V praxi je řada škol, která si s volbou učebnic hlavu neláme. Vedení vždycky něco nakoupí. Rozhoduje náhoda, obratnost nabízeče, známosti … cena, vzhled, vazba, jméno nakladatelství, váha, formát … vzdělávací a metodicko-didaktická úroveň.
Březen a duben jsou měsíce, kdy obchodní zástupci vystavují učebnice ve školách a ředitelé vyplňují objednávky. Jen někde mají jasno, co v záplavě nabídek od nakladatelství nakoupit a co odmítnout. Spousta škol se zásobuje knihami pokusem a omylem, někdy jen podle katalogů. Těžko odhadnout, v kolika školách rozhodují o volbě knih i jejich učitelé. V inspekčních zprávách zhodnocení poznatků a zkušeností škol týkajících se kvality učebnic a úspěšnosti práce s nimi nenajdeme. Znám paní učitelku, která dokázala přesvědčit vedení školy, aby znovu nakoupilo nové knihy, když podle dodaných se vyučovat nedalo.
Volnost škol při výběru má spoustu záporných stránek, nezpůsobuje jen škody finační. Úřadům to nevadí? Jen málo nakladatelů je profesionálně odpovědných a dodává didakticko- metodicky zaručeně kvalitní a na sebe navazující řady učebnic. Snahou některých i akademicky graduovaných autorů je přijít k honorářům za „díla“, která asi neměla vůbec vzniknout. Je to šokující zjištění. Už několik let chybí nezávislé, objektivní a kritické hodnocení předností a nedostatků učebnic z posledních deseti let opatřených i tzv. ministerskou doložkou. Ta není vždy zárukou vysoké jakosti.
V praxi je i řada škol, která si s volbou učebnic hlavu neláme. Vedení vždycky něco nakoupí. Rozhoduje náhoda, obratnost nabízeče, známosti … cena, vzhled, vazba, jméno nakladatelství, váha, formát … vzdělávací a metodicko-didaktická úroveň.
Vezměme si například slabikáře prvňáčků. Setkání s učebnicí u nich určuje vztah ke knize do budoucna. Učebnice, na rozdíl od dalších ročníků, neodevzdávají, mají je zatím darem zdarma od státu. Nejdůležitější z nich je slabikář. Pro řadu dětí to bohužel bývá jejich první setkání s uměleckou literaturou a někdy poslední vlastní kniha.
Kvalitní slabikář tvoří živá abeceda, vlastní slabikář a čítanka. K napsání učebnice nestačí chuť a dobrá vůle. Je třeba mít cit pro mateřštinu, pro výtvarné zpracování a spoustu odborných znalostí a zkušeností. Vím něco o pěti různých slabikářích. Jeden zkrachoval hned na začátku a přestal být vydáván. Po deseti letech splňuje nároky na rozvoj mluvních dovedností, výuku čtení a estetické vnímání nejspíše jediný z nich. Knížka obdržela několik cen. Dále se ale bez rozumného důvodu vydávají „slabikáře“ nepoužitelné nebo použitelné jen částečně. Zcela nový slabikář, který lektorovala jedna univerzitní fakulta, obsahuje řadu zcela pochybených věcných a metodických postupů i pokynů a z tvůrčího, kvalifikovaného kantora dělá primitiva. Ohrožovány jsou v něm nejen cílové kompetence, ale i zdraví žáků. Výuku „čtení“ nelze zajistit ani stereotypními návody jako v kuchařce. Nebo tu jde o záměr? Budou moci malé děti vyučovat kuchtičky? Jiní koumáci vydávají už nejméně tři roky za slabikář čítanku. Proč je asi nakladatelská produkce učebnic tak nevyrovnaná a někdy i odborně pochybená?
Chudáci děti, chudáci učitelé, chudáci rodiče. Kde jste elementaristé, kdysi chloubo české školy? I vy jste vymírající kantorský druh? Občas potkáte paní učitelku, které tráví nesčetně hodin množením pro žáky z jedné knihy, kterou si sama zakoupila. Nedělává to vždy z nadšení. Spíše ze zoufalství. Nechce ještě úplně resignovat. Pro stát je takové učení nejdražší. V kolika učitelských knihovnách jsou sestavy nově vydaných učebnic, aby je učitelé mohli v klidu promýšlet a pak využívat? Jak se slučuje profesionální morálka autorů s jejich chtivostí a nestydatostí?
Proč neznalí nebo zkorumpovaní byrokrati na stavu parazitují a jinde jsou neteční? Co si myslet o nakladatelích, kteří vydávají špatné a drahé učebnice bez pracovního sešitu a knihy se během roku zničí psaním, kreslením a čmáráním. Naši předkové se obracejí v hrobech.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat