Tvrdí to devítičlenná skupina odborníků vystupujících pod názvem CZ-21 a současně navrhuje úplně jiný typ centralizované zkoušky, která dala i název této nové iniciativě – Centralizovaná zkouška pro Českou republiku v 21. století. A právě na ni jsme se ptali v rozhovoru s členkou této skupiny Janou Strakovou.
Předminulý týden ministr školství stáhl z programu Poslanecké sněmovny vládní předlohu školského zákona, jehož součástí je i reforma maturitní zkoušky. Nastalo jakési hluché mezidobí. Navenek se zdánlivě nic neděje, ale pod povrchem se rýsují další změny školského systému. Čas do května ministerstvo školství a poslanci nepochybně vyplní jednáním o školském zákonu v kuloárech, ale je dost času i na rozhovor, tentokrát s členkou nové iniciativy CZ-21 Janou Strakovou, vedoucí zahraničních projektů na ÚIV sledujících výsledky vzdělávání. Naše žádost o rozhovor s ředitelem ÚIV, který je garantem státní části maturitní zkoušky, zůstala bohužel bez odezvy.
Počátkem dubna byl na internetu zveřejněn materiál skupiny CZ-21 s názvem Alternativa k návrhu reformy maturitní zkoušky , který doporučuje ministrovi školství a členům Poslanecké sněmovny jiný způsob řešení, než je státní maturitní zkouška. Jak vlastně tato skupina vznikla? Co bylo základním podnětem ke vzniku této iniciativy?
Jedná se o iniciativu lidí, kteří mají velké obavy z toho, že standardizovaná složka maturitní zkoušky tak, jak je v současné době navržena, bude mít na naše školství velmi neblahý vliv. Všichni tito lidé na její možná nebezpečí při různých příležitostech opakovaně upozorňovali, jejich varování a připomínky však zůstaly bez odezvy. Proto jsme se rozhodli, že své výhrady sepíšeme a že současně také naznačíme, jaká jsou možná alternativní řešení k některým z cílů, který si současný návrh na reformu maturitní zkoušky stanovil.
Co nového vaše centralizovaná zkouška vlastně nabízí navíc?
Největším problémem navrhované standardizované části maturitní zkoušky je, že se snaží splnit příliš mnoho cílů najednou. Cílem, který má největší prioritu, je snaha suplovat přijímací zkoušky na vysokou školu. Dalším cílem je zaručit srovnatelnou úroveň maturitní zkoušky na všech středních školách, tedy vyloučit situaci, kdy úroveň maturantů na některých školách je výrazně horší než na školách ostatních. Třetím cílem je zlepšit kvalitu vzdělávání na středních školách, tedy zpětně pozitivně ovlivňovat cíle a náplň výuky.
Domníváme se, že není možné plnit všechny tyto cíle jedinou zkouškou, přičemž nejdůležitější nám připadá cíl třetí, a od toho se také odvíjí náš návrh. Současně se domníváme, že snaha o suplování přijímací zkoušky na vysokou školu je úplně zbytečná a vede k tomu, že je při vývoji zkoušky příliš mnoho úsilí a finančních prostředků vynaloženo „ve prospěch“ žáků, kteří budou usilovat o přijetí na vysokou školu. Pro tyto žáky, kteří tvoří pouze 30 – 40 % populace, jsou vyvíjeny specializované testy ze všech všeobecně vzdělávacích předmětů, zatímco pro většinu žáků, kteří budou maturovat v takzvané základní úrovni, jsou vyvíjeny pouze zkoušky z matematiky, občanské výchovy a mateřského a cizího jazyka. Snaha přiblížit se v obsahu zkoušky požadavkům vysokých škol vede u všech zmiňovaných zkoušek zároveň k neúměrnému důrazu na faktografii. V tomto ohledu jde navrhovaná reforma maturitní zkoušky proti duchu Bílé knihy, která akcentuje odklon od faktografie a důraz na rozvoj klíčových dovedností. Bílá kniha zároveň deklaruje záměr snížit selektivitu vzdělávacího systému a motivovat všechny žáky k dosažení co nejvyššího vzdělání. To je druhý bod, ve kterém se návrh maturitní zkoušky s idejemi Bílé knihy míjí. Navrhovaná reforma maturitní zkoušky, kromě toho, že bude rozdělovat maturanty na horší (maturující v základní úrovni) a lepší (maturující v pokročilé úrovni) nebude nikterak podporovat další vzdělávání žáků studujících v nematuritních oborech, a tím bude selektivitu našeho vzdělávacího systému dále zvyšovat. Mezinárodní výzkumy přitom ukázaly, že jeden z největších problémů našeho středního školství spočívá v nedostatečném vzdělání učňovské mládeže.
My považujeme oba zmíněné záměry Bílé knihy - odklon od faktografie a snížení selektivity vzdělávacího systému - za správné. Náš návrh vychází z přesvědčení, že má-li být vyvíjena nějaká standardizovaná zkouška, měla by sloužit všem středoškolákům a jejím cílem by mělo být zvýšit úroveň vzdělanosti celé středoškolské populace. Zvýšením vzdělanosti zde nerozumíme pasivní memorování faktů ale rozvoj dovedností důležitých pro uplatnění v životě.
Ve vašem návrhu, ale i v Bílé knize, se hodně hovoří o změně zavedeného způsobu vyučování žáků. Je vlastně nějaká centralizovaná zkouška schopna něčeho takového dosáhnout?
Zcela určitě ne. Centralizovaná zkouška může tento proces nějakým způsobem podpořit. Já si osobně myslím, že změna ve způsobu výuky by měla být artikulována daleko dříve, než by byla jakákoliv centralizovaná zkouška zavedena. Námitka učitelů, že se může zkoušet na školách jen to, co se skutečně učí, mi připadá velmi logická a oprávněná. Nejprve tedy musí být řečeno, na co klademe ve vzdělávání největší důraz. Na zavedení centralizované zkoušky není možné spěchat. Důležité je, aby probíhala diskuse o cílech základního a středního vzdělávání, čemu se máme především věnovat, co chceme eliminovat. Teprve potom bude jakákoliv centralizovaná zkouška přirozeným vyústěním tohoto procesu v českých školách.
Důležité mi připadá, že námi navrhovaná zkouška by nezasahovala do všech oblastí vzdělávání žáků. Neměla by ambice zkoušet u žáků naprosto všechno, čím se ve škole zabývali. Zachycovala by pouze ty nejdůležitější dovednosti v několika stěžejních předmětech. Velké riziko navrhované standardizované části maturitní zkoušky je, že se snaží obsáhnout ve všech všeobecně vzdělávacích předmětech celý rozsah učiva. Obávám se, že učitelé budou vyučovat v souladu s požadavky této zkoušky a to i žáky, kteří nikdy ani ve snu neuvažovali, že by například maturovali z biologie, zeměpisu nebo chemie. Dojde tedy k negativnímu ovlivnění celé výuky, minimálně na gymnáziích, v tom smyslu, že bude na znalosti kladen ještě větší důraz než nyní.
Jaké finanční náklady a časový horizont u nové “státní středoškolské zkoušky” předpokládáte?
V této fázi nejsem schopna na tuto otázku odpovědět. Primárním cílem naší iniciativy bylo upozornit, že navrhovanou podobu maturitní zkoušky považujeme za nevhodnou a nebezpečnou a že je v příkrém rozporu s myšlenkami Bílé knihy. Alternativní centralizovanou zkoušku jsme navrhli proto, že jsme chtěli dokumentovat, že skutečně existují alternativní způsoby řešení a že jich je celá řada. Chtěli jsme prostě upozornit na to, že tyto věci nejsou tak jednoduché, jak jsou na veřejnosti prezentovány.
V předchozích letech kvůli nové maturitní zkoušce například jeden ředitel střední školy hladověl a byl odvolán z funkce. On tehdy vypadal tak trochu jako blázen, ale teď to vypadá, že měl hodně pravdu. Proč odborníci nezvýšili hlas v době, kdy se reforma připravovala?
Já si myslím, že mnozí odborníci své hlasy zvyšovali, jak jen mohli. Otázka je, kde by tak měli činit, aby dosáhli nějakých výsledků. Problematika maturitní zkoušky není příliš mediálně zajímavé téma. Takovým tématem jsou například víceletá gymnázia, na které má každý svůj názor. Problematika maturitní zkoušky je příliš složitá na to, aby bylo možno jí zaujmout širokou veřejnost. Současně neexistuje nějaký oponentní mechanismus, kterým by bylo možné tuto zkoušku řízeně oponovat. Není vlastně ani na ministerstvu školství. Diskuse k tomuto tématu však určitě nebyla dostatečná a bylo by vhodné ji znovu otevřít.
Nebojíte se, že v podstatě dojde k oddálení jakékoliv reformy v oblasti sekundárního vzdělávání?
Náš vzdělávací systém má nějaké potřeby, které jsou společné jak základnímu, tak i středoškolskému vzdělávání. Při jejich naplňování by bylo vhodné začít u škol základních. Velmi málo se však hovoří a diskutuje o tom, jaké tyto potřeby jsou, co si představujeme pod pojmem kvalitní vzdělávání. Až si to vyjasníme, můžeme uvažovat o reformě, jejímž vyústěním může nebo také nemusí být standardizovaná zkouška. V tuto chvíli nevěřím, že standardizovaná část maturitní zkoušky bude působit pozitivním směrem. V současné době a tak, jak je navržena, bude spíše konzervovat všechny negativní jevy, které se v našem vzdělávání vyskytují.
Skupina CZ-21 navrhuje zrušit státní maturity a zavést poněkud jinou státní středoškolskou zkoušku, kterou by gymnazista mohl skládat třeba v druhém ročníku, ale také třeba i v posledním ročníku střední školy jako například žák čtyřletého oboru na SOU. Co by se ale stalo, kdyby žák tuto zkoušku nezvládl?
To je samozřejmě důležitá otázka. My si v prvé řadě především myslíme, že by mělo být více možností opakování této zkoušky, aby co nejvíce žáků dosáhl požadovaných dovedností. Žáci budou motivováni zkoušku složit, protože její absolutorium zlepší jejich postavení na pracovním trhu. Nesložení zkoušky by ovšem nemělo mít represivní funkci, která by vedla k tomu, že by nedostali například výuční list.
Státní středoškolská zkouška by tedy nebyla spojena s ukončováním středního vzdělání. Tím tedy rozhodně potěšíte maturanty. Bude žák střední školy dělat ještě maturitu? A jakou podobu by taková maturita měla? Bude to ta nová nebo ještě ta stará?
Já si myslím, že v návrhu nové maturitní zkoušky je celá řada zajímavých nápadů, které se vztahují ke školní části maturity. Těchto nápadů by nesporně bylo vhodné využít. Maturitní zkouška by měla mít jakousi staronovou podobu. Její organizace by mohla zůstat v podstatě stejná, ale střední školy by současně měly být motivovány k rozmanitým inovacím. Tím mám na mysli například obhajoby závěrečných žákových prací nebo experimentální projekty žáků.
My se v našem návrhu podobě maturitní zkoušky nevěnujeme, i když s některými výhradami proti současné praxi souhlasíme. Není například pochyb o tom, že je důležité zajistit jistou srovnatelnost maturitních zkoušek na jednotlivých školách. K tomuto cíli však vede celá řada cest a standardizovaný test je podle mého názoru velmi nákladnou a rozhodně ne nejlepší volbou. Jednou z velmi efektivních cest je zcela určitě vyškolení členů maturitních komisí, kteří by garantovali standardní průběh a kvalitu maturitních zkoušek na jednotlivých školách. Větší výměna mezi pedagogy u příležitosti maturitní zkoušky by také podpořila větší výměnu zkušeností mezi jednotlivými školami.
Nová státní středoškolská zkouška má ve znaku odklon od pasivního “vstřebávání” encyklopedických poznatků a preferování aktivní činnosti, zejména operačních schopností. To je ještě radikálnější změna než pojetí nové maturitní zkoušky. Nebojíte se toho?
Myslím si, že se není čeho bát. My v tom totiž nejme sami. Ve všech vyspělých zemích v současné době probíhá diskuse o tom, co má být vlastně smyslem vzdělávání. Vlastně všichni vzdělavatelé vidí, že každodenní život začal dnešní školu tak trochu předbíhat a že škola jako instituce tak trochu zaostává. Daleko více si potom kladou otázku, do jaké míry je to, co se děti vlastně učí, pro ně vlastně užitečné a do jaké míry jim to pomůže při uplatnění v jejich životě.
V celém světě dnes probíhá snaha definovat nějaké klíčové dovednosti a vymezit hlavní oblasti vzdělávání a jejich smysl. Česká republika se například zapojila do projektu organizace OECD PISA (Program for International Student Assessment), jehož cílem je právě tyto dovednosti definovat a vytvořit nástroje na jejich ověřování. Já si myslím, že bychom měli využít mezinárodních zkušeností vydat se stejným směrem jako ostatní vyspělé země. Nelíbí se mi, že v době, kdy mnoho vyspělých zemí upouští od uzavřených testových otázek, protože jejich využití v testech negativně ovlivňuje vzdělávací proces, my se je snažíme s velkou slávou zavádět. Měli bychom se více poučit ze zkušeností jiných zemí a jejich chyby neopakovat.
Velmi sympatické je, že cílem centralizované zkoušky je vyvolat tlak na zkvalitnění vzdělanosti žáků s průměrným a podprůměrným prospěchem. Docela chápu, že žáky nudí “primitivní encyklopedičnost”, jak se tomu říká v návrhu materiálu. Myslíte, že se budou operační schopnosti či klíčové dovednost učit o to radostněji?
Já si myslím, že zcela určitě ano. Žáci se prostě musí učit trochu jinými metodami, které vyhovují jejich potřebám. Určitě není jednoduché žáky zaujmout a zcela určitě to u učitelů vyvolá celou řadu nových problémů, ale žáci a učitelé užitečnost některých nových metod časem sami ocení. Jedním z nejdůležitějších kroků je nastartování cíleného vzdělávání učitelů.
V materiálu se objevuje novým pojem – operační schopnosti žáků. Dříve to byly kompetence. Než si na ně učitelé stačili zvyknout, byly doplněny o nový termín. Co se pod operačními schopnostmi žáků vlastně skrývá?
Tato terminologická nejednotnost je zcela určitě nešťastná. Termín klíčové dovednosti je patrně výstižnějším označením toho, čeho by měli žáci dosáhnout. například v jazyce je takovou klíčovou dovedností, dovednost interpretovat přečtený text, najít v něm důležité informace, zaujmout k němu nějaké stanovisko, samostatně argumentovat a být schopen reagovat na protiargumenty. V přírodovědných předmětech je to například dovednost navrhnout samostatně nějaký experiment nebo posoudit, zda jsou dostupné informace dostatečné pro vyvození nějakého závěr.
Nový návrh ovšem neznamená jen změnu školského zákona, ale jeho celkové stažení z Poslanecké sněmovny a kompletní přepracování. Nový návrh by měl nesporně projít celonárodní diskusí a celý proces by vlastně začal znovu. Máte dojem, že by kantory ve školách tato varianta řešení zaujala?
Já bych si velmi přála, aby se tak stalo. Znamenalo by to průlom v aktivitě a motivaci učitelů. V současné době u nich spíše přetrvává pocit, že nemá cenu se k ničemu vyjadřovat, protože stejně není možné cokoli ovlivnit. To mi připadá velmi špatné.
V návrhu nové CZ-21 se říká, že mnozí dospělí a dokonce i někteří učitelé operační schopnosti nemají. Jak je chcete přesvědčit, aby po nich začali toužit?
Ruku v ruce se vzděláváním učitelů, které bude reagovat na aktuální potřeby naší školy, půjde i zájem většiny učitelů o aktuální témata, kterými rozvoj klíčových dovedností bezpochyby je. My spoléháme na to, že v našem školství je velká většina učitelů, které je možné motivovat a kterým je možné pomoci. Důležité je učitelům vysvětlit, co rozumíme pod pojmem klíčové dovednosti, a proč je považujeme za tak důležité.
V materiálu je uvedena jedna velká pravda, že ve školství působí opravdu velmi málo nestátních subjektů zajišťujících školám servis např. v metodické oblasti nebo evaluaci. Ale nejedná se nakonec jen v prvé řadě o peníze? Tedy o změnu toku finančních prostředků, které nyní tečou do státních maturit a později, po jejich zrušení, by tekly do nestátních institucí prostřednictvím škol?
Já si myslím, že pro školy je nejlepší co největší rozmanitost nabídky, ze které si budou moci vybrat podle vlastního uvážení. Hodně se dnes mluví o sebeevaluaci škol. Pokud budou školy motivovány k tomu, aby samy hodnotily svoji práci a aby se snažily svou práci nějakým způsobem zlepšovat, potom většina škol bude cítit potřebu určitých diagnostických nástrojů k zhodnocení své vlastní práce nebo konzultace v metodologické oblasti. Tento servis mohou školám poskytovat jak státní, tak i nestátní instituce. Když budou vedle sebe fungovat státní a nestátní subjekty, je daleko větší šance, že tento servis bude různorodější a bohatší. Právě v tom by mohl být přínos nestátních institucí, že to například budou dělat nápaditěji. A že to některé opravdu umí, o tom není sebemenších pochyb.
Návrh centralizované středoškolské zkoušky najdete v plném znění na adrese http://sweb.cz/cz-21 .
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat