Glosy k prvnímu kulatému stolu Výzva pro deset milionů - Učí naše školy opravdu to, co děti budou potřebovat.
Přelom millenia, zapojení České republiky do Evropské unie, ale v prvé řadě měnící se podmínky trhu práce a požadavků na naše děti v nejbližší budoucnosti samozřejmě sebou nesou silnou potřebu diskuze nad otázkami dalšího rozvoje vzdělávací soustavy a mnoha otázek, které z dané problematiky vyplývají.
Hned napoprvé si je asi třeba uvědomit, že žádný kulatý stůl nemůže přinést komplexní obraz celého stavu dané problematiky od otázek spojených s motivací učitele, jeho přístupu k žákům až k celkovým potřebám celého systému, rozpočtů, konkurzů, optimalizace sítě a dalších populárních (těch je málo) a nepopulárních kroků-. Pedagogika má proti všem ostatním oborům jednu nespornou nevýhodu. Je totiž ve své podstatě nejkomplexnějším oborem ze všech oblastí lidských činností, který musí zahrnout určité kvantum vědomostí (od větného rozboru až po ony biologické pojmy, které v dané diskuzi leckdy až příliš sloužily jako příklad nadbytečnosti – pozn. Jsem totiž biologJ) a dovedností. Musí rozvíjet především emocionální stránku žáků či studentů, prohlubovat jejich tvořivost a dávat jim dostatek podnětů a možností se realizovat. Musí přinést diferencovaný přístup k žákům mimořádně nadaným i těm, kteří jsou jen těžko vzdělavatelní, musí přinést dostatek podnětů i pro žáky hendikepované. Pedagogika má svá multikulturální hlediska, společenské role a celou řadu dalších úkolů, které se jen obtížně specifikují. Musí přinést zároveň i obživu těm, kteří si zvolili tuto profesi za své zaměstnání, musí vytvářet veřejné mínění, které škole pomůže na žáky působit v požadovaném duchu. Na druhé straně škola musí být (jak trefně školu dnešních dnů označují rakouští kolegové) – místem sociálního setkávání. Myslím si, že tento pojem vyjadřuje docela mnoho.
Jde tedy nesporně o tak široký okruh otázek, na něž nelze nalézat správné odpovědi v obecném měřítku prostě a jednoduše nejde. Každý třídní kolektiv, každá škola, obec, potažmo město jsou místem, kde se vytváří určité interakce a v které naprosto vždy učitel hraje nezastupitelnou roli. Je zhola jedno, zda mu pomáhá internet, multimédia, křídu či jen jeho slovo. Učitel je alfou a omegou celého procesu. Konec konců i téma úvodního kulatého stolu se nemohlo uvedeným otázkám vyhnout. Už dnes existuje možnost, že učitel může v mnohém zasáhnout do leckdy „kamenných“ a nefunkčních osnov, které se leckde rodily fakultách, kde jejich autoři přes slovutný vous vědce už dávno mezi škamny nedohlíží. A právě ona možnost upravit standardy až o 30% tak trochu prošla danou diskuzí nepovšimnuta. Ve skutečnosti je to však natolik zásadní záležitost, která by si zasloužila samostatný kulatý stůl.
Dovolím si tedy položit tuto otázku pro diskuzi na našem serveru:
Může škola sama tvořit své kurikulum a přesto dát žákům ten správný základ do budoucnosti?
Pan doktor Hausenblas představil sofistikovaný a nepochybně obecně platný model dovedností které by měl absolvent školy základní či střední vědět, aby mohl úspěšně vstoupit na evropský trh práce. Dnes pedagogická teorie s oblibou používá slova kompetence, (mně se ale dovednost líbí více, protože jsme pořád v České republice, stejně tak jako se mi nelíbí pojem třídní management, který jsem si nedávno přečetl v jakémsi pedagogickém dokumentu. Třídní učitel je pořád třídní učitel).
Tento materiál zcela určitě stojí za publikování, protože, a aspoň v to doufám, by mohl přinést do škol tolik potřebnou diskuzi nad formami učení a skutečnými cíli našeho kantorského směřování. Protože pokud proběhne tato výměna názorů jen v kinech či sálech, kde se do sebe i třeba rozohněně pustíme, k ničemu to příliš nebude.
Změna musí přijít v pedagogických sborech, kde je potřeba se správně konstruktivně „pohádat“ i o těchto problémech.
Když si totiž seznam těchto kompetencí přečteme, nikdo nebude pochybovat, že mluvíme především o tom, co by měl mít především dobrý učitel – OSOBNOST.
Osobnost učitele je oním zaklínadlem, který školu posílá do jeskyň tmavé magie či vykouzlí úsměv na tváři dítěte i následnou vědomost či dovednost. A toto zaklínadlo je úzce dáno kantorovou motivací (zdaleka nejde jen o peníze), jeho osobním zaujetím a pocitem životního poslání, naplněním jeho duchovních hodnot či cílů
Učitelství a jeho společenská role díky minulému režimu a 40 let potlačování intelektu dostala povážlivě na frak. Deset let asi opravdu pro opětovné nastolení rovnováhy nemohlo stačit a bude to nejspíše ještě dlouho trvat. Slova zástupců Ministerstva školství na této besedě zněla docela uvážlivě a po dlouhé (opravdu dlouhé) době jsem měl dojem, že vycházela z opravdového uvažování o podstatě věci. Nezbývá než doufat, že myšlenky, které zazněly možná tak trochu mezi řá4dky či mezi slovy a možná nebyly vždycky vysloveny přímo, budou tvořit ona mota zaklínadla, která pomohou dobrému kantorovi přeskočit do jednadvacátého století. Pevně doufám, že se kantor budoucího století nepromění v jakéhosi počítačového kyborga naditého vědomostmi. Protože, málo platné, učitel před tabulí je obrazem školy minulé, současné i té budoucí. A je už úplně jedno, zda mu slouží křída, ukazovátko či počítač.
Prostředkem, který přináší obrodu lidské duše a vychová, je vždy jen ono slovo, kterým lze pohladit, pokárat a bohužel v mnoha školách i žáka navždy proklít.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat