Školství bychom mohli přirovnat k lodi, plující mezi Skyllou a Charybdou, pronesl nedávno ministr školství. Tento obraz v nás může vyvolávat pocit, že české školství je v jakémsi časovém presu. Že v nás věčně přežívající tradice a tah budoucnosti okolo nás tlačí na současný vývoj našeho školství. „Školství bychom mohli přirovnat k lodi, plující mezi Skyllou a Charybdou,“ pronesl ministr školství Eduard Zeman na konferenci celostátního pedagogického projektu „Dokážu to?“, která se uskutečnila v sobotu 25. března 2000 v pražské Betlémské kapli. „Skylla, to je závaží tradice, Charybda je tah budoucnosti,“ vysvětlil pan ministr. Použil obrazu z řecké mytologie, kdy Odysseus musel proplout místem, kde na něj z jedné strany útočila šestihlavá příšera (Skylla) a ze strany druhé se jeho loď pokoušel stáhnout ke dnu vodní vír (Charybda). A tak Odysseus musel hledat zlatou střední cestu. Tento obraz v nás může vyvolávat pocit, že české školství je v jakémsi časovém presu. Že v nás věčně přežívající tradice a tah budoucnosti okolo nás tlačí na současný vývoj našeho školství. Ano, ovšem tyto tlaky nemusí být pouze destruktivní, jako tomu bylo u těch mytologických příšer, jejichž jediným cílem bylo loď zničit.
Tradice českého školství může loď našeho školství popohnat také kupředu. Musíme ovšem zjistit v čem tradice našeho školství spočívá. V různých úvahách vystupuje tradice jako jev ryze negativní. Běžně používaná spojení „tradiční metody výuky“ a „tradiční škola“ mají pejorativní význam ve smyslu něčeho již dávno překonaného, zkostnatělého, nepružného, něčeho, co se musí nutně změnit. Je zde vidět, lidská nespokojenost, touha stále něco měnit, něco bourat a nahrazovat novým, něco objevovat. Navazovat na něco, co už vymysleli druzí, to se příliš nenosí. Ale klasik by řekl: „Kdybychom více četli, nemusíme tolik objevovat.“ České školství má záviděníhodnou tradici světového formátu (vždyť J.A.K. byl učitel národů), na kterou však nenavazujeme. Čím to je? Říkáme, že za to může 40 let diskontinuity. Ale co jsme udělali pro obnovení návaznosti na dobrou tradiční českou školu v posledních deseti letech?
Stejně tak jako tradice, může i pohled do budoucnosti zkvalitnit naše školství. Neuvažovat pouze v perspektivě tady a teď, která je spíše příznačná pro hašení požárů. Současnost nám klade různé výzvy, na které musíme reagovat a odkrývá nám různé problémy, které musíme řešit. To jsou ty ožehavé problémy školství diskutované dnes a denně, a to nejen odbornou veřejností. Při jejich řešení musíme hledět za horizont dneška. Závodit s budoucností a snažit se jí předběhnout, jako se to povedlo J.A.Komenskému v jeho době.
Když chtěl Odysseus proplout, musel mít pořád na zřeteli obě nebezpečí. Koukal vlevo i vpravo. Na Skyllu i na Charybdu. I naše školství si musí obě strany pečlivě hlídat. Nelze se odvrátit od tradice a koukat jenom směrem k budoucnosti, neboť by nás to potopilo. Nejde však jen o to, mít na zřeteli tradici a budoucnost jako nějaké netvory, od kterých se nechceme nechat pohltit, jak to vyplývá z uvedeného obrazu. Jde také o to, co už do přirovnání k nepřemožitelným netvorům příliš nezapadá - hledat v tradici a budoucnosti to dobré a snažit se toho využít. Jedině tím, že něco analyzujeme a na něco navazujeme, můžeme něco měnit. Bez návaznosti už stavíme něco zcela nového s nebezpečím jeho neověřenosti.
David Greger
0 komentářů:
Okomentovat