Vyspělé země rozdíly mezi školáky stírají, v Česku je prohlubujeme, varuje sociolog

Nedostatek peněz a učitelů, ale také nedotažená inkluze, segregace dětí na školách nebo výrazné regionální rozdíly jsou podle sociologa Daniela Prokopa hlavními důvody zaostávání českého školství. "Jiné evropské země dokážou pomocí školky a školy úspěšně stírat sociální rozdíly mezi dětmi, my je naopak prohlubujeme," varuje v rozhovoru pro projekt Chytré Česko deníků Aktuálně a Hospodářské noviny.

Daniel Prokop (twitter.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Vaše analýza českého vzdělávání upozorňuje, že kromě dlouhodobě podprůměrnější čtenářské gramotnosti čeští žáci prokázali v mezinárodních testech v roce 2015 výrazně horší výsledky i v matematické a přírodovědné gramotnosti, kde dříve bývali nadprůměrní. Co se v českém školství stalo, že se ve srovnání s Evropou tak zhoršilo?

Přispívá k tomu více věcí. Ubývá kvalifikovaných učitelů, v některých krajích učí kolem 13 procent kantorů bez kvalifikace. Zvětšují se nerovnosti - značně se liší kvalita škol, na víceletá gymnázia někde odchází hodně dětí ze vzdělaných rodin a zbytek škol na to doplácí. Projevuje se podfinancování školství i podpůrných profesí, jako jsou školní psychologové. Finance se zvyšují až v posledních dvou letech a ředitelé je často musí čerpat přes několik dotací, což je nestabilní a zahlcuje je to administrativou.

Svůj podíl na tom zřejmě mělo i zavedení rámcových vzdělávacích programů, které nejsou špatné, ale neodpovídají jim mnohé současné učebnice. O ně se přitom řada učitelů stále opírá a neví, jak se vzdělávacími programy pracovat. Chybí i jejich větší metodická podpora. Do roku 2015 navíc docházelo k nejvyššímu začleňování žáků ze speciálních škol, ale základní školy na to nebyly dostatečně připravené, takže podpora těchto dětí je nedostatečná.

Zmínil jste, že v roce 2015, kdy probíhaly srovnávací testy, vrcholila inkluze. To logicky muselo zahýbat celkovými výsledky…

V roce 2015 kulminovalo spontánní začleňování žáků ze speciálních do běžných škol, ale chyběla podpora a připravenost škol. Ten převis už byl příliš velký. Inkluze zavedla podporu studentů se speciálními potřebami, což využívají nově desítky tisíc dětí, které byly v klasických základkách už předtím. Inkluzivní reforma to ale neprovedla ideálně - vše je jednak administrativně náročné, dost se neřeší agresivní poruchy chování a není dostatečně stanovena spolupráce s asistenty pedagogů.

Mnozí učitelé si stěžují, že na stále agresivnější žáky a rostoucí šikanu nemají žádné páky. Ředitelské důtce či snížené známce z chování se tyto děti a často i rodiče vysmějí, zatímco dříve se bály, aby neskončily ve zvláštní škole mezi obávanými problémovými jedinci…

Myslím, že by se měla dát šance především podpůrným opatřením těchto dětí - od školního psychologa a spolupráce se sociálními službami po doučování. Až když se vyčerpají všechny podpůrné prostředky, měla by se řešit represe. Naše výzkumy pro Nadaci Sirius ukazují, že část těch problémových dětí má zkušenosti s domácím násilím, rozpady rodin či nekvalitním bydlením. Nevím, zda to vyřeší hrozba zvláštní školy. Někde ale asi je potřeba negativní motivace. Například školní absence by se měly skutečně promítat do sociálních dávek. A je otázka, zda by některé neměly být podmíněny i školní docházkou do 18 let. V některých krajích totiž roste počet dětí, které nedokončí ani učiliště.


Celý rozhovor naleznete zde