Jak rozečíst dítě? Když škola nechá žáky číst, co chtějí, třeba z nich vyrostou čtenáři Prousta

Dílny čtení vyvinula americká učitelka Nancie Atwell a rozečetla děti z průměrných amerických rodin tak, že údajně četly až čtyřicet knih ročně. Za své učitelské působení dostala 1.místo ve světovém kole prestižní učitelské soutěži Global Teacher Prize – a milion dolarů k tomu. K nám se dílny dostaly skrz program vzdělávání učitelů Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Tématu se věnuje magazín Rodiče vítáni.

Proč by školu mělo zajímat, jestli dítě čte knížky? Proto, že takové dítě se snáze vzdělává ve všech oblastech. Obvykle lépe mluví i píše, rozumí lépe slovním úlohám i v jiných předmětech, a potažmo i světu kolem sebe. Má to samé benefity. Usnaďnuje to jeho cestu za vzděláním i učitelům práci. A dělá to jeho život lepším. Některé věci se nedají zažít líp, než když o nich čtete.

A školu to zajímá čím dál víc. Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora, to potvrzuje daty: „Ve školním roce 2017/18 bylo na 20 školách ze 106 navštívených v rámci inspekční činnosti zaměřené na čtenářskou gramotnost alespoň v jedné hodině hospitované ČŠI zaznamenáno: „Žáci pracují v dílně čtení“. Vzorek není dostatečně velký na to, abychom mohli zjištění jednoznačně zobecnit do tvrzení, že cca 20 % českých škol takové dílny realizuje, ale je to jistá indikace. V období 2015/16 byly dílny zaznamenány v 5,4 % ze 773 hospitovaných hodin.“

Udělat z dětí čtenáře ale nejde donucením. Na tomhle poznání jsou dílny čtení postavené. Učitelům jde o navození takzvaného čtenářského stavu mysli...

Dílny čtení dávají žákům hodně volnosti a možnost rozletu, hlavně ve srovnání s klasickým předčítáním úryvků z čítanky, které se praktikovalo dřív. Každý žák čte jinou knihu, podle své volby. Může si ji přinést z domova, nebo zaloví mezi těmi, které jsou k dispozici ve škole...

V páteční dílně třinecké učitelky Veroniky Dittrichové si deváťáci vybírali z knihovničky ve třídě...  Na koberec pokládá knížky, u kterých by si přála, aby je děti vzaly do ruky. Má zjevnou snahu podsunout jim i něco sofistikovanějšího, něco, co by třeba využili i do seznamu povinné literatury nebo v dějepise. Koneckonců, jsou to už deváťáci. (Dílny čtení jsou obvykle určené dětem od 3. do 9. třídy, ale jsou i varianty pro prvňáky nebo středoškoláky.)

Na koberci leží sem tam i nějaký klasik, třeba kniha Karla Čapka (kterou pak jeden ze žáků čte), ale rozhodně ve výběru nepřevažují. „Na těch děti neutáhnete. Já jsem ostatně pro sebe Máchu objevila na střední škole, a to nám doma četli i Babičku,“ říká Veronika Dittrichová. Kdo chce, může číst Šifru mistra Leonarda, Růži pro Algernon nebo dívčí románek Láska a gelato. Kluci a holky krouží kolem nabízených titulů a pak se se svým úlovkem někam usadí.


Celý text naleznete zde