Metoda seminárních prací zveřejňovaných na internetu je sice organizačně náročnější, ale rozhodně se vyplatí. Studenti se při práci zabývají především vlastním předmětem (v tomto případě fyzikou), ale vedle toho se nenásilně učí používat informační technologie a také spolupracovat ve skupině.
Důležité je, že studenti jsou při této metodě podstatně motivovanější. Obvyklá praxe totiž vypadá tak, že jako seminární práci žák odevzdá učiteli kus popsaného papíru - a tím to končí. Práce zveřejněné na internetu si však může přečíst kdokoliv, a to podněcuje k úsilí zpracovat zadané téma co nejlépe.
Organizační postup
Na celou akci jsem v každé třídě věnoval pět vyučovacích hodin fyziky. Nejdříve jsem si vymyslel názvy prací, které by souvisely s probíraným učivem v dané třídě. Počet prací odpovídal počtu žákovských stanic v počítačové učebně, tedy maximálně deset.
V první vyučovací hodině jsem v normální, nepočítačové třídě žáky nechal vytvořit dvojice, případně trojice. Napsal jsem názvy prací na tabuli a pak jsme licitovali, jakého tématu se která skupina zmocní. Pokud byl zájemce jeden, bylo to bez problémů, ale většina témat postoupila do dalšího kola, kde o ně bylo losováno. Po přidělení témat jsem si zapsal budoucí autory a zbytek hodiny jsem skupinkám nechal na dohodnutí organizace práce a případné dotazy. Možná vám takto strávená hodina může připadat neefektivně využitá, ale můj dojem byl opačný - studenti hýřili zájmem a aktivitou.
Další čtyři vyučovací hodiny jsme pracovali v počítačové učebně. Skupinky dostaly přiděleno pracoviště a pokyn, jak mohou vytvořenou práci zpracovat a prezentovat. Možností měly několik:
- Vystavit svoji práci na nějakém freewebu a sdělit mi pouze příslušnou adresu. Tento postup mi ušetřil hodně času, ale některé z prací jsou dnes již nepřístupné.
- Vytvořit webovou stránku a předat mi ji na disketě nebo poslat mailem. Tento postup mě naopak o mnoho času připravil, ale práce, které jsem umístil na školní stránky, jsou stále viditelné.
- Zpracovat práci jako textový dokument s obrázky a odkazy a opět mi ho předat. Já jsem vytvořil stránku, na které jsem postupně zveřejňoval výsledky studentského snažení (viz http://www.gbl.cz/profesor/duhajsk/semprace/seminrn.htm ). Tato varianta se ukázala jako docela rozumný kompromis.
Zdroje používali studenti spíš internetové, ale někteří si přinesli i papírové. Snažil jsem se je směrovat co nejméně, pouze jsem je upozornil na problém autorských práv (viz článek k tomuto tématu). U skupin, které neměly potřebné znalosti k vytváření webových stránek, jsem se spokojil s prezentací ve Wordu, případně jsme se trochu seznámili s programem FrontPage Express.
Práce v učebně byla víc organizační i z hlediska skupin; můj dojem byl takový, že většinou studenti udělali maximum práce doma a ve škole to pouze dávali dohromady, odlaďovali formu a hledali zdroje na internetu.
Hodnocení prací
V závěrečné hodině jsme si práce prohlédli a zhodnotili. Kvalita prací se dost liší, u některých jsem dokonce uvažoval o jejich stažení, protože se mi zdálo, že se není čím chlubit. Naproti tomu některé práce se mi velmi líbily a jejich tvůrci jim věnovali mnohem víc času než ty čtyři vyučovací hodiny (například skoro všechny planety v kvintě B nebo Motorové lodě v tercii).
Všechny práce jsem si pak ještě důkladně prohlédl a oznámkoval. Snažil jsem se vejít do hodnocení 1, 2, 3. Příkladem velmi slabé práce je Slunce v kvartě A, tam jsem sáhl dokonce po stupni 4 (viz opět uvedenou adresu). V celkovém hodnocení studentů na konci pololetí měly práce vliv především v nerozhodných případech.
Je však dobré studenty při práci nenápadně sledovat a nehodnotit pouze odevzdanou práci, ale i přístup k jejímu zpracování, protože ne všechny děti ve skupince jsou stejně pracovité.
Námaha se určitě vyplatí
Takovéto seminární práce jsem vyzkoušel zatím celkem čtyřikrát ve třech třídách. Ideální se mi jeví vybrat na tuto činnost třídu, která o ni má zájem a kde je v každé skupince aspoň jeden žák, který zvládne technickou stránku věci. Věk není podstatný.
Pro učitele tento způsob výuky obnáší větší vytížení než v tradiční hodině, takže v jednom školním roce ho považuji za optimální zkusit maximálně dvakrát, a to i z organizačních důvodů, protože počítačová učebna je většinou obsazena. Pokud jste o podobné výuce uvažovali, neváhejte, rozhodně to stojí za to.
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat