Vysoké školy a university v dnešní době otevírají a otevřeli často pod vlivem poptávky mnoho nových oborů a studijních disciplín a velmi rozvolnili masovým zaváděním kreditních systémů i samotný průběh studia. Položme si ale otázku, mají nově prosazované a zaváděné studijní obory právo začlenění do vysokoškolského či universitního vzdělávání? „Vysoké školy nemohou a nesmějí se vzdát vědecké přesnosti a odbornictví, popularisace vědy nesmí vést ke zpovrchnění a nebezpečné polovzdělanosti“ T.G.M.
Vysoké školy a university v dnešní době otevírají a otevřeli často pod vlivem poptávky mnoho nových oborů a studijních disciplín a velmi rozvolnili masovým zaváděním kreditních systémů i samotný průběh studia. Položme si ale otázku, mají nově prosazované a zaváděné studijní obory jako např. sociální práce, či ekologická výchova, či fakulty podnikatelská a další (do určité míry lze přemýšlet i o opodstatněnosti začlenění i ped. fakulty, ale to je na širší diskusi už z hlediska historického) právo začlenění do vysokoškolského či universitního vzdělávání. Nejedná se převážně o prakticko-dovednostní obory a nebylo by systematičtější jejich zařazení do kategorie vyšších odborných škol? Jinými slovy, nejedná se o obory, které pouze v minimální míře zkoumají svůj předmět studia?
Výchova jako určitý pedagogický proces se skládá ze dvou složek, z výchovy, kterou chápeme ve smyslu „vychovávání“ (R. Palouš, Čas výchovy, Praha, 1990) a ze vzdělávání. Obecně lze říct, že vychovávání a vzdělávání je přítomno v každém pedagogickém procesu, ovšem v různé míře, což závisí na velkém množství podmínek, např. obsahu a cíli studia, prostředí, schopnostech a věku žáka a mnohých dalších. Cílem studia na vysoké škole a universitě je příprava odborníků a vědeckých pracovníků a samotný výchovný proces na vysoké škole má ovšem oproti předchozím stupňům vzdělání velmi výrazná specifika. Oproti základním a středním školám kde se v největší míře utváří obecné vzdělání, na VŠ se připravují teoretičtí odborníci v jednom konkrétním oboru, specialisté.
Ale vraťme se k původní otázce. Poměr vychovávání a vzdělávání na VŠ by měl respektovat již zmíněný cíl výchovy na vysokých školách, tedy vytvářet a posilovat tvorbu vědomostí a rozvoj dovedností, nezbytných pro vědecké zkoumání, resp. rozvoj metodologických dovedností disciplíny. Zavádění již zmíněných oborů do vysokoškolského systému vede podle mého názoru také právě k onomu zpovrchňování ve vědeckých přístupech, před kterými varuje Masaryk, protože obor, či disciplína zaměřená na výchovu praktiků v určité oblasti hodně často odsouvá tvorbu teoretických základů oboru na vedlejší kolej. Otevírání vysokých škol a především universit potřebám společnosti vede jako ve všech oborech lidské činnosti k neúprosné laicizaci a snižování úrovně odborného vzdělávání, což je trend nad kterým bychom se měli zamyslet.
Jaroslav Škárka
0 komentářů:
Okomentovat