Dopadlo na mě břímě, které jednou potká každého středoškoláka.
Dobrý den, jmenuji se Igor Viduna a jsem maturant! Co to plácám??? Nejprve mi prosím dovolte domluvit, než se začnete ptát…
Tímto neobvyklým úvodem jsem chtěl pouze naznačit, že na mě dopadlo břímě, které jednou potká každého středoškoláka. Maturita. A to mě řadí do skupiny lidí, kterých se vymývání mozků řečmi typu: "Postav se na vlastní nohy! Buď už konečně zodpovědný a uč se!" týká více než kohokoli jiného. Stojím před důležitým životním rozhodnutím. Musím si vybrat "vejšku", aby, jak říkají - určitě nejen moji - rodiče, ze mě "něco" bylo. A proto jsem vyrazil - jakožto jeden z mnoha - na veletrh pomaturitního vzdělání, Gaudeamus 99. Nebylo to ani tak proto, že bych už opravdu uvažoval o výběru školy - mám přece úplně jiné starosti a mám jich plnou hlavu, ale bylo nám za tímto účelem uděleno ve škole volno.
Na výstaviště jsem dorazil asi kolem desáté hodiny. Zakoupil jsem katalog, který zároveň platil coby vstupenka, a kráčel k pavilonu H, kde celá akce probíhala. Sotva jsem pootevřel dveře budovy, obklopil mě hlouček děvčat rozdávajících reklamní letáčky různých agentur, slibujících vzdělání v cizině. Snaha vyhnout se jim se záhy ukázala jako marná, a tak jsem mohl přispět svou troškou do odpadkového koše v rohu i já.
Nechtělo se mi ani věřit, že jsem konečně dorazil na místo určení. Radost mě však okamžitě přešla, když jsem uviděl - vlastně neuviděl - stánky vystavujících, obklopené davy teenagerů. Když pominul úvodní šok, obrnil jsem se nutnou dávkou hrubosti a hulvátství a podle hesla: "Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí," si začal razit cestu hlučícím davem. Nikde nebylo moc času, takže než se člověk vzpamatoval, už měl v ruce brožurku university či vysoké školy a chvatně platil desetikorunové částky, aby mohl uvolnit místo pro další "ovečky", než bude ušlapán. Součástí veletrhu se v průběhu minulých let staly i přednášky kantorů největších a nejznámějších českých vysokých škol - Masarykovy univerzity, Karlovy univerzity a VUT v Brně či ČVUT v Praze - o přednostech studia v oněch institucích.
Na vybrané přednášky jsem šel s dobrou vírou, že se dozvím něco více. Ale - upřímně řečeno - šlo o pouhé "předčítání z brožurek", pouze do něj občas vstoupil pořadatel s ujištěním, že slosovatelné kupony ještě můžeme odevzdat do krabice umístěné před schodištěm. Ani následné otázky nepřinesly jiné informace, než obecně známé skutečnosti. Protože buď studenti kladli - alespoň pro mě - nepodstatné otázky, nebo dotazovaní neznali odpověď - např. ohledně krytí přijímacích zkoušek na fakulty jednotlivých škol.
Závěrem bych rád budoucím maturantům poskytl pár "cenných rad". Za prvé, na výstavu jděte s jasným cílem a rozhodnuti o svém dalším osudu - vyjde vás to levněji, než nakoupit hromadu papíru, která vám má později usnadnit rozhodování. Za druhé, nenechejte se strhnou počínáním ostatních k unáhlenému a zmatenému jednání u jednotlivých stánků, vše si pozorně prohlédněte a nebojte se zeptat. Vystavující jsou až překvapivě ochotní a zdvořilí. A za třetí, zbytečně se nežeňte do davu, kde vás více zaměstná omlouvání než samotná prohlídka, protože už po třinácté hodině se situace o poznání zlepší.
Opravdu nechci, aby to vypadalo, že vás od návštěvy Gaudeamu odrazuji, protože opak je pravdou. Účast na veletrhu považuji za neocenitelnou zkušenost. Pouze jsem chtěl potenciální návštěvníky připravit na úskalí, která podobné akce skýtají, aby pak zbytečně nezmatkovali jako např. já.
Související články:
Gaudeamus by měl sloužit veřejnosti, říká děkan Honzík.
Igor Viduna
0 komentářů:
Okomentovat