Pojedeš na výlet, řeknou dítěti předtím, než ho přemístí z rodiny do ústavu

V ústavní péči v Česku pobývá více než osm tisíc dětí. Od roku 1989 se jejich počty výrazněji nesnižují. Tuzemsko patří mezi vyspělými zeměmi k posledním, které umisťují do ústavů kojence. Několik vlád už slíbilo, že tuto praxi změní. Dosud se tak nestalo. „Zatímco se stále vedou nekonečné diskuse, co musíme změnit, nejrůznější tábory na sebe útočí a vznikají stále nové fámy a dezinformace, hlas dětí, o kterých by to celé mělo být, ztichl,“ uvedla předsedkyně neziskové organizace Mimo domov Klára Chábová, která na toto téma včera uspořádala konferenci. Informují Hospodářské noviny.

Klára Chábová (repro ČT)

Odborníci z řad psychologů, sociálních pracovníků, pěstounů nebo ředitelů ústavů se na akci shodli, že děti, o něž se rodiče nemohou nebo nechtějí starat, většinou o své budoucnosti nemají dost informací a málokdo se jich ptá na názor. „Názor? Já jsem ani nevěděla, že něco takového můžu mít,“ vzpomíná Kristýna Adamovská na dobu, kdy putovala od matky do dětského domova a pak k pěstounům.

Odborník na sociálněprávní ochranu dětí a metodik Středočeského kraje Josef Smrž říká, že pokud sociální pracovník odebíranému dítěti, které to už dokáže pochopit, neřekne, co se děje, porušuje tím zákon i etická pravidla. Situace se podle odborníků zlepšuje, pořád ale není zcela v souladu s Úmluvou o právech dítěte, kterou Česko ratifikovalo v roce 1990. Podle ní mají děti právo na informace a jejich názor by měl být brán vážně, přiměřeně jejich věku.


Celý text naleznete zde