Jak legálně postupovat při výukových aktivitách, při nichž se ve škole využívají cizí zdroje? Jak je to s informacemi na webových stránkách, v knihách a v časopisech, s kopírovanými a skenovanými obrázky? Jaké postihy škole a učiteli hrozí? Na tyto a podobné otázky byste si po přečtení tohoto článku měli umět sami odpovědět.
Základní fakta lze shrnout do následujících bodů:
- 1. Autorským zákonem jsou chráněna díla. Abych věděl, co je chráněno, potřebuji rozpoznat „dílo“ od „nedíla“. („Nedílo“ mohu beze strachu používat při výuce).
- 2. I dílo mohu bez obav používat, pokud tak činím v rámci přípustných zákonných výjimek nebo na základě platné licence.
- 3. Pokud však zákon poruším, může mě čekat právní postih.
V následujícím textu je jen zřídkakdy odkazováno na konkrétní paragrafy autorského zákona. Děje se tak v případech, kdy příslušné ustanovení skutečně stojí za to znát v přesném znění. Takže pokud máte zájem, podívejte se na úplné znění zákona na serveru epravo.cz (Plný název zní: Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)).
Co je chráněno autorským zákonem?
Na prvním místě je třeba vědět, co všechno vlastně požívá autorskoprávní ochranu. Nenechte se splést tím, že u díla není uvedeno žádné „céčko v kolečku ©“ – tato skutečnost není až tak zásadní. O ochraně podle autorského zákona se totiž říká, že je neformální, což znamená, že autor nemusí ke vzniku svého práva činit žádné zvláštní úkony, nemusí vyplňovat formuláře ani obesílat úřady. Jeho právo prostě automaticky vznikne okamžikem, kdy své dílo vyjádří ve vnímatelné podobě (např. notový zápis nějaké melodie, datový záznam na paměťovém médiu …).
Předmětem autorského práva je vždy pouze dílo. Tento pojem má svou legální definici v § 2 autorského zákona (zájemcům doporučuji přečíst), která je jen obtížně koncentrovatelná, ale řekněme, že dílo je literární nebo jiný umělecký či vědecký výtvor fyzické osoby, jehož znaky jsou jedinečnost a smyslová vnímatelnost. (Výjimku tvoří fotografie, počítačové programy a databáze, u nichž postačí, jsou-li autorovým vlastním duševním výtvorem, nemusí být jedinečné). Pozor na to, že ochranu požívají i jen jednotlivé části nebo vývojové fáze díla. Dílem je i produkt vzniklý překladem nebo tvůrčím zpracováním díla jiného. (V těchto případech by si překladatel nebo přepracovatel (nový autor) měl zajistit souhlas autora přepracovávaného díla). Dalším příkladem díla je třeba sborník nebo časopis (opět zde vedle sebe existují dva autoři – autor článku nebo zařazeného díla a uspořadatel). Dílem ale není například námět díla sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.
Samozřejmě uvažujete správně, když soudíte, že 1) co není dílo, toho netřeba se bát, poněvadž užíváním rozhodně nezasahujete do autorského práva (a pravděpodobně ani do žádného jiného cizího práva), a že 2) hodně z toho, co používáte při výuce, je bohužel dílem.
A ještě malý dodatek k tomuto úvodu. Autorský zákon přiznává ochranu i právům příbuzným a souvisejícím s právem autorským (jde především o práva nakladatelů, práva výrobců zvukových, zvukově-obrazových záznamů k jejích nahrávkám, práva interpretů k jejich uměleckým výkonům, atd.). Zmiňovaná práva se od autorského sice formálně odlišují, ale tím se asi nemusíte zatěžovat. Berte to tak, že úprava je prakticky totožná a co bude řečeno o jednom, platí i o druhém.
Užití nebo konzumace?
Není to totéž. Vaší pozornosti bych doporučil § 12 odst. 4 autorského zákona, poněvadž se zde vyskytuje uzavřený seznam možných užití díla. Posloucháním cédéčka ani obvyklou prací s počítačovým programem na počítači dílo neužíváte (což je možná trochu překvapivé zjištění), ale pouze „konzumujete“. O prostou konzumaci však nikdy nejde v případě, kdy je dílo zpřístupněno většímu počtu lidí, pak už jsou totiž obvykle naplněny znaky některého ze způsobů užití díla (rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování, sdělování veřejnosti) a nebylo-li autorem nebo vykonavatelem autorových práv uděleno právo k takovému užití (např. licenční smlouvou), může jít o užití neoprávněné.
Některé konkrétní případy ve školství
Skoro všechno je tedy dílem, ale situace naštěstí není tak zoufalá, protože na vzdělávací instituce pamatuje jednak zákon (režimem výjimek oproti komerční sféře), jednak často i sami autoři nebo vykonavatelé autorského práva k dílu (poskytnutím bezplatné licence škole, sníženou cenou atd.).
Pojďme nejprve k možnostem, které školám nabízí autorský zákon. Říká se jim bezúplatné zákonné licence (především § 31 autorského zákona) a obvyklou podmínkou bude vždy uvedení jména autora, název díla a pramen. Při jejím splnění můžete k účelům vědeckým, vyučovacím či jiným vzdělávacím dílo užít (způsoby užití viz. výše). Avšak pozor. Musí se jednat o dílo zveřejněné! Chcete-li např. užít část diplomové práce vašeho studenta při přednášce, nesmíte tak učinit, nezískáte-li jeho souhlas. Pokud by dotyčná diplomová práce (dle autorského zákona „dílo slovesné“) dříve už zveřejněna byla, můžete ji užít např. při přednášce i bez souhlasu jejího autora. Zákon sice hovoří o užití v přednášce, tedy při přednesu výuky v hodině. To ale neznamená, že byste si před vyučováním nemohli například pořídit videozáznam televizního pořadu, okopírovat text či oskenovat obrázek, případně stáhnout údaje z internetu. Takový výklad zákona by byl nesprávný a popíral by jeho smysl.
