V první třídě u Michala fungoval princip jasně stanovené dohody: „Teď spočítáš 20 příkladů, pak se půjdeš proběhnout.“ Dále fungovaly drobné odměny, stejně jako u ostatních dětí, sladkost, razítko, mimořádně i pochvala učitelky, a vzdálenější cíl – výlet s asistentkou místo vyučování jako odměna za čtvrtletní práci. V současné době funguje jako hlavní motivační faktor možnost hrát na iPadu.
K oficiálnímu sestavení integračního týmu v podstatě nikdy nedošlo. První tři roky spolupracovala asistentka s třídní učitelkou a byla v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu s matkou. Společné schůzky mimo konzultační hodiny s matkou se nekonaly. Současná třídní učitelka si postupně vynutila pravidelné schůzky dvakrát ročně za účasti matky, speciálního pedagoga, asistentky, ředitele školy, výchovné poradkyně a vyučující anglického jazyka. Zde probíhá hodnocení plnění IVP a plánování vzdělávacích strategií pro další období.
V tomto případě se jedná o vzorovou spolupráci rodiny a školy. Matka velmi rychle přijala synovu diagnózu, sama se seznámila s odbornou literaturou a absolvovala i semináře zaměřené na danou tematiku. Naučila se nejen používat, ale i vytvářet vhodné pomůcky pro syna (komunikační karty, video trénink, tvorba deníku, přenosný rozvrh dne a další). Dokázala tak spolu s asistentkou a třídní učitelkou vytvořit efektivní podmínky pro synovo vzdělávání a nečekala, co jí škola nabídne či poskytne. Jejím cílem není odložení syna na několik dopoledních hodin do školy, kde se o něj někdo postará, ale cílená příprava na co nejkvalitnější život v dospělosti.
Celý text naleznete zde
První část naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat