„Verze V síti: Za školou je zkrácená, má jen 63 minut a jsou to vybrané klíčové momenty děje, které doplňují přímé vstupy protagonistek, které mluví na kameru, říkají dětem, co se v tu chvíli děje, co je správné udělat a naopak co se nesmí. Má to edukativnější rozměr, odehrává se to víc ve verbální rovině, víc se v něm mluví než ukazuje,“ říká v rozhovoru pro deník Právo Radka Urbancová z distribuční společnosti Aerofilms.
Film V síti určitě nemůže být přístupný od dvanácti let, ale přitom je to věk, jehož se bezprostředně týká. Jak jste tento problém vyřešili?
Od začátku nám připadalo absurdní, že bychom ho právě dvanáctiletým dětem nemohli pustit. Ale z právního hlediska je jeho obsah takový, že se musí zařadit do kategorie filmů do patnácti let nepřístupných. Hodně jsme to konzultovali, mimo jiné s psychologem a sexuologem Petrem Weissem. A i on nám řekl, že reálně sice dnešní děti už většinou tyto věci znají, ale z právního hlediska to nejde. Ani ne kvůli nim samotným, spíš kvůli rodičům. Proto jsme se rozhodli pro testovací projekci verze, upravené pro mladší diváky, kterou jsme stejně chystali pro školní promítání. Děti na ni reagovaly velmi dobře, proto ji uvedeme i v kinech, v nichž měla být původně jen ta „pro dospělé". Druhá verze se jmenuje V síti: Za školou, je přístupná od 12 let a hraje se v odpoledních časech. Máme představu, že na ni mohou rodiče poslat děti samotné, třeba s kamarády, protože děti v tomto věku už většinou nechtějí jít, zvlášť na takové téma, s rodiči, ale zajímá je to.
Celý text naleznete v deníku Právo
.png)
0 komentářů:
Okomentovat