Bohumil Kartous: Česká společnost je ne-mocná

pátek 16. října 2015 ·

O prosperující společnosti můžeme mluvit pouze tehdy, je-li možné zachytit a prokázat nějaké náznaky jejího rozvoje. Nikoliv v oblasti ekonomické, ale v oblasti občanské. Ekonomika je nezávislá na občanském zřízení a její výkyvy, kterým je věnována naprosto neadekvátní, směšně úpěnlivá pozornost, znamenají z hlediska sociální prosperity jen málo. K rozvoji občanské společnosti nebyl zdaleka vymyšlen tak důmyslný kontrolní aparát, byť na tomto faktoru závisí budoucnost mnohem více. Můžeme tak usuzovat pouze podle nepřímých indikátorů a reakcí na konkrétní témata. V podstatě ale všechno napovídá, že česká společnost je vážně nemocná.


Autor v úterý moderoval diskusi na téma inkluze ve vzdělávání, tedy začleňování dětí s handicapem, případně dětí zanedbaných do hlavního vzdělávacího proudu. Byť je díky zavedené praxi v mnoha jiných, rozvinutých systémech prokázáno, že začleňování těchto dětí výrazně pomáhá v jejich budoucím životě, aniž by jakkoliv ubližovalo těm ostatním, i když je prokazatelné, že tento přístup vytváří mnohem pevnější sociální soudržnost, v podstatě i zastánci tohoto principu přiznávají, že inkluzi v ČR se pravděpodobně nepodaří zavést. Naopak hrozí, že se tento princip podaří zdiskreditovat jako "nesmysl nadiktovaný Evropskou unií".

Proč? Protože zde neexistuje společenská poptávka po tom, aby byla naplňována základní lidská práva, aby společnost byla více soudržná, aby v budoucnosti lépe prosperovala. Není-li společenská poptávka, nelze zavádět žádné systémové změny, na nichž se musí podílet větší celky sestávající ze statisíců lidí, jako v případě školství.

Což o to, experti se mohou mýlit pod dojmem řady nepodařených reforem z minulosti a mohou pouze odvozovat z těchto předešlých neúspěchů. Jenže jsou tu lidé, kteří o předchozích neúspěších nevědí zhola nic a přitom vykazují stejnou skepsi. V diskusi vystoupil otec tří dětí, z nichž jedno je postiženo Downovým syndromem. Děti s tímto typem postižení jsou v rozvinutých společnostech velmi často vzdělávány v běžné škole ku prospěchu jich samých i ku prospěchu ostatních. Tyto děti mají mnohem větší šanci stát se běžnou součástí společnosti, nikoliv od malička stigmatizovaným, vyloučeným, nepatřičným elementem. Ostatní děti mají možnost zjistit, že v této společnosti nejsme všichni stejní, tzv. "normální", že zde žijí lidé, kteří se nejrůznějším způsobem odlišují. Je to sociální koheze v praxi, součást vzdělávání, které by škola dětem měla dávat. Samozřejmě, že takové děti mají ve vzdělávání úplně jiné, z hlediska běžné populace "nižší" cíle, ale o to tady vůbec nejde.

Tento člověk byl znechucen tím, jak česká společnost lehce a ochotně podléhá mediálním manipulacím a hysterii, která evidentně zapůsobí vždy, když jde o nevyjádření sobectví a omezenost. Ještě donedávna se jejich okolí jevilo jako zcela v pořádku, že by dcera navštěvovala běžnou školu s ostatními dětmi. Po několika demagogických mediálních reportážích, které nepřímo říkají, že podobné děti do normálních škol nepatří, se začaly okamžitě objevovat pochybnosti. Řada lidí v jeho okolí už si nemyslí, že jeho dcera patří mezi ostatní.

Je to jen jeden z řady různých příkladů o tom, že česká společnost zoufale postrádá schopnost definovat veřejný zájem a usilovat o jeho naplnění. Ani veřejnost, ani učitelé ve většině nechtějí. To vytváří rezistenci a odpor, který dělá ze společenské poptávky společenské odmítnutí. Tím pádem ani výkonný aparát nejedná s ohledem na veřejný zájem, ale pouze s pocitem, že něco takového se "musí" a že je to nařízeno odjinud. Jak by to mohlo být v zájmu společnosti, když to společnost nechce? Důsledkem toho je zcela mechanické jednání založené na naprostém nedostatku hlubší úvahy. Je pochopitelné, že veřejný zájem takového charakteru, jakým je začleňování lidí do společnosti, není možné realizovat ze dne na den. V první fázi musí být předložen promyšlený, krok po kroku navazující plán v řádu let, který umožní, aby proces neselhal už na začátku. Vyhledání dobré praxe, pilotáž takto získaných opatření na vzorku škol, identifikace problémů a chyb, hledání cesty jejich odstranění, další pilotáž na větším vzorku škol, podobné kolo oprav, postupné zavádění do celého systému.

Existují velmi podrobné návody, jak systémové změny dělat. Jsou k ničemu, pokud chybí motivace a přesvědčení, že se má změna podařit. To samozřejmě navozuje dojem skepse už od počátku a celá změna tak probíhá za všeobecného přesvědčení, že se taková změna nemůže úspěšně zdařit. Od toho lze odvodit s jistotou hraničící pravděpodobnost, že se to skutečně nezdaří.

Podobné příklady najdete v řadě jiných oblastech možného společenského zájmu, ať už se jedná o jiná sociální témata, dopravu, životní prostředí nebo kulturu. Všude převažuje element ochrany či prosazování vzájemně se křížících partikulárních zájmů a absence něčeho, co by je převyšovalo. Ať už následně zvítězí kterýkoliv, vždy se najde někdo poškozený, ať už poškozený reálně je či není. Omezenost zájmů přirozeně způsobuje to, že na zájmy celku, v nichž by byly obsaženy zájmy ostatních, se nehledí. K obhajobě dílčích zájmů se užívají floskule převlečené za obhajobu zájmů vyšších. Opakovaně se ukazuje, že taková tvrzení selhávají a toto prostředí dává vzniknout trvalé nedůvěře v cokoliv veřejné, co jedinec nemá pod svou vlastní kontrolou. S touto nedůvěrou pak soubor takových jedinců, kteří jsou vzhledem k určitým shodným kulturním znakům považováni za společnost, cokoliv společensky prospěšného apriori odmítají jako doslova cizí. A jak už bylo řečeno, v takovém prostředí chybí elementární předpoklady k tomu, aby se něco společensky prospěšného podařilo úspěšně prosadit.

Je zcela zřejmé, že toto není nějaký endemický problém české společnosti. Podobnou perpetuální a sebereprodukující nedůvěrou trpí všechny země, které prošly masovou degenerací veřejného na cizí. Na sklonku socialismu pochopitelně nikdo nevěřil tomu, že existuje cosi "veřejného". Nic takového nemělo hodnotu, hodnotu mělo pouze vlastní, to, o čem lze říct "je to moje". Logický důsledek nenaplněné doktríny, která měla ono veřejné a jeho prospěch vepsáno do záhlaví. Tento resentiment v české společnosti přežívá do dnešních dnů, naplněn novou nedůvěrou, že ani v tomto společenském zřízení veřejné neexistuje.

Jenže to je velký omyl. Potenciál tohoto společenského zřízení dává české společnosti mnohem větší míru sebeurčení, než jaký kdy vůbec měla. Místo toho, aby se společnost naučila (ve vlastní prospěch i ve prospěch budoucí prosperity) tento potenciál využívat, okázale jej popírá a ničí. Odrazem toho budiž politická scéna, která by měla v demokratické společnosti zpřevodovat společenskou objednávku a pokusit se ji naplnit. Společnost, která takovou snahu a potřebu má, by se snažila o to, aby ji zastupovali lidé, kteří jsou skutečně schopni něco ve veřejném zájmu udělat. Místo toho jedná zcela opačným způsobem. Jedni reprezentanti partikulárních, zištných zájmů jsou nahrazováni jinými čistě na základě několika průhledných a zcela naivních hesel.

Po mnoha politických krizích se tak tato společnost dostala do situace, kdy je nejsilnějším politikem v tomto státě oligarcha s na místní poměry obrovským ekonomickým a mediálním zázemím. Od něj si ti nespokojení v této zemi slibují, že poměry napraví. Implicitně v něm vidí onoho krajně nedemokratického mocnáře, který, podoben báťuškovi carovi, vymete zlo a nastolí řád. Je zábavné sledovat, jak tento princ osedlává hydru a umně vede lid k tomu, aby si na její přítomnost zvykl a s lehkým srdcem se vzdal svobody za pofidérní příslib její ochrany.

A nejde jen o takové výkonné politiky, sbory legislativců plné vysloveně průměrných, zato loajálních a poslušných ID (id), vzájemně se podpírající lokální bratrstva těch, kdo se - často úspěšně - snaží politikum zprivatizovat a učinit tak z "cizího" "vlastní". Tato společnost měla poprvé ve své historii možnost zvolit si reprezentanta, který má více než co jiného ztělesnit její charakter a vydávat o tom nějaké poselství. Člověk, kterého si tato společnost zvolila jako svého reprezentanta, je přímým ztělesněním oné nedůvěry, která v společnosti vládne. A zodpovědně o tom vydává svá poselství.

Jak podstatný rozdíl lze sledovat mezi tímto reprezentantem současné české společnosti a podobným reprezentantem společnosti německé. Jak naprosto nepředstavitelné je, že by někdo v ČR, požívající obecné vážnosti z titulu své přirozené autority nebo funkce řekl : Přes uprchlickou krizi máme šanci prokázat, co dělá Německo Německem: Dobrá organizace, „chopit se úkolu“ a úspěšně projekty řešit.

Těžko si slibovat, že se něco podstatného v dohledné době změní. Spíše se zdá, že tato společnost směřuje k autoritářskému pojetí společnosti typu orbánovského Maďarska, kde jsou u nás stále ještě běžné principy demokracie omezovány a shledává se, že to, co si myslí Češi i Maďaři o zbytečnosti některých těchto pravidel, lze vlastně vcelku úspěšně prosadit i právně. Ano, takový pokrok nás možná čeká, stačí jen potvrdit, že nedůvěra je trvalá a že na ní bude stavět úspěšná politika.

Jenže ono si není co výrazného slibovat ani od generace, která by se měla během následujících dvaceti let dostat do produktivního věku. Vyrůstat v prostředí, které popírá veřejný zájem, nevede k jeho pochopení či nalezení. Současná generace řekněme předproduktivních je více než co jiného konzervativní. Nechtějí v zásadě nic změnit, chtějí se přizpůsobit. Je jim díky relativnímu blahobytu a také díky více než dokonalé iluzi virtuálního světa, v němž je možné naplňovat veškerá nenaplněná přání, relativně dobře. Společenská změna, natož společenská vzpoura, je vůbec nenapadá a jen málokdo z nich si takové myšlenky vůbec připustí. Když už, shledávají se mezi vrstevníky zoufale sami a raději na to zapomenou. Čest výjimkám.

Vyplývá z toho, že za dvacet let na tom pravděpodobně nebude tato společnost o mnoho lépe, pokud se nestane nic, co by vychýlilo běžný chod věcí. Je paradoxní, že právě taková událost, pravděpodobně tragická, by mohla cosi změnit a ukázat, jak důležité je žít ve společnosti, která si dokáže uvědomit sebe sama. Anebo také ne. Taky by mohla přivodit jen další kolo krátké iluze a na ni navazující trvalé deziluze. Vyberte si.

Převzato z Britských listů

28 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...
16. října 2015 v 7:47  

. V první fázi musí být předložen promyšlený, krok po kroku navazující plán v řádu let, který umožní, aby proces neselhal už na začátku. Vyhledání dobré praxe, pilotáž takto získaných opatření na vzorku škol, identifikace problémů a chyb, hledání cesty jejich odstranění, další pilotáž na větším vzorku škol, podobné kolo oprav, postupné zavádění do celého systému. .......
A to je přesně to, co se tu nedělá.
Pan Kartous se mýlí. Není tu odpor vůči inkluzi, ale odpor vůči naprosto nepřipraveným změnám. Udělat zákon, nadiktovat ho ale nedat podmínky.
Co by těmi podmínkami mělo být?
1/Naprostou nutností je, aby děti se SVP vzdělávali speciální pedagogové (především děti se smyslovými vadami a mentálním postižením)
2/Naprostou nutností je vznik a dostatečné personální zajištění pomáhajících profesí - dětští psychologové (dva na jeden celý okres nestačí), fyzioterapeuti, logopedi, ranná záchytná péče běžná všude). Toto skoro NEEXISTUJE. O počtu klinických logopedů rozhoduje zdravotní pojišťovna (3 na okres prý stačí), o psycholozích rozhoduje také. Školy nemají na další učitele a profese peníze a nebudou je mít ani po zavedení podpůrných opatření.
3/upravené budovy škol - pro nevidomé, vozíčkáře, malé třídy pro integrované skupiny, další místnosti pro terapie přímo ve škole - sci-fi našeho školství

Máme toto? Ne, děláme na koleně, improvizujeme, lepíme nejhorší díry. Jsme odkázáni na to, kdo zase přijde po volbách s nějakou pitomostí, kdo bude fandit školství a kdo ne. To je drsná realita. To co píše Kartous je jen maličká kostička do stavebnice vedle těch důležitějších véélikých kostek, které se někam zakutálely.

poste.restante řekl(a)...
16. října 2015 v 8:30  

Společnost, ve které jsou za odborníky označováni lidé bez alespoň minimálních odborných znalostí dané problematiky a oboru jako takového, opravdu je nemocná.

Společnost, ve které nejsou skuteční odborníci vůbec připuštěni ke slovu, nebo jsou rovnou umlčování (viz stížnost paní Laurenčíkové a spol.), případně jsou ze strany diletantů zesměšňováni a dehonestováni, skutečně je nemocná.

(A třeba společnost, ve které jsou pornohvězdy označovány za celebrity nejspíš také.)

Simona CARCY řekl(a)...
16. října 2015 v 8:57  

Podobnou demagogii lze číst jen na Blistech nebo (bohužel) na ČŠ....
Netuším, jakou podobu musí mít těch pověstných třicet stříbrných, aby autor článku takhle zmagorovatěl. Předpokládám, že má doma aspoň pět uprchlíků. Propagovat násilnou inkluzi ala Kartous je asi stejné, jako vášnivě podporovat arizaci českého prostoru během první okupace, jako souhlasit se vstupem vojsk VS během druhé okupace nebo vzývat merkelismus (nepodařený multikulturalismus). Všechno jsou nepovedené pokusy sociálního inženýrství, které lid této země vrátil vždy o desítky let dozadu. Němci zavřeli naše vysoké školy, Laurenčíková zavřela cestu ke vzdělání neintaktním žákům, zbytek si jistě laskavý čtenář dokáže doplnit sám.

Janek Wagner řekl(a)...
16. října 2015 v 9:20  

Simono, Britské listy a Česká škola mají rozdílné publikum. Článek jsme převzali kvůli reakci kolegy Sotoláře, ale máte pravdu, asi by stačil jen odkaz. Britské listy bohužel nenabízejí čtenářům možnost komentáře a právě z komentářů na České škole získáváme často významné podněty.

krtek řekl(a)...
16. října 2015 v 9:52  

To s tou stavebnicí mi připomíná, že s dřevěnými kostkami chceme stavět jako z lega. A ono to nějak nejde, jenom pan Kartous s paní Laurenčíkovou říkají, že se málo snažíme. Ono by to i v principu šlo, ale:
1) kostky se musí vysoustružit
2) stejně budou dřevěné
---
Zajímavé je, že pan Kartous pro Britské listy píše přeci jen pokorněji, než pro Lidové noviny. I tak mi přijde z autorů BL nejslabší.

Tajný Učitel řekl(a)...
16. října 2015 v 9:53  

Jo. Společnost inkluzi nepřijme, nebo ji přijme pod nátlakem zlého Bruselu s apriori odporem, který fakticky zabrání jejímu úspěšnému provozování. Stejně jako nelze českou společnost přesvědčit, aby pomáhala uprchlíkům či pokusila se pochopit romské etnikum, nepovede se nikomu vytvořit vstřícnou atmosféru pro začlenění postižených a romských dětí do "normální školy". To je něco jako žádat lidi, aby se už konečně navzájem měli rádi. Tak jako lze sluníčkářské havloidní pravdoláskařské pseudohuanisty vyzývat, aby si vzali uprchlíky domů, je možné xenofobní rasistické islamofobní předpokakané lžinenávistníky žádat, aby šli na hranice bránit bílou křesťansko-ateistickou kotlinku vůči nájezdům hord bezvěrců, potažmo bojovat do Sýrie proti IS.
Nebo můžeme jednoduše přijmout fakt, že Češi spolu s Maďary a Slováky, nejsou pro altruismus stavění. No a co? Svět se nezboří. V jižní Africe to taky dlouho úspěšně fungovalo.

tyrjir řekl(a)...
16. října 2015 v 9:56  

Úpěnlivá pozornost nebo Úpěnlivě pění?

Zpívati, pěti, pěnice (zpěvný pták nebo tzv. Arizonská Pěnice Tornádo Lou z Limonádového Joe), úpěnlivý. Tato slova mají myslím stejný slovní základ. Úpěnlivá prosba, to bych ještě bral. Úpěnlivá pozornost myslím není. Úpěnlivě si vyžadovat pozornost - o to myslím panu B. Kartousovi zejména jde.

Myslím, že úpěnlivé pění pana B. Kartouse v pedagogických kruzích má několikero falešných tónů.

Jiří Týř

Poznámka:
Zpravodajství tzv. Britských listů jsem mnoho let pravidelně sledoval a vážil si ho. V poslední době se mi zdá jako dost nevyvážené jednostranné mentorování. Británie je úctyhodná země, že které vzešlo a vzchází mnoho dobrého pro celý svět. Včetně velmi propracované multikulturní výchovy. To však myslím neznamená, že transformace těchto hodnot v tzv. Britských listech je objektivní. V poslední době často raději shlédnu některé dokumenty BBC, než abych pročítal všechny jednostranné úvahy v tzv. Britských listech.

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. října 2015 v 10:00  

získáváme často významné podněty

Takže jedno spíš bezvýznamné stanovisko. Texty těchto úporných hlásičů už ani nečtu. Na rozdil od diskusních příspěvků k nim. Ty mají zpravidla hlavu, někdy i patu, a člověk se nemálo zajímavého dozví.
Třeba pře pánů češtinářů nebo matematiků jsou velmi podnětné. I když tomu povětšinou nerozumím. A nebo právě proto.

tyrjir řekl(a)...
16. října 2015 v 10:17  

...zpěvný pták nebo tzv. Arizonská Pěnice Tornádo Lou z Limonádového Joea... Tak je to myslím správně česky. J. Týř

