„Aschova studie se nezřídka objevuje u vysvětlení toho, proč lidé následují většinu „jako ovce“ a dopouštějí se takového jednání, jako je podpora nacistické propagandy, propadání poruchám příjmu potravy či zapojení se do řádění fotbalových fanoušků. Na první pohled to může vypadat, že Aschova studie ukazuje, že ve skupině jedinec jednoduše podlehne tlaku ostatních a podřídí se většinovému názoru. Konformita v tomto pojetí pak poukazuje na problematickou složku lidské povahy – neschopnost resistence ani v případě, kdy jsme přesvědčení, že máme pravdu a skupina jedná špatně. Ale to je velmi zjednodušené pojetí a příliš úzká interpretace založená pouze na části Aschových výsledků“, píše Kateřina Machovcová na portálu rvp.cz.
Východiskem Aschova výzkumu byl experiment založený na situaci, kdy bylo objektivně zřejmé, jaká je správná odpověď, tedy by nemělo dojít k podlehnutí sociálnímu tlaku kvůli tomu, že si participant výzkumu není jasný, jaká je správná odpověď.
Konkrétně jím navržený experiment vypadal takto: dobrovolní účastníci výzkumu byli informováni o tom, že probíhá studie vizuální percepce. Vlastní úkol spočíval v tom, že experimentátor jim ukázal tabuli, na které byla jedna přímka, a pak další tabuli s třemi přímkami různých velikostí, a participant výzkumu měl určit, které dvě čáry jsou stejné. To vypadá jednoduše, jenže celá experimentální situace byla zkomplikovaná tím, že posuzování přímek probíhalo ve skupině, a pouze jedna osoba byla vlastním participantem výzkumu (a tedy nevěděla, co se děje). Ostatní byli domluvení herci a věděli, že po zkušebním kole mají začít jednotně odpovídat chybně. Experimentátor se soustředil na zaznamenání toho, kolikrát v situaci, kdy odpověď je zcela jasná, „podlehne“ participant názoru ostatních.
Poměrně běžně je možné setkat se s tím, že závěrem studie je sdělení, že 76 % osob alespoň jednou potvrdilo špatnou odpověď předloženou většinou skupiny, případně je vyzdvihováno zjištění, že 33 % podlehlo v polovině a více případů.
Výsledek výzkumu se v učebnicích často objevuje spolu s vysvětlením „normativního vlivu“: lidé se příliš bojí vyčnívat z davu a raději tedy podlehnout skupinovému názoru. I Asch realizoval variantu svého experimentu, která navazovala na tuto interpretaci – jednoho účastníka výzkumu přesvědčil, že má dát špatnou odpověď. Tomu se pak dostalo velmi negativní reakce od ostatních participantů, kteří jasně zpochybnili jeho vyjádření – býval by na tom byl lépe, kdy odpověděl stejně jako ostatní.
Další alternativy experimentu zahrnovaly například variace s počtem účastníků, pokud byly ve studii pouze dva účastníci („naivní“ participant a domluvený herec), pak byl vliv na podání špatné odpovědi nižší. Obdobně stačilo, aby i jeden další člověk dával jinou odpověď než většina skupiny a opět se míra podlehnutí skupině snížila.
Aschova studie se nezřídka objevuje u vysvětlení toho, proč lidé následují většinu „jako ovce“ a dopouštějí se takového jednání, jako je podpora nacistické propagandy, propadání poruchám příjmu potravy či zapojení se do řádění fotbalových fanoušků. Na první pohled to může vypadat, že Aschova studie ukazuje, že ve skupině jedinec jednoduše podlehne tlaku ostatních a podřídí se většinovému názoru. Konformita v tomto pojetí pak poukazuje na problematickou složku lidské povahy – neschopnost resistence ani v případě, kdy jsme přesvědčení, že máme pravdu a skupina jedná špatně. Ale to je velmi zjednodušené pojetí a příliš úzká interpretace založená pouze na části Aschových výsledků.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat