Víte, jaké mobily jsou mezi mládeží populární? Je u dětí mobil vstupenkou do třídní elity? Koupily si mobil samy, nebo jej dostaly? A kdo jim hovorné platí? Tyto a další otázky byly předmětem ankety časopisu Mobility mezi 1 829 žáky základních a středních škol. Výsledky jsou zajímavým pohledem do světa teenagerů, v němž právě mobil hraje významnou roli.
Na vybraných základních a středních školách rozmístěných po celé České republice jsme provedli průzkum. Žákům a studentům ve věku 10–19 let jsme prostřednictvím dotazníku položili různé otázky, které se týkaly používání mobilních telefonů. Získali jsme odpovědi od 1 829 respondentů.
V článku budeme často používat anglické slovo „teenager“ a jeho českou alternativu „náctiletý“. Uvědomujeme si, že obě slova jsou hodně škaredá, ale jako jediná přesně popisují skupinu, na kterou jsme se zaměřili.
Potřebuje mládež mobil?
Ještě než se pustíme do popisování výsledků ankety, je na místě pozastavit se nad stále trochu kontroverzní otázkou, zda vůbec děti mají mít mobil. Ještě před dvěma lety byla odpověď poměrně jednoznačná: mobilní telefon je v rukách dětí zbytečný. V současnosti se ale tento názor obrátil o téměř sto osmdesát stupňů. Více rodičů se nyní kloní k tvrzení, že mobil je i pro děti užitečná a praktická věc. O mobilním dítěti můžou mít rodiče neustále přehled a používáním telefonu se ratolest naučí také hospodařit.
Naše výsledky ukazují, že podíl mobilních telefonů ve školách téměř odpovídá podílu v celé populaci. Zjistili jsme, že mobilní telefon používá 61 % oslovených školáků.
Mají teenageři mobilní telefony?
Mobilní telefon mají téměř dva náctiletí ze tří. Podíl mobilů mezi žáky a studenty se kupodivu se zvyšujícím věkem nijak výrazně nemění.Více mobilních telefonů je mezi chlapci (mobil má 63 %) než mezi dívkami (59 %).
Záleží na rodičích, jestli svému dítěti nechají při používání mobilu zcela volné ruce, nebo jestli jej rozumně omezí. Anketa ukázala, že plné dvě třetiny teenagerů v telefonování nikdo neomezuje, můžou si telefonovat, jak se jim zlíbí. Jedinou omezující hranicí je tak kapesné nebo jiná finanční hotovost.
Zatímco u mladších žáků do patnácti let platí jejich mobilní telefonování ze dvou třetin rodiče, u starších dětí se už financování mobilu přesouvá na bedra vlastníků telefonu. Za používání mobilu také častěji sami platí chlapci než dívky (49 % : 41 % bez rozlišení věku).
Mobilní teenager
Typické náctileté dítě lze snadno charakterizovat: je tvrdohlavé, oponující, citlivé na svůj zevnějšek, touží zaujmout své okolí. Jedním z prostředků pro získání určitého postavení může být také mobilní telefon. Zejména u mladších dětí se hodně hledí na vlastnictví a jedinci bez mobilního telefonu mají ve společnosti školní třídy horší pozici než děti s mobilem. Platí to ovšem pouze do určitého věku, pak již teenageři většinou „zmoudří“.
Ačkoli by se mohlo usuzovat, že teenager si bude mobilní telefon velmi pečlivě vybírat a hned tak nějaký si nevezme, opak je pravdou. Mladí lidé totiž často ani nemají možnost výběru, protože polovina z nich mobil dostala jako dárek, „zdědila“ jej po někom z rodiny, nebo jim ho bez jejich vědomí vybrali a koupili rodiče. Třetina dětí také proto není se svým mobilním telefonem spokojena.
Teenageři si mobilní telefon většinou nekupují sami, dostávají ho od rodičů, nebo jako dárek od někoho jiného. Z jedné třetiny ale mají právo zasahovat do výběru, což činí více chlapci než dívky (34 % : 29 %). Poměry jednotlivých možností se ale jinak neliší, dokonce ani při rozdělení podle věku, kde by se dalo předpokládat, že ve skupině nad patnáct let bude vyšší podíl telefonů pořízených za vlastní peníze.
Kluci, holky a mobily
Zajímá vás, jaké značky telefonů jsou mezi mladými lidmi nejpopulárnější? Značky z trojlístku Nokia, Alcatel a Siemens mají přibližně stejný podíl a dohromady si rozdělí téměř celé tři čtvrtiny koláče. Ve zbytku je viditelný ještě Ericsson a Motorola, ostatní značky spadly pod podíl pět procent, kde jsme je už nerozlišovali.
