„Když sledujete malé dítě, které ještě není zasažené školou, vidíte, že si jde po své ose. Velmi dobře ví, co chce dělat, je hodně aktivní. V tom, co mu dává smysl, má vlastní motivaci, jede jako drak. Škola udělá to, že chce dát všeobecný rozhled, to znamená dorovnat všechny děti do stejné úrovně v několika vybraných oblastech. Ty vybral úředník, jsou pro všechny děti v republice stejné, možná to v životě nebudou potřebovat a dosavadní vnitřní motivaci musí nahrazovat vnější,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny spisovatelka a bloggerka Veronika Hurdová, která své tři děti učí sama doma.
 |
| Veronika Hurdová (youtube.com) |
Vidíte u svých dětí, že se už rozvíjí ve vlastním směru?
Jsou relativně malí, nejstarší dcera je v první třídě. Ale pro mě je jedno, jestli dospěla do věku školní docházky nebo ne. Podobným způsobem vzdělávám kluky, kteří jsou ve věku 5 a 3 let. Máme i takovou vzdělávací skupinku, kde jsou další děti. Promíchávají se dohromady, takže jsem teď zjistila, že se pětiletý syn, který někde neustále pobíhá a mečuje se s tím nejmladším, naučil všechny písmena a počítá. Má být příští rok předškolák, ale mimoděk při tom běhání zvládl učivo první třídy.
Kolik času věnujete učení, které spadá do školních osnov?
Asi hodinu denně, více ne. Ve zbývajícím čase se můžeme věnovat oblastem, které mi přijdou mnohem důležitější. Pravděpodobně žádná škola dítě nenaučí, aby mělo čas přemýšlet o tom, kdo je, proč se sem narodilo, jak může udělat sebe spokojeným i lidi kolem, jaká je jeho role ve společnosti. Dítě by si podle mého mělo nejdřív upevnit své jádro, na které může následně nabalovat znalosti. U nás doma to probíhá formou rozhovorů, které s dětmi poměrně často vedu, protože mě to samotnou baví. Zrovna tyto věci - jakkoli je považuji za důležité - si ale na žádné vysvědčení nenapíšete. Asi jedna z největších výhod domácího vzdělávání je čas, který spolu s dětmi můžeme trávit.
Způsob vzdělávání, který jste popsala výše, je tedy princip svobodného učení, o němž hovoříte na svém blogu?
Sebeřízené nebo svobodné vzdělávání, anglicky unschooling, v Čechách není legální. Dvakrát ročně je potřeba jít na přezkoušení, kde dítě prokazuje, že zvládlo učivo daného ročníku. Snažíme se tedy o něco, co se unschoolingu v rámci legálních mezí blíží.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
6 komentářů:
Už aby ty prázdniny skončily.
Á, pan kolega byl asi politicko-aktivisticky nekorektní. Inu, je důležité vědět, že madam učí své děti doma sama tím, že si s nimi povídá o tom, co ji baví. Obzvláště v kontrastu s tím, co s dětmi ve věku 3, 5 a 6 let dělají jiní rodičové a s ohledem na dlouhodobou zkušenost s výsledky tohoto revolučního přístupu.
Protože já tento typ chování vnímám jako svého druhu parazitismus, obdobně jako třeba odmítání očkování, navázal bych na dodržování společenských povinností i možnost čerpat společenské výhody - tj. minimálně sociální podpory všeho druhu. Třeba v Itálii údajně existuje volební povinnost a kdo ji nesplní, nemá pak plný nárok na sociální podporu. Toto by byla analogie k uvedenému principu - nepodílíš se na společném díle, chceš být individualita - dobrá, ale pak musíš býti individualitou i v případě z toho plynoucích nesnází. Nelze si vybírat jen to dobré a to špatné, co je s tím spojeno, odmítat. To pak je černé pasažérství, kdy benefity nese někdo, kdo nenese žádné náklady.
Takže paní má děti ve věku 3, 5 a 7(?) let, živí se ježděním po besedách o tom, jak jí zemřel manžel a jak přestala pít, a cítí se odbornicí na školství.
Tak to jo.
Docela by mne zajímalo, zda by LN otisky i článek s opačným názorem, resp. zda by s dotyčným přijely udělat rozhovor.
Z podobných článků se dá vypozorovat, že se "kritici školy" domnívají, že by škola měla děti naučit naprosto všechno, a když cokoli musí dítě naučit rodina, je to selháním vzdělávacího systému.
Jde o tzv. klientské pojetí - my jsme dodali spermii, vajíčko a mobilní telefon, vy udělejte všechno ostatní.
Naši generaci a generace předtím škola naučila číst, psát, počítat, dozvěděli jsme se co je to zrychlení, co kapraď samec a jak se rusky řekne "kůň". Ale nikdy jsme po škole nechtěli, aby nám zařizovala naše koníčky.
Zajímá tě střelba ze vzduchovky, stolní tenis, lepení modelů, sbírání známek? Fajn, ve dvě jsi doma ze školy a máš spoustu času.
Jasně že jsme se u toho naučili spoustu věcí... od toho přece je volný čas. Ne od toho, abych 6 hodin pařil gamesy na mobilu.
Chápali jsme, že v životě jsou povinnosti a záliby. Odlišovali jsme to. A fungovali jsme a nezmítali jsme se v depresích, nepotřebovali jsme psychofarmaka.
Okomentovat