Lukáš Zádrapa: Rozvrat vzdělávání a jásot technokratů

„Od jarního zavření škol a jejich přechodu na digitální výuku pravidelně zaplavují sdělovací prostředky nadšené články o tom, jak se naše školství konečně modernizuje. Poslední čtyři digitalizační pětiletky pokulhávaly, ale nyní máme jedinečnou příležitost s plněním plánu pohnout. Je pozoruhodné, že takto nadšeně jásají vybraní jedinci, kteří se ostentativně vymezují vůči zatuchlosti škol, učitelů a rodičů. Jinými slovy, zdá se, že i jim je zřejmé, že většina ostatních zas až tak rozjařená není. A z vlastní zkušenosti bych to potvrdil, protože jsem zatím nepotkal nikoho, kdo by tyto „velké skoky vpřed“ vítal s mávátky,“ píše vysokoškolský učitel Lukáš Zádrapa na svém blogu.

Lukáš Zádrapa (ff.cuni.cz)

Zádrapa také píše: 

Důvod, proč si musí připadat osaměle, a o to samozřejmě hrdinně pokrokověji, bych rád technokratům vysvětlil z pohledu jednak rodiče dětí základních školou povinných a jednak vysokoškolského učitele. Začal bych tím, že proces vzdělávání a výchovy je z nejvlastnější podstaty záležitost sociální a že třída, v níž tento proces probíhá, je sociální organismus. Zároveň jedním z hlavních cílů zejména nižšího školství je vlastní socializace dětí, nicméně něco podobného platí i o školství vysokém, jak si nyní bolestivě uvědomují jak studenti, tak pedagogové.

Tento klíčový sociální rozměr je však nemožné udržet jinak než sociálním kontaktem, založeným na bezprostřední osobní přítomnosti. Není nahraditelný sebelepší technologií, což došlo myslím snad všem, kteří se pokoušeli o výuku na dálku v jarních měsících. Ledackdo si, soudím, uvědomil, jak protivný vlastně je onen „e-learning“, který bývá reformátory školství vyslovován s pomlaskáváním. Žádná platforma nemůže ani vzdáleně simulovat prostředí třídy...

Navzdory tvrzením technokratů totiž technologie uspokojivou, komplexní komunikaci výrazně ztěžuje, a tím také zvyšuje ony prahy, o jejichž snižování se jinak v pokynech školní inspekce hovoří...

Přes veškerá hezká slůvka inspektorů, ředitelů asociací a lobbistů typů Scio vím jedno určitě: U nás na katedře se všichni, s nimiž jsem hovořil, nehorázně těší na to, až se budou moci vrátit k běžné výuce, s technikou omezenou jen na účelnou míru, a upřímně se děsí toho, že se opět přesuneme do virtuálních světů. Jestliže má takovéto potácení mezi distanční a prezenční výukou trvat delší dobu, lze se nadít toho, že zde budeme mít pologramotné, asociální a zcela demotivované ročníky. Za této situace je ovšem chrochtání technokratů obzvláště pobuřující.


Celý text naleznete zde