Ivo Fencl: Proč jde ministr školství po krku víceletým gymnáziím?

Zdá se, že dozrál čas, kdy bude nejzřetelněji vidět, o co komu šlo a jde při reformě školství. Půjde-li to takto dál, nová frontová linie brzy rozdělí českou společnost i v názoru na přístupnost k duševnímu bohatství. Katalyzátorem bude spíše spor o existenci víceletých gymnasií, nežli o zvláštní školy. Stranou pozornosti zůstává zatím budoucnost středních odborných škol a základních uměleckých škol (ZUŠ, původně lidových škol umění). O zachování „zušek“ se sváděly urputné boje od počátku devadesátých let. Vnutily se do zákona v absurdním paragrafu jako školy neposkytující stupeň vzdělávání a nyní budou zase bojovat o přežití i gymnasia, střední odborné školy, zvláštní školy. Co tvoří rodinné zlato českého školství? Ani v tom se neshodneme? Sociálně demokratický ministr po uvedení do funkce v září 1998 uvedl, že jeho prioritou je oblast školství učňovského, „která byla drasticky postižena a hrozí jí dokonce existenční ohrožení“ (UN 29).

Radka Kvačková, jedna z novinářek, která vydržela komentovat školství od roku 1989, ministrův radikalismus obhajuje (LN 1.7.2000), protože prý „stát se musí bránit ghettům pro chytré“. O kvalitách novinářů zabývajících se školskou tématikou by stálo za to napsat zvláštní studii. Jejich benevolentnost a kritičnost se dost často projevuje vždy v nesprávném čase a místě. Podle rovnostářské, populistické logiky, za kterou se od 60. let zastyděl i bývalý komunistický režim, je prý nejlepší dusit společně všechny v jednom hrnci co možná nejdéle. Absolventi českého školství si od roku 1948 školského zprůměrňování užili dosyta a boj s institucemi a technologiemi blbosti je vyčerpával. Musí čelit další recidivě?

Neochota některých Čechů být sami sebou, jejich potřeba opičit se po cizích vzorech byla už předmětem satir českých klasiků. K tradičním frustracím z fyzické malosti patří frustrace z duševní výjimečnosti. A co příslovečně česká závist?

Nešlo by nastartovat novou diskusi o roli gymnázií legitimnějšími prostředky a nekasat se hned silovým řešením? Nejlepší myšlenky bývají ty první: Důmyslnou polistopadovou ideu diversifikovaného systému školství diferencovaného vnějškově i vnitřně, aby vedle sebe šlo několik vzájemně prostupných vzdělávacích proudů, včetně gymnázií osmi, sedmi, šesti a čtyřletých, zatím nikdo nevzkřísil. Co se o to pokusit znovu. Postavme se proti démonům průměrnosti a standardizované jednotnosti. Nenahrazujme Ďábla Belzebubem.

Ivo Fencl