Když desetiletý britský chlapec trpící lehčí formou autismu oznámil svému učiteli, že ho jeho spolužáci šikanují, očekával u pedagoga zastání. Ten ale vyzval ostatní studenty, aby vytvořili seznam důvodů, proč nemají chlapce rádi. Postižený žák poté musel své špatné vlastnosti napsat na plakát a vyvěsit ho v učebně. Informuje iDNES.
Chlapec podle listu The Guardian trpí lehčí formou autismu, má problémy se soustředěním a hyperaktivitou. Proto potřebuje zvláštní přístup. Jeho spolužáci mu na popud učitele řekli, že ho budou mít rádi za předpokladu, že je přestane otravovat a nebude křičet. Chtěli také, aby nebyl smutný, ale veselý. Učitel poté chlapce vyzval, aby tyto výtky sepsal na plakát a připevnil ho na zeď učebny, kde bude stále všem na očích.
„Můj syn hledal u učitele pomoc. Místo toho, aby pedagog poučil ostatní děti o šikaně, obvinil oběť a řekl jí, aby nedělal to a to a to,“ uvedl chlapcův otec Damian Lightroller.
Celý text naleznete zde
8 komentářů:
"Místo toho, aby pedagog poučil ostatní děti o šikaně, obvinil oběť a řekl jí, aby nedělal to a to a to."
Misto frontalniho predani faktu a autoritarskeho reseni problem, se ucitel pokusil zapojit celou tridu a pracovat s chybou…
Asi to má být ironie... Ale na hraně nechutnosti, pane Janečku. Protože faktem je, že učitel podpořil, ba organizoval kolektivní šikanu...
To není kolektivní šikana. Pokud je dotyčný svým chováním obtěžuje, ruší výuku a tím negativně ovlivňuje klima celé třídy, není řešením říkat: „On je autista, on může.“ Chválím učitele, že měl „koule“ toto udělat.
Souhlasím, říkat "on je autista, on může", není řešení. A předpokládám, že víte, že řešení je složitější. Ale řešením rozhodně není ani kolektivní šikana organizovaná učitelem. Takový učitel by měl svoje "koule" ukazovat určitě někde jinde než ve škole.
Pane Komárku,
a jaké řešení byste navrhoval Vy?
To není ironie, skutečně se ptám, protože žádné řešení, které by jednu či druhou stranu nepoškozovalo, v rámci inkluzívního vzdělávání nevidím. Ale třeba na něco přijdete...
(Myslím, že v článku popsané řešení nikam nepovede, pokud je žák skutečně postižený a nejde jen o nevychovanost, "přikrytou" módní diagnózou. Ovšem skutečnou povahu chlapcovy poruchy neposoudím.)
Když čtu podobnou diskuzi, vzpomenu si na to, co říká Charlie Gordon v Růžích pro Algernon (Daniel Keyes)
"Jak je to divné, že normální, citově vyrovnaní lidé, kteří by ani pohledem neublížili člověku, jenž se narodil bez nohou či rukou, najednou bez nejmenších pochybností snesou týrání člověka narozeného s nízkou inteligencí."
Jeden by nevěřil, že toto je možné v UK.
To bylo jedovate pichnuti do permanentnich posunovacu skolstvi… A jeste jedovatejsi do inkluzionistu.
----
Taky by se mohli za celo chytit pisari jak v Mlade Fronte, tak v Guardianu, nebo odkud ti nasi opisovali. Jedine, co v clanku nerika tatka autisty je:
"Podle britské organizace SEND Action, která se zabývá vzděláváním dětí se speciálními potřebami, poukazuje případ na nedostatečné financování tohoto odvětví ve Velké Británii.
„Školy mají včas využít rady odborníků, jak k dětem se speciálními potřebami přistupovat, aniž by narušily jejich sebeúctu,“ popisuje ředitel organizace Gillian Doherty."
To je celkem ubohe i na okurkovou sezonu. Mimochodem, nejakou chytrou radu, jak postupovat v tomto pripade, by nejaky odbornik neposkytl? (pozor, to je chytak).
Okomentovat