V prvním dílu článku jsme se podívali na možnosti komutovaného a pevného připojení. V druhém dílu se zaměřím na bezdrátovou technologii a k tomu přidám několik doporučení a postřehů.
Bezdrátem do okna
Dalším běžně dostupným typem připojení je řešení tzv. stacionární bezdrátovou technologií. Poskytovatel v takovém případě umístí na střechu školy mikrovlnné zařízení, které musí být na přímý dohled od některého z jeho vysílačů (retranslačních stanic). Cena tohoto typu připojení bývá nižší, nežli u pevné linky. Není to však tak jednoduché.
Rozlišuje se mezi vyhrazenou a sdílenou přípojkou. V prvém případě je kapacita linky plně vyhrazena jednomu uživateli, v druhém se o ni musí dělit s dalšími. Varianta vyhrazené přípojky je cenově samozřejmě mnohem dražší. Sdílenou přípojku bych žádné škole nedoporučoval. Výjimkou snad může být případ, kdy se poskytovatel zaváže připojit do sdíleného pásma pouze předem specifikovaný počet domácích uživatelů – ti typicky v dopoledních hodinách Internet nepoužívají.
Nepočítejme s počítáním
Druhá vlastnost, od které se cena přípojky odvíjí, je neomezená versus počítaná přípojka. Cena u počítané přípojky je závislá na objemu dat, kterými uživatel překročí svůj měsíční limit (např. jeden gigabajt).
Zřizovací poplatek zahrnuje náklady na vysílač (možný i pronájem). Zde je třeba zdůraznit, že v ceně zpravidla nejsou zahrnuty náklady na další potřebné příslušenství – anténu je třeba připevnit na vhodné zařízení, např. stožár. Pozici celého zařízení na střeše musí určit proměřovací měření, a nezáleží tedy bohužel na vůli školníka. Zařízení musí být napájeno z rozvodné sítě 230 V (v tomto případě můžete narazit na bezpečnostní elektrické předpisy) a musí od něj vést datový kabel až ke školnímu serveru.
Další poplatky jsou měsíční paušál cca čtyři tisíce za jeden gigabajt plus zhruba čtyři koruny za každý další megabajt. Předchozí ceny jsou velmi orientační.
Počítaná přípojka je určena spíše pro příležitostné uživatele internetu a ve školní praxi bych se jí snažil vyhnout. Vedení školy by pak mělo logicky snahu nutit uživatele sítě ke snížení objemu přenesených dat, což se ovšem technicky velmi špatně realizuje a je to v rozporu se současným trendem využívání ICT ve výuce.
Důležitá je i metodika měření dat – některý poskytovatel zpoplatňuje pouze data přenesená k uživateli, jiný i data uživatelem odeslaná, další počítá data přenesená v noci levněji. Celá cenová problematika je značně složitá a velmi těžko se porovnávají nabídky více poskytovatelů.
U bezdrátových přípojek bez omezení přeneseného objemu dat je situace malinko jednodušší. Opět se rozlišuje mezi sdílenou nebo vyhrazenou přípojkou. Ceny vyhrazených přípojek pak vyjdou na cca dvanáct tisíc korun měsíčně. Zřizovací poplatek a cena za pronájem/koupi příslušného zařízení je u různých poskytovatelů velmi rozdílná.
Ve vzduchu je obsazeno
Důležitým faktorem v bezdrátovém připojení je i v současné době se zvětšující množství bezdrátových technologií, které připadají v úvahu. Cena se v tomto odvětví mění velmi rychle. Celkově lze o bezdrátové technologii říci, že je více náchylná k vnějším vlivům, jako je například počasí či rušení z jiných radiových zdrojů. Ze zkušeností vím, že se občas může stát, že se spojení na určitou dobu značně zpomalí nebo úplně přeruší. Většinou však záleží na lokalitě a kvalitě poskytovatele.
Hlavním kritériem pro připojení bezdrátovou technologií zůstává nutnost být v dosahu vysílače poskytovatele. Někteří z nich za toto prvotní proměření vybírají určitý poplatek.
Proxy server – hlavní sídlo velitelství
Pro připojení k celosvětové síti však nestačí pouze vhodný poskytovatel. Je jasné, že všechny počítače, které mají výhod internetu požívat, musejí být v počítačové síti. V praxi je pak nejběžnější takové řešení, kdy je jeden počítač v síti určen jako tzv. proxy server (router či firewall) a veškerý styk s internetem je realizován přes něj (počítač má dvě síťové karty – jednu do školní sítě, druhou směrem k poskytovateli). Při jeho správném nastavení se zvýší zabezpečení sítě a zjednoduší správa. V případě, kdy má škola dostatečně dimenzovánu přenosovou rychlost, může ušetřit i za webhosting a umístit své WWW stránky na tento počítač. Netřeba zdůrazňovat, že tato varianta je naprosto nevhodná u počítaného připojení.
Monopol chce být při tom
Zajímavým počinem je projekt Českého Telecomu zaměřený na školství s názvem „Planeta Internetu“, konkrétně jeho ceny za službu Internet OnLine. Ceny vypadají nízké. Mluvíme o Českém Telecomu, takže správně očekáváte, že je v tom nějaký háček – jde o kombinace sdíleného připojení a počítaného přenosu. Více informací na http://edu.iol.cz.
Osobně s tímto projektem nemám dobré zkušenosti, ale když se vám podaří přimět monopol ke slíbenému zřízení linky a budete ochotni akceptovat cenovou politiku, pak by měl být největší problém za vámi.
Podepište smlouvu, udělejte moulu
Při výběru poskytovatele je také vhodné si zjistit, na jakou minimální dobu musíte s poskytovatelem uzavřít smlouvu. Ceny se mění velmi dynamicky a často bývá ve smlouvě kratičká klausule, že v případě vypovězení před smluveným termínem musí zákazník uhradit další poplatek, který mnohonásobně převýší výhodnosti připojení u konkurence. Někteří poskytovatelé mají své nabídky sestaveny velmi šalamounsky. Po jejich přečtení začnete výskat radostí. V takovém případě si můžete být jisti, že v ceně není některá „drobnost“ zahrnuta (např. pronájem přenosového okruhu). Klidně ze sebe dělejte totálního laika a ptejte se, co všechno bude muset škola ještě hradit. Zde platí rčení „líná ústa, holé neštěstí“.
Konec technomučení
Výše popsané možnosti připojení jsou pouze zjednodušeným výběrem těch, které připadají pro běžnou školu v úvahu. Existují další technologie, jmenujme například připojení přes satelit či optickým vláknem, a další se v nedaleké době jistě objeví na trhu. Uvedené ceny jsou (není-li uvedeno jinak) bez DPH a jsou pouze orientační.
Co říci závěrem? Výběr vhodného poskytovatele internetu je věc značně komplikovaná a náročná. Doporučuji svědomitě projít co největší množství nabídek v dané lokalitě. Ceny se mohou výrazně lišit. Vždy se ptejte na reference a nestyďte se informovat o kvalitě služeb a jednání u těchto klientů. Snad vám při tom mohou pomoci informace jednoho z nejlepších serverů věnujících se českému internetu na adrese http://www.lupa.cz.
V otázce připojení bych se však řídil jednou radou, kterou nám dávají na svých stránkách koordinátoři realizace projektu Státní informační politiky ve vzdělávání – nespoléhejte na „vyšší“ síly a nečekejte, že to někdo vyřeší za vás!
Máte-li konkrétní zkušenosti s používáním některé technologie připojení pak neváhejte a sdělte je ostatním do diskusního fóra pod článkem.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat