Před dvěma lety nikdo nemohl tušit, co v předchozích koncepčních dokumentech ministerstva znamenají slova „odstranit do roku 2002 slepé uličky na přechodu mezi základní a střední školou“. Teď je to již jasné každému: takovou slepou uličkou jsou v sociálně demokratickém pojetí především víceletá gymnázia. Na diskuzi je však už pozdě, takže třeba příště, přátelé! Ministerstvo školství přesně před rokem hrdě prohlašovalo, že předkládaná Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy uchovává a prohlubuje vlastnosti a trendy českého školství, které odpovídají požadavkům na vzdělávání v moderní, demokratické a prosperující společnosti a mění ty vlastnosti, které jsou s nimi v rozporu. Na samém počátku vláda deklarovala, že jedním z hlavních cílů vzdělávací politiky je prosadit změny v pojetí a obsahu vzdělávání a v charakteru tradiční české školy. Tyto změny pak byly konkretizovány například v záměru vytvořit rozmanitou a prostupnou vzdělávací soustavu, která bude rozvíjet klíčové kompetence žáků.
Teprve po dvou letech od Programového prohlášení je patrné, co si vláda pod „rozmanitou a prostupnou vzdělávací soustavou“ vlastně představuje: zrušení víceletých gymnázií a všech speciálních škol, což povede spíše k unifikaci než rozmanitosti. Onu „širokou prostupnost vzdělávací soustavy“ dnes dokumentuje nejen počet přihlášených a přijatých uchazečů o studium na vysokých školách, ale i málo využívaná možnost žáků zvláštních škol, kteří mohou studovat na středních školách.
Plánované změny ve struktuře vzdělávací soustavy byly v předchozích koncepčních dokumentech ministerstva velmi důmyslně zašifrovány do úkolu, jehož cílem bylo „odstranit do roku 2002 slepé uličky na přechodu mezi základní a střední školou“. Patrně nikdo, kromě několika zasvěcených ministerských borců, netušil, co se vlastně pod tímto heslem skrývá. Autorům koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy bylo totiž již v roce 1999 jasné, jak na to a kudy vede ta správná cesta, neboť „důležitým prvotním požadavkem na charakter vzdělávací soustavy je nejen vertikální, ale i horizontální průchodnost bez `slepých cest` a `diskriminací`“. Teď je to již jasné každému! Takovou slepou uličkou jsou v sociálně demokratickém pojetí především víceletá gymnázia. To dnes pochopí i průměrně inteligentní dopravní strážník. K tomuto účelu jsou pasáže této části materiálu psány dopravní terminologií s užitím takových slov jako je „přechod“ a „slepá ulička“. Chybí snad už jen značka zákazu zastavení, couvání a přílišného odbočování doleva.
Protože ministerstvo v roce 1999 ve své koncepci deklarovalo, že podpoří všechny kroky respektující přirozenou různost a rovné právo na vzdělání, lze se oprávněně domnívat, že víceletá gymnázia byla po mnoho let roztomilou českou úchylkou, kterou sociální demokracie v roli opoziční strany blahosklonně trpěla. Ale čo bo, to bolo, terasky som majorom!
Změny v oblasti vzdělávání byly před rokem v návrhu Koncepce MŠMT ČR založeny na principech otevírání vzdělávacího systému, vytváření co nejvíce vzdělávacích příležitostí a forem pro všechny podle jejich schopností a požadavků, zajištění skutečně rovného přístupu ke vzdělávacím příležitostem a na proměně tradiční české školy. A opravdu, tyto myšlenky se podařilo úspěšně zapracovat do nového školského zákona, který je skvostem a naší trajektorií do dalšího tisíciletí: „Vytváření co nejvíce vzdělávacích příležitostí a forem pro všechny podle jejich schopností a požadavků i potřeb zahrnuje diferenciaci a pokud je to možné individualizaci výuky, odstranění selektivity a uniformity, větší bohatost a rozmanitost nabídky, vytvoření dostatečných příležitostí jak pro méně motivované, tak naopak pro různé druhy schopností a zájmů i pro vhodnou kompenzaci handicapů.“ Mnohoznačnost a sémantická bohatost českého jazyka je udivující. Čtenáři původního návrhu koncepce vzdělávací politiky mohou v předcházející faulknerovské větě najít téměř všechno. Každému, co hrdlo ráčí! Individualizace výuky, rozmanitost nabídky a odstranění uniformity pro reformisty, stejně jako odstranění selektivity pro konzervativce. Perlou návrhu, která je nesporně určena sociálním inženýrům, je pak „vytvoření dostatečných příležitostí pro méně motivované“.
Zrušení víceletých gymnázií má již svou podobu v návrhu zákona o vzdělávání, který v odstavci 5 § 60 lakonicky konstatuje, že „úplné střední vzdělání získá žák úspěšným ukončením v oboru vzdělání gymnázium (varianta 2 – nebo lyceum) v délce čtyř let denní formy vzdělávání.“
Původně ministerstvo školství deklarovalo, že absolvování nižšího stupně víceletého gymnázia bude organizováno v souladu s rámcovým vzdělávacím programem základního vzdělávání. Odborná i laická veřejnost při čtení koncepce i věcného záměru nového školského zákona spokojeně pospávala. Po dobrém obědě se jí však zdál hrozný sen, ve kterém došlo ke zrušení všech víceletých gymnázií. Probuzení bylo ale stejně tak bolestivé, protože si uvědomila, že to nebyl sen, ale skutečnost. Ostatně, co s tím naděláme. Je to všechno jen takový novinářský a učitelský humbuk! Vedle všeobecného vzdělávání v gymnáziích přece bude ještě podporováno i všeobecné technické vzdělávání, které bylo pokusně ověřeno v podobě tak zvaných technických lyceí. Zlaté české ruce znovu obživnou a vydají se na cestu do Evropy.
Jedno je ovšem nutné sociálně demokratickému ministrovi přiznat. Šel na to totiž od lesa. Nyní je již velmi málo času na jakékoliv diskuse. V souvislosti s nabytím platnosti zákona o krajích musí být totiž do konce roku schválen nový zákon o vzdělávání. Jinak dojde k tragikomické situaci srovnatelné s pohádkou Jana Wericha o princezně Koloběžce. Budou současně platit dva zákony, „školský“ zákon o vzdělávání a současně zákon o krajích. Školství pak bude nahé i oblečené, v pohybu i na křižovatce a vznikne zácpa. A zácpa, to je ošklivá věc! Po ní pravidelně následují další nevyhnutelné fyziologické procesy. Většina oponentů, stejně jako i učitelů, je však na zasloužené dovolené. Zaslouží si to. Ti všichni by rádi diskutovali, ale co naplat. Není dostatek času! Snad až příště, přátelé!
Hana Mařasová
0 komentářů:
Okomentovat