„Studium jazykovědy, případně přímo bohemistiky, dává tušit, že na tom něco bude. Přístupy k jazyku jsou dva - deskriptivistický, který má za to, že studium jazyka má být popisné a jen dokumentovat to, jak lidé mluví, a preskriptivistický, podle kterého se jazykovědci mají snažit najít „správnou“ formu jazyka a tu předepsat mluvčím. Čeština se tradičně drží toho druhého přístupu. Ze školy to známe všichni: odmala se musíme učit komplikovaná jazyková pravidla, od psaní měkkého i a tvrdého y po svévolně působící zákonitosti psaní čárek a velkých písmen,“ píše Michal Zlatkovský pro Týdeník ROZHLAS.
 |
| Michal Zlatkovský (repro ČT) |
Nejde samozřejmě o to úplně se vzdát českých pravopisných zvláštností - třeba rozlišování i a y vymizí jen těžko - ale o přizpůsobení se aktuálnímu stavu jazyka. O nejsložitější pravidla tak s největší pravděpodobností dříve či později přijdeme. Do té doby si můžeme připomínat slova, která ve své webové jazykové příručce uvádí Ústav pro jazyk český: „Protože Česká republika nemá jazykový zákon, který by úředně rozšiřoval působnost Pravidel českého pravopisu na jiné společenské komunikační sféry, zůstávají ve skutečnosti v prostředí mimo školu příručkou deskriptivní, mají doporučující charakter.“
Celý text naleznete v Týdeníku ROZHLAS
1 komentářů:
Svévolně působící zákonitosti psaní čárek a velkých písmen, ...
Kde na to pan Michal Zlatkovský přišel?
Asi s tím má osobně velké potíže, to ovšem neznamená, že je v tom něco svévolného.
Pravda, u psaní velkých písmen zavládla na počátku 90. let minulého století velká anarchie.
Okomentovat