Za stejných podmínek (autor, název, pramen) je též možné zařazovat drobná cizí díla a citovat pasáže z cizích děl ve vlastním díle (třeba ve školním časopise). Při zařazení nebo přepracování rozsáhlejšího cizího díla je však třeba získat souhlas autora, jak už bylo řečeno v úvodu.
Do autorského práva nezasahuje škola ani půjčováním originálů či rozmnoženin děl (kromě počítačových programů, hudebních a obrazových záznamů), z nichž může navíc pro archivní účely zhotovit další rozmnoženinu.
Užití díla je dále povoleno při nevýdělečném školním představení, v němž účinkují výlučně žáci nebo učitelé. Typicky – besídka, při které žáci hrají divadelní hru, u jejíž předlohy ještě neuplynula doba autorskoprávní ochrany (většinou 70 let od smrti autora).
V případech, které nejsou pokryty zmíněnými zákonnými výjimkami, je třeba získat od autora nebo vykonavatele autorských práv oprávnění k užití díla. To je poskytováno formou licence, licenční smlouvu lze přitom uzavřít i ústně (postačí tedy ústní souhlas). V mnoha případech ale vůbec není třeba „probíjet se do otevřených dveří“, neboť sám autor dává někdy své dílo k dispozici k volnému užití – když ne všem, tak alespoň pro neziskové a vzdělávací účely (obvykle požaduje splnění několika minimálních podmínek, například své dílo zakazuje dále prodávat a jinak zneužívat). Pro úplnost je třeba ještě upozornit na skutečnost, že některá práva vykonávají místo autorů jejich zaměstnavatelé, popř. kolektivní správcové (OSA, INTERGRAM, OOA-S, DILIA a GESTOR).
Určitou zvláštnost v autorském právu představují školní díla, která vytvořili žáci nebo studenti (autoři těchto děl) ke splnění školních nebo studijních povinností. Škola může taková díla užívat i bez jejich souhlasu, ovšem pouze nevýdělečně, a to jen ke své vnitřní potřebě Jiné užití je možné pouze s jejich souhlasem (jako u jiných děl), avšak určité odchylky jsou ještě vyjmenovány v § 60 autorského zákona.
Jaké nebezpečí vám hrozí?
1) občanskoprávní postih – dotkne se pravděpodobně spíše vaší školy. Nebezpečí spočívá v tom, že můžete zasáhnout do práva autora k jeho dílu. Postižený se pak zásahu brání podáním žaloby proti škole u soudu, (samozřejmě může, ale nemusí). Může vám být nařízeno upuštění od dalšího narušování nebo i jen ohrožování práva, zničení neoprávněných rozmnoženin, poskytnutí zadostiučinění (třeba veřejná omluva nebo finanční satisfakce) a peněžitá náhrada škody, pokud autorovi neoprávněným užitím vznikla. Co už je však citelnější - musíte vydat bezdůvodné obohacení, kterým autorský zákon rozumí zaplatit dvojnásobek ceny, za kterou byste si dílo jinak mohli legálně pořídit. Práva osobnostní (§ 11 autorského zákona) přitom narušíte typicky tím, že si například přisvojíte autorství cizího díla, zpracujete (nebo i jen přeložíte z jiného jazyka) cizí dílo bez autorova souhlasu, atd. Práva majetková (§ 12 autorského zákona) bývají nejčastěji dotčena neoprávněným užitím díla (způsoby užití viz. výše).
2) trestněprávní nebo správní postih – u něj se zkoumá individuální zavinění, takže může dopadnout jen přímo na konkrétního „pachatele“ – tedy na vás učitele. Konstrukce tohoto postihu je postavena na nebezpečnosti určitých skutků, před nimiž chce stát chránit celou společnost. Vyšetřování je zahájeno na podnět kohokoliv – nemusí jít o zainteresovaného autora (udávat může třeba i ten, kdo se vám chce mstít). Pravděpodobnost úspěšného trestního stíhání je malá, neboť trestný je v naší zemi pouze takový neoprávněný zásah do zákonem chráněných práv k autorskému dílu (§ 152 trestního zákona), který navíc splňuje ostatní znaky trestného činu a který byl spáchán úmyslně. Mnohem reálnější je ovšem hrozba až patnáctitisícové pokuty ukládané podle § 32 zákona o přestupcích za neoprávněné užití autorského díla (oproti trestnímu zákonu se postihuje užší okruh protiprávních jednání), v tomto případě totiž k spáchání tohoto přestupku postačuje nedbalost.
Okamžiky setkání s právem mohou být někdy bohužel velmi nepříjemné. Proto nelze než doporučit, abyste se vyvarovali každého porušení autorského práva a využili pouze legálních cest, které jsou snad dostatečně široké. Sankce nemusí přijít vždy, ale člověk dopředu nikdy neví…
Autor tohoto článku je odborným redaktorem serveru ZASTUDENA.cz, který se specializuje na problematiku autorského práva. Příspěvek byl psán pro Českou školu, bude však uveřejněn i na tomto serveru, který doporučujeme vaší pozornosti.
Martin Piškula
0 komentářů:
Okomentovat