Rozhovor Ivy Hanzlíkové na téma rómské děti a vzdělávání.
Druhým rokem probíhá v rámci Fakulty sociálních studií MU v Brně interdisciplinární výzkumný záměr nazvaný „Etnika, minorita a marginalizované skupiny.“ Výzkum financuje britské ministerstvo zahraničí ze svého Fondu pro lidská práva. Projekt je realizován pod vedením profesorů Vladimír Smékala a Iva Možného.
Na katedře psychologie se zabývají tzv. Podporou optimálního vývoje osobnosti a intelektu dětí ze znevýhodněného sociokulturního prostředí jako cesty k respektování lidských práv. Zde je výkonnou manažerkou Mgr. Jarmila Volná.
Výzkum se mimo jiné věnuje potřebám romských dětí ve vzdělávacím procesu. Jak mohou být v tomto směru výsledky uplatněny v praxi?
Původním cílem bylo vytvořit nový inteligenční test pro romské děti, který by byl tzv. „culture free“; nezávislý na kultuře a jejích kořenech. Je ale krajně složité vymyslet za dva roky něco, co se ve světě nepodařilo vymyslet za čtyřicet let.
My se tedy zaměřili na to, jak zjistit prediktivní validitu některých testů, které se běžně užívají. Jinými slovy: nakolik jsou určité techniky schopné předpovědět školní úspěch dítěte.
Výsledky se ukáží až na rok. Děti byly testovány v první vlně v loňském roce, kdy byly ve druhé třídě. Z jejich druhého testování se ukáže, nakolik jsme byli schopni předpovědět jejich školní úspěch.
Předpokládáme, že v podstatě nezáleží na tom, jaký test se použije, a že inteligenční test se přeceňuje. Důležitější je, co dítě umí, když do školy jde a když ve škole je.
Co z toho vyplývá pro přijímání dětí do „normálních“ nebo zvláštních škol?
Je to začarovaný kruh. Když má školní psycholožka posoudit za den osm dětí a na každé má 45 minut, používá rychlé techniky, ze kterých může vzejít alespoň nějaký obrázek o dítěti. Psycholožka je tlačena, aby „zvládla“ co nejvíce dětí, tudíž nemá čas pro spolupráci s rodinou.
Například v Anglii musí každý školní psycholog před svou praxí rok učit ve škole, takže ví, co dítě umí a mělo by umět, jaké jsou jeho mezery a přednosti, jaké jsou na ně kladeny nároky. Nejčastěji pak používá tzv. curricullum based assessment – na osnovách založené posuzování.
Občas zaslechnu – a dokonce i na akademické půdě – tvrzení, že romské etnikum je geneticky „zdevastované“, „zdegenerované.“ Co si o tom myslíte?
To je nesmysl. Jsou zkrátka mezi námi lidé hloupější a lidé chytřejší. Pokud vám někdo odmalička bude tvrdit, že jste blbá a že nic neumíte a nikdy z vás nic nebude, a fungující model rodiny vás přesvědčí o tom, že do práce je lepší nechodit než chodit a vzdělání že není zase tak důležité, navíc si z vás zástupci majority budou dělat legraci nebo vám dokonce nadávat kvůli barvě vaší pleti, brzy na tuto hru přistoupíte a budete si myslet, že je to pravda.
Kdyby mně někdo jako děcku tvrdil, že nic nedokážu, a já cítila, že lidi vnímají nějakou mojí schopnost jako výjimku, protože přece Cikánka nic umět nemá, asi bych si z toho nějaký systém utvořila. Nějaké přesvědčení, obrázek o sobě a lidech okolo.
Čas od času se vynoří diskuse, zda zavést kvóty pro přijímání romských studentů na vysoké školy. Myslíte si, že je to řešení?
To je těžké. Myslím, že pokud člověk absolvuje střední školu, měl by mít šanci dostat se na vysokou stejnou jako ti ostatní. Na druhé straně Romové potřebují vytvořit si ve svých řadách nějakou elitu.
Problém vidím v tom, že pokud se vysoká škola rozhodně pro pozitivní diskriminaci a přijme několik romských studentů, rozhodně by jim neměla studium usnadňovat nebo ztěžovat. Podmínky by měly být stejné pro všechny studenty.
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat