Asistentka pedagoga: Lidé si myslí, že jsme zbyteční. Někteří učitelé nás berou jako nutné zlo

Podle vedoucí školského odboru plzeňského magistrátu Dagmar Škubalové se s obtížemi potýkají rovněž v krajské metropoli. Ředitelé nemají příliš z čeho vybírat. Lidé se sice hlásí, ale ne vždy jsou na danou pozici vhodnými adepty. S tvrzením souhlasí ředitel Masarykovy základní školy Antonín Herrmann. „Některé dámy přicházejí na doporučení z úřadu práce a jsou velmi rozčarované z toho, co by je všechno čekalo. Hledal jsem pět asistentek, protože mi odešly studentky, které si tímhle způsobem přivydělávaly. Abych našel, začal jsem hned po Vánocích,“ konstatoval. Reportáž přináší MF DNES.

Na tamější škole působí jako asistentka pedagoga Iveta Reitspiesová, jež vystudovala bakaláře v oboru sociální práce na pedagogické fakultě. Léta pracovala mimo obor, ale po mateřské dovolené se rozhodla přiblížit k původní profesi. „Nejdříve jsem měla na starosti holčičku, která chodila do šesté třídy. Podporu potřebovala v řadě oblastí, měla poruchu autistického spektra i tělesné postižení,“ řekla.

Minulý rok přešla na první stupeň, kde pomáhá několika žákům naráz. Podle Reitspiesové má mnoho lidí zkreslené představy o jejím zaměstnání. Myslí si, že o inkluzi se hovořilo spíše negativně. „Někteří se mylně domnívali, že změna přinese zrušení speciálního školství. Cílem není stát dítěti za zády, ale naučit ho maximální samostatnosti. Veřejnost nás vnímá vesměs špatně. Myslí si, že je naše role je zbytečná, aniž by věděla, co vlastně obnáší. Ostatně některé učitelky nás berou jako nutné zlo. Já se s tím díkybohu nesetkávám, ale moje kolegyně bohužel ano,“ uzavřela.


Celý text naleznete v MF DNES