Český učitel v Summerhill School: Summerhill v odpovědích

„Shodou okolností jsem měl před pár týdny možnost mluvit s novináři iDNES o mé práci učitele na anglické škole Summerhill. Rozhovor to byl poměrně dobře postavený a čtenáři se měli možnost dozvědět o základních principech demokratických škol. Téma komplikované, které v dnešní době rezonuje. Bohužel nejen z diskuze pod článkem a na Facebooku, ale i z mých občasných debat s přáteli a kolegy vím, že vzniká celá řada otázek a nejasností. Pokusím se je zde stručně a snad jasně zodpovědět,“ píše český učitel na Summerhill School David Yilma na svém blogu.

David Yilma (eduin.cz)

Yilma mimo jiné píše:

„Z toho by měli radost v Teplicích, v Ústí a dalších lokalitách s nepřizpůsobivými. Nemusela by je kvůli docházce dětí kontrolovat sociálka. Po 9 letech takové docházky by ze „školy“ vyšli další šťastní, ale neuplatnitelní analfabeti nezatížení „stresem“ z výuky, závislí na péči státu. Děkujeme za rady pane učiteli!„

Velmi častý okruh otázek týkající se akademických úspěchů žáků Summerhillu. Předně je třeba akceptovat, že Summerhill není akademicky orientovaná škola. Cílem kurikula není drilovat znalosti ani dovednosti (pokud se tak dítě samo nerozhodne), ale podpořit rozvoj osobnosti. Zcela chápu, že pro člověka, který prošel standardní školou je velmi těžké přijmout principy výuky demokratických škol. Klíčové je, že děti mají dostatek času a důvěru dospělých, že se naučí všechny základní dovednosti svým vlastním tempem a kdy chtějí. Vnitřní motivace jim umožní znalosti a dovednosti vstřebat rychleji, než pokud jsou k tomu nuceni učitelem v daných hodinách.

„A jaké je uplatnění absolventů tohoto zájmového kroužku? Asi to pro ně bude jako facka, pokud by po nich pak někdo chtěl disciplínu a výsledky. Pokud ovšem toto zařízení neslouží pouze pro splnění povinné školní docházky pro budoucí pobírače dávek, tam je to opravdu jedno.„

Dalším velkým tématem v diskuzích a otázkách jsou absolventi. Škola funguje na stejných principech a podobných metodách téměř 100 let. Každý rok opustí její brány řekněme 4-10 studentů, což tedy znamená 400 – 1000 absolventů, možná o chlup víc. Nijak velké číslo a v historii se jistě najdou lidé, kteří měli nejrůznější problémy a lidé velmi úspěšní. Jsem přesvědčen, že těch šťastných bude obdobně a snad i více než u jiných škol.

V současnosti všichni studenti pokračují na vyšší stupně škol v UK, nebo v jiných zemích a pak případně na univerzity. Neexistuje žádný přesný průzkum a ani jsem neviděl přesné záznamy, ale tuším, že mix oborů je široký asi podobně jako ve standardních školách s tím, že bude více lidí inklinovat spíše k uměleckým a humanitním oborům.

Opět nějaká konkrétní zkušenost. Absolventka naší školy ukončila letos bakalářský program v oboru psychologie, na návštěvě byl doktorand v oboru počítačové grafiky, který zároveň pracuje ve vývoji her, bývalý žák studuje na jedné z prestižních univerzit v Německu inženýrský obor či máme absolventy u filmu, hudby a umění. V knize After Summerhill: What Happened to the Pupils of Britain’s Most Radical School? (EN) mohou zájemci najít více.

Summerhill je skutečně unikátní škola na tom místě a v té zemi, kde je. Jsem přesvědčen, že není možné vytvořit úplně stejnou školu na jiném místě, v jiné zemi, protože to neumožní legislativa či poptávka rodičů. Není ani třeba reformovat vzdělávací systém, tak aby všechny školy byly demokratické. Co možné je, a vlastně se již po těch 100 let existence Summerhillu děje, je demokratizace škol hlavního proudu. Integrace prvků a některých principů, které napomohou dětem v jejich rozvoji ve zodpovědné, samostatné a demokraticky smýšlející jedince.


Celý text naleznete zde