Před pěti lety našel pochopení v radě Magistrátu hlavního města návrh tandemu Martinovská - Mezera - Fencl SCHOLA PRAGENSIS. Měla nabídnout pražskému učitelstvu to, co mu chybělo. Místo i čas pro diskuse a tvůrčí dílny i další setkávání v týdnu před výročím J. A. Komenského.
V minulém týdnu skončila SCHOLA 2000- brána jazyků. Pokusme se o stručné porovnání s výstavami pražských škol v předchozích letech a původní vize z roku 1995.
Před pěti lety našel pochopení v radě Magistrátu hlavního města návrh tandemu Martinovská- Mezera-Fencl SCHOLA PRAGENSIS. Měla nabídnout pražskému učitelstvu to, co mu chybělo. Místo i čas pro diskuse a tvůrčí dílny i další setkávání v týdnu před výročím J. A. Komenského. Záměr měl tři části: konferenci pražských pedagogů, výstavu škol a školských zařízení, kantorský bál na Žofíně.
Byly zde i další cíle:
1) Navázat na historickou tradici hlavního města v péči o školy.
2) Zkoumat vliv samospráv městských částí na školství.
3) Vrátit učitelstvu v Praze bývalou společenskou prestiž.
4) Ukázat občanům a široké veřejnosti originálním způsobem nejzajímavější vzdělávací nabídku od škol mateřských po školy vysoké.
5) Pochlubit se úrovní městských škol .
6) Využít Výstaviště a ochoty jeho pracovníků jako městského zařízení.
K ambicióznímu, svobodnému a tvůrčímu vzepjetí myšlenky došlo jen první rok . Ve druhém dobrovolní a externí organizátoři museli ze svých ambicí velmi slevit. Ihned po nadějném začátku se zpřetrhaly navázané nitky, které tři akce profesně propojovaly . Např. v roce 1996 se na programu žofínského plesu podílela Ježkova konzervatoř, historický rozměr akce podpořila samostatnou výstavou nadace starobylé Týnské školy a pražské školství bylo představeno jako celek tím, že se konference, seminářů i výstavy zúčastnily i nejvýznamnější pražské vysoké školy. První SCHOLA PRAGENSIS měla i politickou pihu. Přiostřila napětí mezi levým a pravým břehem Vltavy: Ministerskou školskou byrokracií byla vnímána jako podezřelý pokus Magistrátu o konkurenční školskou politiku.
V dalších letech se na změnách k horšímu podepsaly i politické ambice a nálady tehdejší náměstkyně odpovědné za školství. Ona byla hlavní iniciátorkou výstavy pražských státních a městských škol na Výstavišti. SCHOLA PRAGENSIS 98 byla už jednostrunná, krotká, nekontroverzní. Potlačeny byly původní ideové záměry akcí. Ty chtěly tématicky navazovat až na tradice pověstných pražských konferencí a výstav o školství, jak jsou historicky doložené od poloviny 19. století. V jejich centru byly inovace ve vzdělávání, didaktika a metodika. Na rozdíl od přítomnosti tehdy byl vývoj opačný. Školské „vrchnosti“ učitelské konference nejprve potíraly, postupně je tolerovaly a nakonec jim pozorně naslouchaly.
Společensky středostavovskou prestiž učitelstvo v Praze nedostalo darem. Vybojovávalo si ji postupně . Profesionální respekt mu nakonec zajistila vyhlášená kvalita pražského školství od časů Týnské školy, Budče K. S. Amerlinga, některých slavných městských a středních škol i školství vysokého. Významnou zásluhu na tomto vývoji měly zvláště v některých obdobích osvícené pražské radnice. Cílevědomě vytvářely pro učitelstvo vlastní profesní, sociální a kulturní podmínky.
Od roku 1998 z původní vize zůstala už jen výstava a ples, ale nikoli na Žofíně. Cíl obnovit demokratické sněmování učitelů přehlušila veselice v lidovém stylu a jarmareční zmatek Matějské pouti, který ovlivnil i výstavní prostor . Už nenašlo místo ani pro jeden konferenční den ke vzájemné výměně názorů mezi zástupci učitelů a jejich šéfy v reprezentačním sídle pražských zastupitelů, jako tomu bylo v prvních dvou letech. Už se nekonalo ani setkání mladých učitelů se zastupiteli. Krize vyvrcholila v roce 1999. Výstava pražských škol se uskutečnila hlavně zásluhou pracovníků Výstaviště, kteří od počátku dobře porozuměli jejímu smyslu a rozhodli, že nepřeruší kontinuitu obtížně obnovené tradice. Zdálo se ale, že nové politické složení Magistrátu další výstavy o pražském školství odpíská. Neodpískalo. Proč asi?
Výstavy o pražském školství mají od roku 1998 odlišnou fazónu v tom, že o nich rozhodují pražské městské části. Z výstavy škol se stalo nové školské komunální politikum. „Malé radnice“ předvádějí od té doby v praxi, jak vidí „svoje“ školy. Bez asistence školských úřadů se to zatím neobešlo.
Před územní reorganizací státu a státní správy Schola 2000 ( 22.-24.3.) byla předobrazem pravděpodobných situací, které staronový model řízení asi přinese: Lokální priority a favority, roztříštěnost a libovůli témat, nekomunikativnost a nespolupráci mezi centrem a městskými částmi, neschopnost koncepčně i myšlenkově zvládnout i letošní zadání „výstavy jako brány jazyků“. Zřetelné bylo i zpohodlnění řady škol, které už několik let opakovaně předvádějí stále stejné exponáty a postupy. Proč se asi některé z nich objevují na výstavišti opakovaně, když nemohou předvést něco výrazně nového? Nebyly zde jiné školy zase jen z donucení, na povel? Výstavnímu prostoru dominovala malebná obrovská maketa staré ( asi zlé rakouské ?) školy, ale s dobráckým starým kantorem v historickém kostýmu. Stálo to bratru asi 200 tisíc. Proč tu ale k čertu chyběla jako protiklad např. mlutimediální učebna třetího tisíciletí, když se takovou školou a třídou může Praha bez potíží pochlubit?
Ke skutečné učitelské demokracii a regulérním učitelským konferencím a diskusním pracovním seminářům, zdá se, takto cesty sotva najdeme. Původní vize mají křídla uondaná a popálená . Vidíme ale, že nejsme sami . Máme se proto radovat? Akce 2000 byla znovu dobrou příležitostí ke zviditelňování některých funkcionářů a politiků. Dalo by se to pochopit, kdyby do budoucího školského zákona vrátili skutečně demokratické principy. Např. povinnost státu učitelské konference konat pravidelně. Obnovit ze zákona procedury, který fungovaly už před válkou: Zásady pro volby učitelů na konference a další organizační principy tam pečlivě a detailně vypracovali předvídaví a skutečně demokraticky myslící a konající školští legislativci.
Výstavy o pražském školství se stále více vzdalují od původní myšlenky SCHOLY PRAGENSIS a někde spíše připomínají leporelo. Letošní monstrózní akce bude stát prý hodně přes dva miliony. Kdo to zaplatí? Dobrovolní organizátoři prvních výstav dokázali z reklamy a darů sponzorů pokrýt většinu nákladů.
Všem autorům a spolupracovníkům původní koncepce už asi nevadí, že jejich know- how jim bylo bez jediného slova díků nebo omluvy vytunelováno . Vadí jim, že vše se mění v pracovní nebo v učební době hlavně v mládežnickou kratochvíli žáků a některých učitelů. Že odpoledne byl i letos kantor na výstavě spíše bílá vrána. Že kvanta pódiových ( někdy ale překvapivě zdařilých a obětavých) vystoupení žáků probíhala před hrstkou diváků. Že školskému odborníkovi z venkova, ale i méně zkušenému návštěvníkovi, unikal smysl, ztrácel orientaci a někdy i zájem.
Zdá se, že také až dosud zbytečně přetrvává strach z jiných ambiciózních vystavovatelů školství, kteří sledují i ekonomické zřetele, nahlédli hned od počátku exkluzivitu původního ideového záměru a rádi by jej finačně podpořili, kdyby mohli vystavovat alespoň v jeho těsné blízkosti. Role a proporce účasti komerčních firem a sponzorů a jejich vztahu k aktivitám škol a státním a komunálním institucím ve vzdělávání se nedaří zvládnout. . Také letos SCHOLA NOVA a SCHOLA PRAGENSIS se dál pachtily ve stejných dnech každá na svém písečku. Jedna na Výstavišti a druhá ve Veletržním paláci. To by bylo na jiný komentář.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat