Uprostřed prázdnin, kdy bych se měl zbavovat myšlenek na školu a čerpat síly na září, mne pronásleduje dilema – mám nechat propadnout žáky, kteří nejeví o učení zajem? I v devátém ročníku? A má učitel povinnost připravovat žáky na opravné zkoušky?
Za 30 let své pedagogické praxe jsem po prvé nechal propadnout žákyni v závěrečném, devátém ročníku. A to ještě z fyziky … Nemohl jsem jinak, protože v druhém pololetí, jakmile se rozhodlo o jejím umístění na odborné učiliště, veškeré učení “zapíchla“ a přestala se mnou komunikovat. U tabule mlčela, papír s prověrkami odevzdávala čistý jako lilie, poznámky si nevedla – zkrátka totální pasivní rezistence. Jak jinak jsem ji měl hodnotit, než nedostatečnou?
Nebyl jsem v tom sám. Podobě se chovala i v dalších předmětech a spoléhala na to, že ji nakonec propadnout nenecháme a ona bez potíží opustí školu. To jí ale tentokrát nevyšlo a na vysvědčení měla několik nedostatečných.
Případ je to přehledný a není předmětem mé prázdninové “můry“. Ta vznikla s hledáním příčiny chování žákyně. Myslím si totiž, že jsme ji k takovému jednání na škole vychovali sami. Každoročně se opakuje, že na čtvrtletních pedagogických radách žákům hrozíme nedostatečnou a v závěru roku opravnou zkouškou, ale na samotném vysvědčení se pak hrozby nenaplní. Jako by byla pětka z klasifikační stupnice vyloučena. A pokud ji někdo spíše omylem na konci roku dostane, na škole se traduje, že se o takto potrefeného žáka učitel musí postarat, tedy věnovat část prázdnin jeho doučování a přípravě na opravnou zkoušku. Je víc než jasné, že zkoušku žák musí udělat, neboť v opačném případě by to byl znak neschopnosti učitele, který ho ke zkoušce špatně připravil. Tento přístup ale nese své „ovoce“ - na naší škole se donedávna propadnout nedalo. Co by tomu řekli rodiče, veřejnost nebo případná školní inspekce? Jak bychom si to zodpověděli? Důsledkem je pasivita řady žáků a také zbytečné propadnutí žákyně v posledním ročníku.
Pomůže tvrdší postup?
Letos jsme se však rozhodli změnit situaci tím, že jsme poslali k opravné zkoušce několik žáků v nižších třídách (mezi nimi i tři mé žáky osmého ročníku, které učím matematiku). Myslíme si, že tímto způsobem zabrzdíme nezájem žáků o učení v posledním roce základní školy. O hrozbě propadnutí jsme měsíc před klasifikací písemně informovali jejich rodiče a nabídli jim možnost zanedbanou látku ve spolupráci se školou dohnat. Dvě třetiny rodičů tuto šanci využilo, ale ta zbývající třetina vůbec nereagovala. Rodiče pak byli školou upozorněni, že na zkoušku se žáci musejí připravit individuálně. Těžko dopředu předjímat, jak taková příprava proběhne a jak přijdou žáci ke zkoušce připraveni. Na komisi, kde zasednu také já, bude spočívat rozhodnutí, zda žáci postoupí do 9. ročníku. A tady je mé dilema: Mám žáky pustit, i když jejich vědomosti budou signalizovat, že se u nich zopakuje situace s žákyní, kterou jsem letos musel nechat v posledním ročníku školy propadnout?
Ale možná jsou to zbytečné starosti. Je totiž třeba prozradit pointu: zmíněná neúspěšná žákyně byla navzdory čtyřem nedostatečným učilištěm akceptována na vybraný obor. Nic se zkrátka nestalo. Není potom veškerá naše snaha po pozvednutí pracovní morálky vycházejících žáků marná?
Jak podobné situace řešíte u vás? Jak přistupujete k žákům s nezájmem o učení? Připravujete je na opravné zkoušky? A necháváte propadat žáky v 9. ročníku?
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat