Před pár dny jsem zde publikoval možnost využití školní počítačové sítě pro účely administrativní a pedagogické. Dnes bych chtěl popsat jednu konkrétní aktivitu, kterou může pedagog - experimentátor zpestřit svým studentům výuku. Jedná se o psaný rozhovor po síti, tedy chat.
Opět budeme vycházet z potřeby minimálního hardwarového a softwarového vybavení, aby byla aktivita použitelná pro co nejvíce škol. A nejde opravdu o nic náročného – potřebujeme příslušný počet počítačů (nemusí jít o multimediální počítače) zapojených do sítě (není nutný ani server, čili stačí technologie peer-to-peer) a příslušný program na diskusi, tzv. chat. Nutnou podmínkou je, aby u každého počítače seděl pouze jeden student.
Pro názornost popíšu způsob využití chatu v skutečně realizované hodině cizího jazyka – angličtině - na naší škole. Veškeré další dění tedy probíhá v angličtině, za téma jsme vybrali Vánoce.
Hodina začíná
V první části hodiny nejsou počítače potřeba. Studenti dostanou za úkol vymyslet několik otázek pro své spolužáky tak, aby zjistili co nejvíce informací, jak kdo prožil Vánoce. Příslušné otázky zapíší na připravené papíry. Učitel připevní na tabuli vybrané čitelné otázky tak, aby se neopakovaly a byly co do obsahu co nejpestřejší.
Poté se studenti posadí do kroužku a popořadě začnou všichni společně, jeden po druhém, odpovídat svým kolegům na kladené otázky. Každý student může položit otázku vlastní, nebo použít připravenou z tabule. Zároveň si může dělat poznámky o prázdninách spolužáků.
Vzhůru k počítačům
Jsme asi v polovině vyučovací hodiny. Nyní se žáci přesunou k počítačům, ale ještě předtím jim učitel vysvětlí pravidla následující hry. Počítače jsou mezi sebou propojeny po dvojicích. Nikdo však neví, kdo se skrývá na druhé straně pod tajemným označením „Person X“. Cílem studentů je vhodným kladením otázek zjistit totožnost druhého diskutéra (slangově hezky česky chataře, čtěte četaře; nic společného s chalupáři).
Aby měla hra smysl, musí studenti respektovat pár zásad. Například musí být během rozhovoru tiše, nesmí se snažit „okoukat“, s kým to vlastně hovoří a musí používat k vyjadřování pouze angličtinu. Vím, jak je těžké něco takového po dětech chtít, ale v praxi jsem byl velmi mile překvapen jejich ukázněností.
V průběhu diskuse chodí učitel mezi diskutujícími studenty a radí a kontroluje. Další možností je, že se učitel přidá k někomu do rozhovoru jakožto třetí osoba. Ideální pro technicky bezproblémový průběh hodiny je, když může asistovat osoba na pozici informačního technologa (viz článek o inf. technologovi).
Zabezpečit proti „opisování“ lze hodinu v okamžiku, kdy se jeden z dvojice diskutujících nachází v jiné učebně. Dvě počítačové učebny s potřebným počtem počítačů však asi nebudou patřit k častým jevům.
Příprava hodiny
Úkolem informačního technologa bylo o přestávce před hodinou příslušně nastavit chatovací program tak, aby studenti přišli k již předpřipravenému stroji. V podstatě šlo o spuštění vhodného programu a „propojení“ jej s některým jiným počítačem. V našem případě se jednalo o program MS NetMeeting, jehož chatovací okno bylo maximalizováno, aby hlavní program nesváděl uživatele k jiným aktivitám.
Na prvním z dvojice počítačů zadá správce diskusnímu programu do políčka „koho kontaktovat“ adresu počítače druhého. Tato činnost zabere asi pět až deset minut v závislosti na počtu počítačů. Studenti pak během diskuse vidí pouze text svého diskutujícího kolegy a svůj. Např:
Person X: Where did you spend Christmas?
Person Y: I was at home with my family. What were your presents?
Person X: I got beautiful socks. And you?
Velmi doporučuji nejdříve promyslet a poté nakreslit plánek, které dvojice počítačů spolu diskutují. Vyhnete se trapným omylům a dobrý pedagog tak může dopředu vytvořit zasedací pořádek s přihlédnutím k jazykovým schopnostem dětí. Že by spolu neměly diskutovat dva sousedící počítače, je asi jasné.
Hodnocení aktivity
Bylo zajímavé pozorovat studenty při práci s počítačem. My jsme si aktivitu vyzkoušeli s osmým ročníkem ZŠ. Díky tomuto věku neměly děti větší problémy s psaním na počítačové klávesnici – u nižších ročníků je třeba k tomuto faktu přihlédnout.
V dialogu, který studenti po dvojicích vedli, bylo zajímavé sledovat pravopis anglických slovíček. Na začátku dialogu se často objevovaly chyby s nesprávným spellingem (např. wer místo were, yor místo your). Opakovalo-li se špatně napsané slovo v odpovědi či dalším textu druhého diskutujícího, a bylo-li napsáno korektně, pak jej první z dvojice časem převzal ve správné formě.
S výstupy aktivity – napsanými rozhovory – se dá pracovat i dále. Slušný chatovací program umožňuje diskusi uložit do souboru a třeba vytisknout. Pokud se z takového záznamu odstraní konečné přiznání identity (např. „You are Růženka“), může se dát ostatním studentům buď na gramatickou analýzu (najděte chyby) nebo čistě na zjištění jmen diskutujících. Dobrý pedagog najde jistě i mnoho dalších možností.
Celkově lze říci, že studenti byli při aktivitě až nezvykle čilí, daleko více se otevřeli a kupodivu se nebáli gramatiky a i přes řadu gramatických chyb spolu houževnatě textově komunikovali. Dokonce ani zazvonění, které zpravidla s očekáváním vítají, je nepřimělo chat přerušit. Páry, které odhalily vlastní identity dříve, kupodivu nevyrušovaly, ale chatovaly vesele na jiné téma.
Výhodou této popsané aktivity je mj. to, že příprava na ní nezabere příliš času. Za asistence informačního technologa se ani nezkušený uživatel informačních technologií v roli učitele nemusí poddávat strachu z těchto technologií. Nejen zastáncům teorie 3N (nikdy nikomu nevěř) však nemusím vykládat, že jiná teorie 3V (vždy všechno vyzkoušej) samozřejmě platí i zde.
Závěrem snad jen připomínka, že výše popsaná aktivita není kompletní přípravou hodiny. Spíše jde o nastínění možností využití chatovacích programů ve výuce tam, kde z nějakých důvodů ještě není Internet. Vážnější zájemci si mohou přečíst lesson repport na webu naší školy.
Dobré? Špatné?
Pokud vám připadá tento článek jako nošení dříví do lesa a vaše škola používá daleko pokročilejší metody využívající počítačovou síť, tak neváhejte a napište autorovi do fóra pod článkem. Třeba se nám společně podaří doporučit ostatním několik zajímavých typů do výuky.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat