Trápí české školství pouze málo financí, nebo nám chybí ustálená koncepce moderního školství? Potřebujeme víc alternativního vzdělávání, nebo se bez „biflování“ neobejdeme? V pořadu Pro a proti Českého rozhlasu plus diskutovali ředitel soukromé školy Jindřich Kitzberger a ředitelka veřejné základní školy Michaela Rybářová.
Kitzberger věří, že by drilu mělo být ve školách míň. „Pokud si má žák například zmechanizovat násobilku, přijde fáze, kdy přejde do pamětného učení. Důležité je, aby dítě pochopilo podstatu početních operací a to trvá poměrně dlouho.“
Nákladnost Montessori systému dělá poměrně nízký počet žáků na pedagoga. Ale samotný princip metody se dá použít i ve veřejné škole, navíc s velmi malými náklady.
Místopředsedkyně Asociace pedagogů základního školství, a také ředitelka základní a mateřské školy v Praze 6, Michaela Rybářová věří, že frontální výuka a biflování rozhodně nestačí. „Vždy je třeba brát ohled na individuální potřeby dítěte. A věřím, že i běžné školy (mimo Montessori síť) individualizaci umožňují a bezpečné prostředí vytvářejí.“
České základní školy, pokud mají dobré vedení a nadšené učitele, se prý snaží využívat všech nových vědeckých poznatků o dítěti. „Všechno mluví v neprospěch nadbytečného memorování a biflování. To, že převažuje tento typ výuky, přičítám tomu, že do školství nenastupují nové generace učitelů. Ne všichni zkušení učitelé jsou schopni svou metodu změnit,“ dodává Rybářová.
A co říká na zažitou klasifikaci žáků? „U nás se sice známkuje, ale osobně jsem pro hodnocení slovní. Známky jsou neproduktivní a neefektivní. Slovní hodnocení má větší přínos. Ale tento odkaz Marie Terezie je příliš zakomponován do života našeho národa, což nebude jednoduché změnit,“ konstatovala Michaela Rybářová.
Celý text a pořad ke stažení naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat