o to, že předpis byl vydán krajem, jemuž vládne pravice. Smutné je, že tento příběh nebude cizí v té či oné podobě ani ostatním školám, v jiných krajích a jiných městech. Selský rozum je v koncích, a to zcela.
Jen stěží domyslet, co vše lze ještě v podobných normativních dokumentech najít. Obvykle nad nimi člověk mávne rukou s poznámkou o parkinsonovských zákonech a možná uroní slzu nad svými daněmi. Problém je však mnohem vážnější. Čert vezmi peníze, ale… jaký přístup k výkonu své funkce může mít ředitel školy, jenž si musí nechat schválit přijetí daru, který ani školu, ani zřizovatele nemůže ze zákona nic stát? Jak se musí cítit ředitel školy, když netrpělivě čeká na razítko úředníka, zda může za darované peníze pořídit to, na čem se pravděpodobně domluvil s dárcem a co také bylo pravděpodobně podmínkou jeho poskytnutí? A nakonec možná – jak se musí cítit dárce, o jehož dobrovolném činu rozhoduje ve skutečnosti úředník?
Kdo je vlastně ředitel školy?
Člověk zodpovědný za chod instituce, poskytující denně vysoce kvalifikované služby stovkám klientů, zaměstnavatel desítek většinou vysokoškolsky vzdělaných odborníků, stratég zodpovídající za prosperitu jím řízené instituce, manažer zodpovídající za hospodaření s majetkem často v hodnotě stovek milionů korun, reprezentant zastupující váženou instituci, člověk rozhodující v tom či onom smyslu o osudech stovek lidí?
Ne. Jen při letmém pohledu na normy, kterými se musí řídit, je jasné, že musí jít o kromobyčejně nesvéprávného pitomce, u něhož bude nutné v nedaleké budoucnosti zpochybnit i jeho volební a další občanská práva.
Realita je totiž jasná:
- Ředitel zodpovědný za strategické řízení nemůže svobodně zvýšit počet přijímaných ke studiu na základě vyššího zájmu uchazečů.
- Ředitel zodpovědný za personální řízení nemůže prakticky rozhodovat o platech podřízených; když zajistí svým pracovníkům nadprůměrný plat, je podroben státem nařízené kontrole školní inspekcí (rok 2000).
- Ředitel zodpovědný za prosperitu instituce je k efektivitě motivován tím, že ušetřené peníze jsou škole odebrány ve prospěch jiné, která „to potřebuje“.
- Ředitel zodpovědný za finanční řízení a majetek nesmí rozhodnout o odpisovém plánu majetku instituce a je úředníkem nucen v účetnictví zkreslovat faktický stav věci.
- Ředitel jako reprezentant školy musí písemně žádat úředníka o vyřazení drobného majetku.
- A nakonec třešnička – ředitel jako sebevědomý manažer musí sponzora po úspěšném jednání upozornit, že dar nemůže přijmout bez písemného souhlasu a razítka nějakého bezvýznamného subalterního úředníka.
Pár otázek pro úředníky…
Vážení úředníci!
- Opravdu si myslíte, že podmínky, které vytváříte, podporují aktivitu ředitelů a jejich ochotu se angažovat ve prospěch své školy a zvyšování kvality vzdělávání?
- Opravdu se domníváte, že takto nastavená pravidla přivedou do ředitelských funkcí samostatné aktivní manažerské osobnosti, schopné racionálního řízení?
- Věříte úsloví „jaký pán, takový kmán“ neboli, že kvalitní ředitel je podmínkou kvalitního pedagogického sboru a kvalitního vzdělávání?
- Uvědomujete si, co znamená právní subjektivita školy a rozumíte pojmu statutární zástupce právnické osoby?
- Nežijete náhodou v iluzi tisíckrát dokázaného nesmyslu, že od úřednického stolu lze dohlédnout a zkontrolovat vše?
- Máte byť jedinou vlastní zkušenost s tím, že buzerací a strachem lze nařídit reálnou kvalitu, tedy nikoli jen tu „na papíře“?
- A na závěr speciální otázka pro mužskou část naší byrokracie: Pánové, nezapomněli jste na ten jeden či dva roky strávené výkonem povinné vojenské služby? Jistě máte v živé paměti to, jak jste svůj vojenský útvar pokládali za druhý domov. Jak jste se pro něj samou aktivitou přetrhli. Jak jste s nadšením a ochotou dělali pro armádu první poslední. Jak jste se nikdy nesnažili obejít navýsost smysluplné rozkazy a nařízení. Jak jste šetrně nakládali s majetkem armády. A jak jste si nikdy o svých nadřízených nemysleli, že to jsou pitomci. Zkrátka, nezapomněli jste na ty roky plné přirozené motivace a nadšení?
Pár otázek pro politiky…
Vážení politici!
Zcela rozumím tomu, že žádnému politikovi ve výkonných funkcích se nechce postavit proti sobě jediného jistého spojence – podřízenou byrokracii. Koneckonců, kryje vám záda. Přesto ale…
- Nestálo by za to se zamyslet, zda úřednictvo připravující podobné dokumenty nedává až příliš okatě najevo snahu zdůvodnit, proč jich musí být tolik a proč jsou tak upracovaní?
- Nestálo by za to se místo politikaření raději věnovat vnímání souvislostí a důsledků zdánlivých drobností?
- Nestálo by za to ve světle mého úvodního příběhu podrobit kritickému zhodnocení toto často slyšitelné tvrzení: „kvůli tomu, že jsme zahlceni operativou, nemáme čas na nic pořádného“?
- Nebo snad rezignovaně souhlasíte s výrokem paní ústřední školní inspektorky Marie Kalábové, který pronesla minulý týden před poslanci školského výboru našeho parlamentu – totiž že „ředitelé škol jsou nejslabším článkem naší vzdělávací soustavy“? Myslím, že pro mnohé z ředitelů by to mohla být „taková pěkná tečka za tím školním rokem“.
Karel Hepner
0 komentářů:
Okomentovat