Podíly tří u nás dominantních mobilních značek jsou u dětí vyrovnané. Při rozdělení respontentů podle věku bychom zjistili, že zatímco u mladších vede Nokia a značně rozšířená je i Motorola, ve věku 16-19 let se na první místo dostal Alcatel, podíl Motoroly zmizel pod 5 % a na její místo se dostal Ericsson. Při rozdělení na chlapce a děvčata nenajdeme při srovnání podílu značek velké rozdíly.
Nejžádanější vlastnost mobilů jsou malé rozměry a hmotnost, po mrňavých telefonech touží třetina všech teenagerů. Druhou nejdůležitější vlastností jsou funkce. Následuje vzhled, hezké zvonění (!) a teprve pak zmiňované výměnné kryty. Další požadované vlastnosti už mají menší než pětiprocentní podíl. Je zajímavé, že až na funkce se všechny ostatní požadované vlastnosti, které dosáhly nad pět procent, týkají vzhledu a image telefonu.
Přestože funkce mají při výběru velkou váhu, všechny ostatní vlastnosti, které se dostaly nad pět procent, se týkají vzhledu a image telefonu. Chlapci o pár procent více upřednostňují funkce (21 % : 19 %), po šesti procentech od nich dostaly ještě hry a WAP, jinak jsou ale jejich preference stejné jako u dívek. Ani u věkových kategorií 10-15 let a 16-19 let se upřednostňované vlastnosti nijak zvlášť neliší.
Teenageři ale nejsou mobilní snobové, kteří chtějí ten nejdražší mobil, který nikdo nemá. Kdyby si mohli vybrat mobil zadarmo, vyhrál by to u nich telefon, který má přesně takové funkce, které požadují. Jakmile mobilu chybí nějaká podstatná funkce, je prostě „out“ a neberou ho. Klíčovou funkci by mobilu odpustili snad jen v případě, když by se jim mimořádně líbil. Pokud se mobil teenagerovi líbí, příliš se neohlíží na cenu, i když samozřejmě dobře ví, v jaké cenové kategorii může mobil vybírat. Na vzhled náctiletí kladou daleko větší důraz než třeba na pohodlné ovládání. Když se jim mobil nelíbí, nemá u nich šanci.
Textovky by stačily
Není sporu o tom, že posílání textových zpráv je ohromně využívaná služba. U teenagerů to platí dvojnásob, protože psaní SMS je „sexy“, lze je používat i při hodině a textovky na první pohled stojí méně než hovor (ale jen na první). Plných třiaosmdesát procent školáků a studentů mobil využívá více k práci s textovými zprávami než k telefonování.
Tento poměr je stejný v obou hodnocených věkových skupinách, výrazněji se ale liší při srovnání chlapců a dívek. Zatímco telefon pro esemeskování používá "jen" 73 %, u dívek je to celých 89 %.
Podíl mobilních operátorů mezi teenagery přibližně odpovídá podílu operátorů v celé populaci. Jasně vede Eurotel, jehož služeb využívá téměř celá polovina oslovených, na úkor Paegasu ale pár procent navíc získal Oskar. Pouze deset procent náctiletých využívá tarifní programy mobilních operátorů a tipujeme, že u většiny z nich půjde pravděpodobně o partnerské programy k tarifům rodičů. Devadesát procent mladých telefonuje z předplacených karet. Za dvě třetiny mladších dětí do patnácti let platí účty rodiče, třetina si telefonování financuje sama, například z kapesného. U starších je to obráceně, více teenagerů si mobilování platí z vlastní kapsy.
Na závěr musím teenagerům polichotit. Ukázalo se, že až na tři procenta výjimek jsou natolik uvědomělí, že svůj mobil během výuky buď úplně vypínají, nebo alespoň ztlumí vyzvánění.
Zatímco při rozdělení respondentů podle věku nenajdeme žádné rozdíly, při srovnání hochů a děvčat to je jiné. Zatímco žádná s dotazovaných dívek si při hodině nedovolí mít zapnutý telefon, pro 7 % chlapců to je normální. Rovněž úplně vypínání telefonu je u dívek častější než u chlapců (28 % : 16 %).
Mobil coby výchovný nástroj
Mobilní telefon je v rukou teenagerů naprosto normální věc, nad kterou bychom se už dnes neměli nijak pozastavovat. Pokud rodiče stanoví správná pravidla pro používání, může se telefon stát i výchovným prostředkem.
Chystáte-li se svému zatím nemobilnímu dítěti pořídit telefon, nezapomeňte se ho zeptat na jeho názor. Mobil by si měl každý vybrat podle svého vkusu a chce-li dítko dražší mobil, může si na něj koneckonců také zčásti vydělat samo.
Úplné výsledky ankety si můžete přečíst v lednovém čísle časopisu Mobility.
Ivan Lukáš
0 komentářů:
Okomentovat