„Učitel má daleko větší možnosti. Během 19. století byl počet žáků ve třídě 80. Právo na pomocníka učiteli vznikalo, až když měl dětí ve třídě sto. Do roku 1919 pro ženy učitelky platil celibát, protože by prý neměly dost času správně roli učitelky naplňovat. Oproti době před rokem 1989 pozoruji, že učiteli přibyla odpovědnost, co a jak učit. Přišla svoboda, ale pro učitele se situace stala složitější. Neučí v atmosféře jedné politické ideologie, což je úžasné, ale musí se zorientovat ve světě různých politických idejí a najít si tu svou cestu, jak vzdělávat,“ říká v rozhovoru pro Echo24 ředitelka Národního pedagogického muzea Markéta Pánková.
 |
| Markéta Pánková (npmk.cz) |
Ale to je pozitivní, že pedagog nemá možnost ustrnout na jednom stylu učení po celou kariéru.
Určitě je to mnohem lepší. Ale učitelé chemie či fyziky mají stálý základ, rovnice se nemění. Oproti tomu učitelé společenských věd se musí daleko víc orientovat v nových vlivech a musí učit s ohledem na soudobé dějiny. A navíc mají zodpovědnost za žáky, jejichž kázeň je někdy velmi uvolněná. Jsou ty děti drzejší? Kdyby se v rodinách naučily úctě k učiteli, prospěje to nejen pedagogům, ale i dětem a jejich rodičům.
Jste autorkou knihy o historii zobrazování Komenského od roku 1642 až po současnost. Jak se obrazy Komenského v průběhu let měnily?
Koncem 19. století se ve školních obrazech Komenský prezentoval spíše v pochmurných barvách. Když vznikla první republika, prezentoval se barevněji jako symbol, který povzbudí společnost. Vznikla řada významných děl, která vřazovala podobiznu Komenského do nových společenských souvislostí. Ze začátku se autoři soustředili více na výjev Komenského odcházejícího z vlasti. Portrét Učitele národů se vyvíjel, ale je zřejmé, že fyziognomické prvky Komenského na obrazech zůstaly stejné tak, jak byl portrétován v 17. století. Nejčastěji je Komenský prezentován jako učitel, vědec a vzdělanec se symboly, jako jsou glóbus, kniha, stůl a svitky papíru. V novějších obrazech například Adolf Born Komenského zaznamenal s rákoskou, ale pojal jej velmi pozitivně s humornou nadsázkou. Další portréty mají historizující sílu. Profesor a pedagog Jan Uher, který byl za druhé světové války v Berlíně odsouzen k smrti, před popravou do dřeva vyryl portrét Komenského. Ten je dnes podkladem pro medaili, kterou získávají osobnosti v oblasti pedagogiky.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat