Otevírat, nebo neotevírat školy? To je hamletovská otázka, kterou teď řeší celý svět

Otevřít, či neotevřít? Vlády mnoha evropských i světových států si lámou hlavu, kdy je ta nejvhodnější chvíle na to, aby se do lavic vrátily děti. Zatímco například Švédsko školy vůbec nezavřelo, v sousedním Dánsku byly zavřené měsíc. Do jedné z místních škol se vydal reportér deníku New York Times Patrick Kingsleya z jeho reportáže vybírá magazín Rodiče vítáni. Znovuotevření škol se chystá i u nás. Zvládneme zavést stejná opatření jako Dánové?

I další evropské státy začínají zlehka uvolňovat restrikce uvalené na různé obchodní a společenské aktivity. Dánsko má ale několik tisíc škol, do každé z nich chodí stovky dětí. Povolit jim znovu docházku je zatím nejodvážnějším krokem směrem k normálnímu životu, jaký evropská země udělala, a dopady budou sledovat odborníci ze všech koutů planety. „Otevírat, nebo neotevírat? To je hamletovská otázka, kterou teď řeší celý svět,“ dodává Finn Christensen, ředitel školy v Logumkloster.

Děti ze základní školy v Logumkloster ale mezinárodní souvislosti neřeší; pro ně je otevření školy hlavně vítanou změnou po měsíci doma bez kamarádů. „Jsem tak ráda, že znovu vidím svou nejlepší kamarádku,“ rozplývá se prvňačka Maja Petersen, zatímco červenou pastelkou vybarvuje dánskou vlajku. Ve škole to ale rozhodně vypadá jinak než dřív.

Aby se zabránilo šíření infekce, nesmějí rodiče dál než k bráně. Učitelé se nemohou setkávat ve sborovně. Děti teď sedí po jednom, v lavicích rozstrkaných po celé třídě, aby mezi nimi byly dvoumetrové rozestupy. Během přestávek si mohou venku hrát jen v malých skupinkách a během šesti hodin, které ve škole stráví, si myjí ruce o každé přestávce a někdy i častěji. „Rádi ve škole blbneme, honíme se, strkáme a dáváme si placáky,“ vzpomíná na lepší časy desetiletý Zakarias Al-Tibi. „To teď už ale dělat nesmíme.“

Na podlahu školy učitelé vylepili značky, které signalizují, jak daleko od sebe musejí žáci být. Mytí rukou se stalo rutinní záležitostí – je to to první, co děti udělají, když přijdou do školy, a pak po každé vyučovací hodině a samozřejmě po každém použití toalet. Kuchařkám a uklízečkám přibyla nová povinnost: neustále procházejí školu a dezinfikují, například každou kliku u dveří musejí umýt během dne dvakrát. Všechna tato opatření nařizuje vláda a rozhodně školy nešetří. „Někdy dostaneme příkaz, jak věci dělat, a během hodiny se instrukce změní,“ vzdychá Finn Christensen, ředitel školy v Logumkloster. Není navíc jasné, jak dlouho budou různá krizová opatření trvat. „Je to na týden, na měsíc, na rok? Nemáme potuchy,“ vysvětluje učitelka Tanja Linnet.


Celý text naleznete zde 
Reportáž v The New York Times naleznete zde