Kde jsou zdroje tajemství prosperity podnikání soukromé firmy na účet školského rozpočtu? V několika denících, na www stránkách a v Novinách pro učitele, které jsou zdarma, provádí už delší dobu podnikatel Š. expanzivní nadačně- firemní reklamní a obchodní kampaň. Kromě podbízivé sebechvály v ní kalkuluje s faktem, že o školské „kuchyni“ toho veřejnost moc neví a snadno ji lze obalamutit polopravdami. Prosazuje slogan: Když výrobu a organizování testů pro uchazeče o budoucí státní maturity a přijímací testy na vysoké školy svěří ministerstvo a university soukromé nadaci, všechny šlendriány včetně korupce se vyřeší. Výrobky, které firma dodá budou bez chyb a profesionální, organizace a výsledky testování budou průhledné, dostupné pro uchazeče i pro nezávislou kontrolu. Nedivte se, že si podnikatelskou službu chce nechat pan Š. zaplatit závistivcům navzdory. Půjde přece o regulérní příjem včetně zisku. Pan Š. si už libuje, že když se to nepodaří v Praze, vyjde mu to třeba v Brně.
Kde jsou zdroje tajemství trvalé prosperity podnikání jedné soukromé firmy na účet školského rozpočtu ? Proč jiná obdobně zaměřená soukromá nadace, třeba pana podnikatele B., si tak nepočíná, když by mohla? Před čtyřmi lety se panu Š. podařilo prodat první sady testů pro tzv. Sondu Maturant. Dost úředníků školského resortu vědělo, že jmenovití ministerští byrokrati věci nerozumí a kupují zajíce v pytli. Podle zásady: Test jako test se spustila mašina testování. Proč k tomu zůstala netečná resortní kontrola i školní inspekce (ČŠI), která se na akci dokonce skoro kompletně fyzicky zúčastnila, ačkoli věděla, že testy nadace byly vyrobeny k jinému účelu a nikoli ke ověřování toho, co se ve školách před maturitou vyučuje, jak to určovala státní zakázka? Proč tyto a další testy nadace nechali ministři školství zadávat po tři školní roky? Proč milionové honoráře (včetně statisícového penále) nadace pana Š. zinkasovala, ačkoli mimo jiné už v roce 1997 jí ukládala smlouva se státem zpracovat „základní studii o reálném stavu výuky na středních odborných školách a závěrečnou zprávu “. Firma úkol nesplnila a ani se příliš nezdržovala tím, jak její rozlišovací testy „měří a váží“. Do testů dala opakovaně neúnosné procento stejných úloh. Nebylo tak státu prodáváno dvakrát stejné zboží? Ve verzích testů nadace pana Š. z loňska (např. pro anglický a francouzský jazyk) bylo dokonce třináct chyb. Jeden z testů (pro český jazyk a literaturu) zase vyřešilo přes devadesát procent žáků. Někteří neznalí novináři to pochválili, ale ví se, že každý test, který nerozliší slabé, průměrné a dobré výkony, je špatně zkonstruovaný. Přesto pan Š. nyní v přijímacích testech na vysoké školy provádí čas od času v tisku inventuru závad. Nesčítá vlastně chyby, které v testech jeho firmičky napáchali i jeho lidé?
V době, kdy v tisku vycházely sebe- oslavné statě a materiály pana Š., byly zveřejněny závěry vnitroresortní kontroly ( Učitelské noviny 14.9.99) a vyšly i závěry Nejvyššího kontrolního úřadu ( NKÚ č.98/18) k aktivitám soukromé nadace. Vyplývají z nich další otázky, které se netýkají jen podnikatelského počínání pana Š, ale i (ne)kvality výkonů školské správy a odpovědných šéfů školských institucí. Proč např. už v roce 1996 dostala nadace pana Š. zakázku na vypracování testovacích otázek z prostředků Phare za 1 705 tis.Kč, když úkol patřil podle statutu do kompetence rezortních výzkumných ústavů? Jeden z nich se přípravami změn s ukončováním středoškolského studia zabýval od září 1995 s náklady vyčíslenými v jeho rozpočtu ve výši 1 630 tis. Kč.? Jak a kam se tyto aktivity a hlavně výsledky vypařily? Jak to, že nadace už tehdy ziskově podnikala, ačkoli jí to zákon nedovoloval? V roce 1997 obdržela další zakázku MŠMT na testy za 1 795 tis. Kč. Opožděné kontrolní závěry šetření konstatují porušení ustanovení o hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu ČR a další seznam formálních a věcných závad. Proč míra zavinění nebyla řešena včas? Bude kdy vůbec? Proč vnitřní kontrolní mechanismy ve školství nefungovaly? Jak fungují nyní? Proč náklady na testy bezdůvodně dramaticky rostly? V roce 1999 konstatuje kontrolní zpráva, že „ pro Sondu Maturant 99 činila celková cena pro tvorbu testů 2 370 tis. Kč.“, i zde byly četné smluvní závady, nehospodárnost a dokonce porušování zákona o zadávání veřejných zakázek. Kteří úředníci za to nesou odpovědnost? To lze ovšem určit snadno . Proč jejich kompetence ( a neomalenost ) přesto rostou, zatímco ředitel rezortní kontroly ministerstva odpovědný za nepohodlnou zprávu raději sám odstoupil a resort školství opustil?
Nevidíme jen špičku ledovce, vypovídající o kocourkovských poměrech, které vládnou ve školství ? Nejde o typ podnikatele ve vzdělávání, co zná svoje pappenheimské: Kapříky i drobnější dravce ve školním rybníce, nemá iluze a jde hlavně za penězi? Kdo a kde je dnes největší zlo v resortu? Není to všechno, v porovnání s nebezpečnější škodnou, skoro akvarijní podívaná? Divíte se ještě, že nejnověji se pan Štika pokouší i o exploataci akademické kasy?
Ivo Fencl je nezávislý publicista a pedagog
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat