„V diagnostice civilizačního technologického zlomu a popisu disciplinujícího školského systému nabízí eseje inspirativní a přesvědčivé postřehy. Kartous ale podle mého selhává v ambici formulovat svou knihu také jako přesvědčivý politický pamflet. Některé úvodní pasáže, ve kterých autor spojuje současný stav společnosti s dědictvím totalitního režimu, zavání již téměř zapomenutým antikomunismem...,“ píše Jiří Karen v Deníku Referendum ke knize Bohumila Kartouse No Future.
 |
| Jiří Karen (ostravan.cz) |
Politicky Kartous pokračuje v tom liberalismu, jehož dekády vyprávěný příběh o nedotknutelném soukromém vlastnictví a svobodě podnikat nás dovedl k Andreji Babišovi, který si jako podnikatel svobodně soukromě přivlastnil celou zemi. A jak tak po celé Evropě „z ničeho nic“ vyskakují autoritářské a nacionalistické režimy postavené na lžích, manipulacích, omezování lidských práv a propagandy, mělo by prý stačit vzývat ten liberalismus o něco důkladněji...
Také úplný závěr knihy Kartous věnuje banální floskuli o nutnosti zachovat „nejlepší z možných světů“, jímž míní liberální demokracii v podmínkách kapitalismu...
Představa, že na stejně těžkopádném parním stroji liberalismu 19. století profrčíme 21. stoletím bez úhony a autoritářského kolapsu může být nakonec snad ještě nebezpečnější, než přesvědčení mnohých učitelů o tom, že ve škole je nutné v první řadě vštípit disciplínu a poslušnost. A kdo ví, kdo se bude smát nakonec – při troše ironie se možná disciplinované salutování bude v nadcházejících časech opravdu žákům hodit.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat