„S vědomím toho, jak je situace pro učitele, děti, rodiče složitá a nejsou na to žádné recepty, jsme se rozhodli připravit pro učitele webinář. Podělíme se o možnosti, jak výuku na dálku uchopit. Aby to dávalo smysl a nenapáchali jsme víc škody než užitku. Já bych se tam věnoval matematice, Monika dalším vědám,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni Tomáš Chrobák. Spolu s ním se rozhovoru účastnila Monika Olšáková.
Kdy to bude?
Tomáš Chrobák: V úterý. Webinář poběží na stránkách www.h-edu.cz. V neděli k němu natočíme každý asi dvacetiminutové video a pak, během celého dne, kdy bude webinář přístupný online, budeme odpovídat na dotazy, které tam učitelé zadají. Stačí se přihlásit.
Jak to děláte vy se svými žáky?
Monika Olšáková: U nás ve škole nemáme v “bakaláři” možnost vkládat domácí úkoly a domluva je zatím taková, že úkoly budou sbírat třídní učitelé a posílat je rodičům emailem. Jinde, třeba ve škole mých dětí, to učitelé přímo zadávají do online systému, kde si to pak rodiče vyzvednou. Náš pan ředitel učitelům doporučil posílat úkoly v třídenních dávkách. A teď je otázka, jak to kdo pojme. Můj syn má vývojovou dysfázií a nedokážu si představit, jak s tím bude pracovat, když od každého učitele dostane naloženo. Takže musíme vidět věci v kontextu, nejen tu svou potřebu “odučit”. Klíčoví budou v tomhle ohledu třídní učitelé, budou tak trochu v roli krizových manažerů komunikace mezi učiteli a žáky a rodiči a školou.
Tomáš Chrobák: Já jsem si řekl, že to musím důkladně promyslet, zreflektovat, co se děje, a jak na to správně reagovat. Přijde mi důležité to otevřít veřejně. Jak chceme postupovat jako škola, jako učitelé? Když já teď úkoly nedám, protože si třeba jsem vědom toho, že žáci dostanou naloženo víc, než je zdrávo, tak ale mohou zpanikařit rodiče, že z matematiky nic nepřišlo. Nebo se naštvou na kolegyni, která jim toho naopak poslala hodně. A dochází k polarizaci, které bychom se měli vyhnout.
Otázka je, jaké úkoly dávat na doma. Situace je jiná v tom, že nahrazují, nikoli doplňují výuku ve škole.
Tomáš Chrobák: Přesně. Když žáci dostanou na doma jen klasické procvičování, v mém předmětu dejme tomu zlomků, tak je to jen znechutí a odnese to zase matematika a vztah dětí k ní. Nejspíš to od sebe opíšou. Nedávno mi děvčata při tělocviku (učím i tělocvik) prozradila, že na messengeru mají skupiny Domácí úkoly, kde vždycky jeden hodí řešení a ostatní se vezou. A největší problém je to, že v téhle skupině chybí pět nejslabších žáků. Jsou to dětí, co jsou tak trochu mimo kolektiv a mají slabé rodinné zázemí. Tak ti to řešení mít nebudou. Proto já i při běžné výuce dávám úkoly minimálně. Co ale teď? Obecně bych jako učitel měl myslet na to, že momentálně nás technologie předehnaly.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
2 komentářů:
Učte se holomci tak nějak sami. Vedle kličkování mezi virem a xboxem se nějaká ta minuta na iŠprtání jistě najde.
Nevím co je to uchopit těžký. Ale to není podstatné. Spíš to místo rad vypadá na zamyšlení se nad problémem. Každá rada drahá. Hlavně ta fungující.
Ale je to příležitost pro učitele zkusit něco nového. To ale od stolu rozumováním nepůjde. Teď se ukazuje kolik je tu teoretiků a kolik praktiků. Konkrétní rady nejsou.
Spousta školí něco, co nikdy nedělala.
Mně si dcera v 5 třídě posteskla, že ji to už nebaví, furt nějaké prázdniny. Že už se těší do školy. Tak jsem jí poradil, ať se učí. Uvidíme. Nás něco takového, a to jsme měli i uhelné prázdniny, za našich mladých let ani ve snu nenapadlo.
Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Okomentovat