Česká škola: Pavel Roubal: Internet do škol: vzdělávání učitelů skončí průšvihem

Jako učitel výpočetní techniky na gymnáziu a autor učebnic o výpočetní technice pro začátečníky mám několik zcela zásadních připomínek k navrženému způsobu „počítačového“ vzdělávání učitelů, tak jak je popsán v plánu realizace SIPVZ. Pokud na něm budou autoři trvat, akce dopadne velkým průšvihem.

Požadavky na znalosti učitelů versus vyčleněné peníze

Podle zveřejněného dokumentu je v oblasti vzdělávání cílem, aby nejméně 75 % učitelů umělo ovládat počítač na tzv. „základní úrovni“. Co je to základní úroveň mají definovat kurzy ECDL Start, tj. 4 ze 7 kurzů standartu ECDL (tzv. mezinárodní řidičák na počítač). Přitom škola za absolvování testu jedním učitelem dostane 2 000 Kč. Příprava na test ECDL Start však stojí např. v počítačové škole Gopas 7 600 Kč. Učitelé ve školách zvládnou vyškolit své kolegy(ně) za téměř čtvrtinu této částky?!

Na jedné straně je tedy představa autorů projektu, co by měl učitel umět, a na druhé straně jsou velmi omezené finance určené na vzdělávací část projektu. Peníze vycházejí z možností státu v této době, nikoliv z požadavků na rozsah a úroveň školení. Není ale možné sepsat požadavky na úroveň znalostí a doufat, že to (nadšení?) učitelé výpočetní techniky na školách zvládnou.

Standart ECDL je pro učitele zcela nevhodný

Otázka k autorům projektu: Znáte podrobně sylabus znalostí pro zkoušku ECDL Start? Víte, že na první straně obsahuje požadavek na znalost hardwaru počítače? Jsou tam pojmy jako RAM, ROM, Cache, FAT tabulka, ZIP, Y2K, rozdělení procesorů apod. Dále to pokračuje obrovským množstvím odborných pojmů atd. Víte, jaké znalosti požaduje tato zkouška od zkoušeného v oblasti ovládání operačního systému a jaké v práci s textem? Test ECDL zastarává a jeho dnešní podoba neodpovídá současné potřebě uživatele počítače!

Otázka druhá: Školili jste někdy skupinu paní od 30–50 let, které nikdy nedržely v ruce počítačovou myš? (Myslím, že právě to je typický učitel na současné základní škole.) Já ano. A vždy jsem je naučil počítač používat a žádná z nich ode mne výše uvedené pojmy neslyšela. Zkouška ECDL nesmyslně technickým zaměřením diskriminuje ženy, protože nezohledňuje jejich přístup k řešení problémů a využívání jakéhokoliv zařízení.
Chápu, že by bylo hezké „dát“ učitelům mezinárodně uznávaný certifikát, ale je to cílem projektu? Není cílem projektu dát učitelům do ruky počítač jako nástroj pro jejich práci?

Všechnu tu teorii a techniku učitelé nepotřebují a důsledek bude asi takový (2 varianty):

50 % z nich se látku nenaučí a zkoušky neudělají. Práci s počítačem jim to na několik let spolehlivě znechutí.
50 % z nich se látku nenaučí (nanejvýš „našprtá“, pokud je k tomu někdo donutí) a zkoušky udělají, protože střediska ECDL si nemohou dovolit propadák u takového „kšeftu“. I v tomto případě bude výsledkem množství učitelů, kteří sice budou mít průkaz ECDL Start, ale k práci s počítačem budou přistupovat s nechutí a odporem.

Pokud budete trvat na zkoušce ECDL Start, navrhuji, aby každý účastník zkoušky musel přijít ve vlastnoručně ušitém oděvu a na požádání předvedl jeho drobnou úpravu. I zde mají přece všichni stejné podmínky…

Malý návrh

Znalosti, které by měl uživatel na základní úrovni zvládnout, jsou v Plánu realizace SIPVZ stanoveny takto:
umět pracovat s operačním systémem (práce se soubory, spouštění programů, jednoduché konfigurování systému), rozumět specifikům práce v síti, umět efektivně používat textový editor, umět pracovat s jedním poštovním programem (včetně jeho přizpůsobení), umět pracovat s jedním WWW prohlížečem a orientovat se v tom, jak najít na internetu požadované informace.
Podívám-li se na takto definované cíle, je mi jasné, že výčet bodů a jejich obsah psal někdo, kdo si neuvědomuje rozdíl mezi náročností pochopení jednotlivých oblastí práce s počítačem, protože jemu to připadá všechno stejně jednoduché.

To je ovšem omyl. Podle mých zkušeností je úroveň složitosti jednotlivých okruhů znalostí řazena asi takto:

Úplně základní princip práce počítače, tj. fakt, že počítač má procesor a paměť (ve kterých se pracuje) a disky (na které ukládáme soubory do složek) pochopí každý téměř ihned. To však neznamená, že je schopen tyto znalosti dále aktivně používat. Vždyť mu dělá problémy práce s myší!
Zapnutí počítače, zvládnutí myši a „ťukání“ do klávesnice, práce s oknem a přepínání mezi programy také není problém. Stejně tak ukončení systému a vypnutí počítače.
Jako třetí je využití internetu. Pro začátek stačí umět zapsat webovou adresu, klepnout na odkaz a vrátit se zpět. A podíváme se na zajímavé stránky.

A je to! Pocit uživatele v této fázi je, že práce s počítačem je poměrně jednoduchá a užitečná, vždyť na internetu je mnoho zajímavých věcí. Porovnejte to s kurzem ECDL! Víte, jak je u studentů důležitý pocit úspěchu a zvládnutí věci? Potom můžeme pokračovat:

Dalším učebním krokem je elektronická pošta. Ta není úplně jednoduchá, ale ne zase tak moc složitá a očividně velmi užitečná.
Pokračujeme hledáním na internetu (důkladně) a podrobnějším probráním funkcí prohlížeče a poštovního programu (ne však vyčerpávajícím).
Trocha teorie (trocha, ne druhy pamětí a technické pojmy atd.) je potřebná k orientaci. Zde je pro ni místo, protože uživatel už tuší, o čem se mluví.
Existují výukové programy, encyklopedie a testy. Ovládání většiny z nich si je podobné, zde se s ním seznámíme.
Hotovo, učitel může používat počítač pro vzdělávání (umí trochu ovládat operační systém, spouštět programy, ovládat je, orientuje se na webu), pro komunikaci (umí pracovat s poštou), má malý, ale celkový přehled a opravdu tomuto málu rozumí.

Je to málo? A kde jsou soubory a složky a práce s textem? Navrhuji je zařadit až do volitelné části pro mladší a pokročilé, tedy do tzv. „úrovně poučených uživatelů“.

Práce se soubory totiž vyžaduje daleko hlubší pochopení funkce počítače než výše uvedené body. Pro uživatele není jednoduché pod těmi žlutými „obálkami“ vidět krabice a v nich soubory různých druhů, které jsou spojeny s programy, jež je umí upravovat! A pokud nepracuje s textem, tak to k ničemu nepotřebuje.

Práce s textem také není žádná trivialita. Proč? Jakmile začnu samostatně ukládat svoje soubory, je to řádový pokrok v práci s počítačem. Navíc musím trochu rozumět písmu, vlastnostem odstavce a stránky a umět to v programu nastavit. Snad všechny učebnice (včetně ECDL sylabu) ignorují typografii a estetiku. (Stáhněte si sylabus ECDL z www.ecdl.cz a uvidíte, že jeho autor nepoužívá důsledně ani styly odstavců.)

Potřebují určitě učitelky základní školy psát své texty na počítači v pololetí příštího školního roku? Bude je to zdržovat, vzhled textů bude úděsný a bude je to neúměrně zatěžovat, protože se nebudou moci soustředit na obsah textu, ale jen na ovládání počítače a textového editoru.

Na koordinátora ICT na škole se „zapomnělo“?

Tedy ne na náplň jeho práce, ale na jeho pracovní a tedy i finanční zařazení. MŠMT opět spoléhá na nadšení lidí, kteří již léta počítače na školách spravují. Ale nadšení je už spáleno, za cca 5 let dobrovolné práce ve školách je toto palivo spotřebováno a šikovní lidé odcházejí.

Každý projekt, každý podnikatelský záměr potřebuje nadšené lidi, kteří ho táhnou, věnují mu čas a úsilí a jsou za něj placeni. Pokud toto odpovědní lidé nepochopí, nemůže být projekt úspěšný. Dát za úkol řediteli, aby koordinátora platil formou odměn, je nefér. Odměny jsou balík peněz pro všechny, a pokud koordinátor dostane více, musí ostatní dostat méně. Autoři projektu jim tak vytvářejí vynikající podmínky pro jejich práci!

Dovedu si snad představit školu bez profesionálního technika a správce sítě. Ten může pravidelně školu navštěvovat. Ale bez člověka poskytujícího podporu učitelům a žákům (o těch se zatím nemluví, u nás ve škole se však na mne obracejí s většinou dotazů právě žáci) si školu představit nedovedu.

Ano, jeho místo se plánuje, ale učitelé se mají školit letos, počítače mají přijít také letos - a kdo to vše rozhýbe? K čemu budou všechny počítače, sítě a internet bez šikovného, neotráveného a slušně placeného odborníka ve škole?

Pavel Roubal