Historik Petr Čornej: Riziko manipulace s dějinami tady existuje. (Dějepis nelze učit neutrálně)

„Protože jsem se od roku 1990 autorsky podílel na několika učebnicích dějepisu, a ačkoliv jsem zpracovával především středověké období, jako hlavní redaktor jsem někdy musel zaskakovat za kolegy, kteří nezvládli 20. století. Vím proto, že o žádnou prosovětskou interpretaci naprosto nešlo. Naopak to byl velmi důsledný rozchod s komunistickým pojetím dějin. To mimochodem nebylo vysloveně sovětské ani v minulém režimu, byla to spíše kombinace národního pohledu se stalinskou variantou marxismu, říká v rozhovoru pro Deník.cz historik Petr Čornej. Vrací se k tvrzení BIS, že výuka dějepisu je „proruská“ a obecněji k možnosti „neutrálního“ výkladu dějin.

Petr Čornej (wikipedia.org)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Byl jste jedním z panelistů semináře, který uspořádal sněmovní školský výbor. Jeho cílem bylo odpovědět na otázku, zda je výuka historie na českých školách neutrální, nebo prosovětská? Může se dějepis učit neutrálně?

Nemůže, protože je hodnotově zakotven. Náš dějepis vychází z hodnot euroatlantické civilizace, hlavně kulturního dědictví, které v sobě máme, aniž si to uvědomujeme. Mám na mysli antickou, křesťanskou a částečně židovskou tradici, která ovlivňuje naše každodenní postoje a pochopitelně i naši interpretaci dějin.

Pravda je, že výklad dějin je v rukou lidských a každý učitel má nějaký svůj pohled na svět, někoho volí, nebo je dokonce členem politické strany a přes svoje preference hledí nejen na současnost, ale i na minulost. Jakou roli to hraje při výuce?

To je další důležitá otázka. Osobně jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany ani hnutí, dokonce se tomu z profesních důvodů vyhýbám. Nechci totiž, aby byl můj pohled deformován. Ono stačí, že člověk zkoumá něco, co už se odehrálo a nemůže se nikdy opakovat, děje minulé nelze laboratorně nasimulovat a zkoumat je pod mikroskopem.

Mám dost svých vlastních předpojatostí, natož abych se ještě zapletl do nějaké stranické sítě, která by mi diktovala, jak se mám na minulost dívat. To si nedovedu představit. Pokud to někomu vyhovuje a je aktivistický, prosím. Zabránit se tomu nedá, ale je třeba si uvědomit, že pohledy, jež jsou podmíněny aktivistickým nebo stranickým zájmem, budou za několik let působit směšně a nepatřičně.

Existuje vůbec objektivní, nezaujatý výklad dějin, který se drží jen pramenů a historických metod zkoumání, ale není politicky zabarvený, nenese otisk současnosti? A neptám se jen na dnešek, ale třeba i na období první republiky.

Z doby, v níž žijete, se vymanit nemůžete, všichni jsme zajatci současnosti. To je trauma každého historika, neboť ať píše o jakékoli epoše, otisk doby, v níž žije, smazat nemůže. A když píše o tom, co dokonce sám prožil, činí to spíš jako pamětník a svědek než jako vědec. Chybí mu nadhled. Ta tenze se u každého historika projevuje jinak. Někdo chce ovlivňovat veřejné mínění a školské prostředí na základě vlastního hodnotového světa, jiný je přesvědčen, že by měl spíš působit na žáky a studenty tak, aby si uvědomili rozmanitost pohledů a sami si vytvořili vlastní názor na dějiny.


Celý rozhovor naleznete zde