Jakub Malinovský řekl(a)...
16. října 2015 v 10:24  

Ona je určitá česká skepse k bombastickým projektům doprovázených pompézními řečmi v mnohém užitečná a např. ohledně té autorem zmiňované imigrace si nejde nevybavit knihu "Pan Biedermann a žháři". http://vojtekova.blog.idnes.cz/c/454762/psychologicky-profil-multikulturalistu.html

"politická scéna, která by měla v demokratické společnosti zpřevodovat společenskou objednávku a pokusit se ji naplnit." - Tady souhlasím, česká politické scéně zcela chybí např. obdoba Frant national, ačkoliv veřejná poptávka po takovéto straně je značná, ale miliony od Babiše či ČSSD na volební kampaň, spřátelená či vlastněná masmédia atd. zatím fungují.

"Spíše se zdá, že tato společnost směřuje k autoritářskému pojetí společnosti typu orbánovského Maďarska, kde jsou u nás stále ještě běžné principy demokracie omezovány" - Co takhle raději kritika do vlastních řad? Je zjevně patologický stav, kdy tzv. občanská společnost jsou převážně příznivci sociálně liberální části TOP 09, Strany zelených a dienstbierovské části ČSSD, často nejde o "grassroot" hnutí, ale o "projekty", jejichž zdrojem financování jsou díky ideovému zaměření, osobním vazbám či prostě nastavení systému příjmy z veřejných rozpočtů ČR, EU, cizích ambasád či mezivládních organizací či dary od nadnárodních korporací a tato "občanská společnost" nereprezentuje mínění a zájmy veřejnosti, ale naopak často přemýšlí, jak jí za ty veřejné peníze ostouzet a převychovávat.

tyrjir řekl(a)...
16. října 2015 v 10:43  

Pan Biedermann a psychologický profil multikulturalistů


...Pan Biedermann poskytne přístřeší ve svém domě dvěma podezřelým mužům, i když ví, že ve městě řádí žháři. Chce dokázat, že netrpí předsudky a pomůže bližním v nouzi. Následně se stydí, že si je do domu pustil, bojí se jich a stále si nalhává, že ho jen zkouší a dům nakonec nezapálí. Pomáhá jim i vyměřit zápalnou šňůru a ve finální scéně sám podá zápalky...

Myslím, že to docela sedí. Týká se to myslím nejen tupého multikulturalismu obecně ale i tupého inkluzivismu ve školství. Díky za ten odkaz. J. Týř

tyrjir řekl(a)...
16. října 2015 v 10:52  

Pro odlehčení: Arizonská Pěnice Tornádo Lou z Limonádového Joea

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
16. října 2015 v 10:54  

Tajný, už Vás někdy někdo označil za vykastrovaného samce tura domácího?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
16. října 2015 v 12:04  

"pochopit romské etnikum"?

Zase chyba na naší straně! Takže jim zaplatíme obědy? To je pochopení? I když budeme chápat kulturní odlišnosti, neznamená to, že je musíme akceptovat. Stejně tak můžeme pochopit šaríju, ale to neznamená, že ji budeme akceptovat.

Unknown řekl(a)...
16. října 2015 v 12:39  

Zřejmě je tu opravdu někdo nemocný. Ale česká společnost to asi nebude.

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. října 2015 v 12:41  

Tak já třeba chápu, že má někdo potřebu mi dát pěstí do nosu...
Ale líbí se mi to pramálo.

Lexxa řekl(a)...
16. října 2015 v 12:57  

Česká společnost není nemocná, nemocný je pan Kartouz. Je to liberál, který ví o všem všechno nejlépe a chce přeonačit celou společnost. Prostě je to blázen a řekněte mi, který blázen o sobě řekne, že bláznem opravdu je?
Jde proti většině a kdoví, kde se v něm bere to sebemrskačství? Ať si vyrazí chvilku do přírody a tam zjistí, že proti větru se "chcát" prostě nedá.

tyrjir řekl(a)...
16. října 2015 v 13:19  

Namyšlená přezíravost faktů, mentorský a přitom urážlivý tón demagogicky účelových názorů pana B. Kartouse je myslím už delší dobu evidentní. Je to myslím viditelné i v tomhle článku. Myslí si snad B.Kartous, že k lidem mluví z nějakého obláčku nebo kazatelny? Nevím, zda má vůbec smysl pouštět se do rozboru té nedochucené a připálené bramboračky navařené z komponent jevů uvedených v první tučně psané větě. Jiří Týř

Tajný Učitel řekl(a)...
16. října 2015 v 15:23  

Česká společnost není nemocná, nemocný je pan Kartouz.

Dovolím si oponovat a k ilustraci přidávám zjištění ombudsmana v zařízení pro uprchlíky, Bělá, Jezová ze 13. října 015.


Hlavní zjištění:

Rodiče jsou poníženi před svými dětmi. Jsou do zařízení přepravováni v poutech. Jsou zavření za čtyřmetrovým plotem s ostnatým drátem. Nedokážou dětem vysvětlit důvody této situace.
Pro děti se jim nedostává ošacení a obuvi. Místo teplé obuvi pro ně mají jen plastové sandály, tzv. crocsy.
Děti jsou vyděšené z všudypřítomné uniformované bezpečností služby a z policistů.
Z nedostatku jiných aktivit si děti za ostnatým drátem hrají na policisty a vězně. Další jejich “hrou” je snaha prokopat si tunel pod plotem ven.
Malé dětské hřiště je dětem dostupné jen v omezeném časovém rozsahu. Některým z nich vůbec. Hřištěm se zde má na mysli jedna skluzavka a jedna prolézačka.
V areálu se nachází herna pro děti, kam se však všechny děti z kapacitních důvodů nedostaly. Část dětí neměla žádný přístup k volnočasovým aktivitám.
Matrace jsou často neomyvatelné a ve stavu, který odporuje základním hygienickým standardům. Okna jsou zamřížovaná a bez závěsů. Každý večer cizince z postelí vytáhne policie, někdy v helmách a kuklách, za účelem přepočítání.
Pokud děti spí, musí je rodiče vzbudit a postavit na nohy.
Některé matky ztratily kontakt se svým dítětem, které je s jiným členem rodiny v Německu; vypotřebovaly telefonní kartu na dva telefonáty a dále nemohou nic dělat. Až budou propuštěny, neví, kam jet dítě hledat.
Umístění cizinci nejsou dostatečně informováni o své situaci. Nechápou, proč jsou umístěni v zařízení, které považují za vězení. Neví, proč jim byly odebrány mobilní telefony, hodinky, tkaničky, pásky, peníze apod.
Zásadním problémem je jazyková bariéra v komunikaci mezi cizinci a lékaři v zařízení, která přináší řadu nedorozumění a vzájemnou nedůvěru. Lékaři obtížně stanovují diagnózu, povaha zamýšleného výkonu se „vysvětluje“ posunky.
Nedostatek informovanosti je způsoben také absencí právní pomoci. Cizinci ubytovaní v tělocvičně a buňkách nevěděli o nabídce bezplatné právní pomoci. Na tu však mají všichni zadržení ze zákona právo.
V českém vězení má každý nárok na vycházky, teplé jídlo, židli, skříň a přímý přístup k toaletě. I to je víc než dostanou k dispozici mnozí cizinci zadržení v Bělé-Jezové.
Čtyřčlenná rodina, která je v zařízení umístěna po dobu 30 dní, je povinna za tento pobyt uhradit celkem 29 040 Kč.


Celý text zde: http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2015/mimoradna-tiskova-konference-k-situaci-v-zarizeni-bela-jezova/

Česká společnost JE nemocná, těžce, rakovinou rozkládající lidství. Kolektivní vinu za nakládání s uprchlíky budou Češi smývat ze svých rukou ještě dlouho, předlouho. Strach z inkluze je pouze symptomem téhož problému.

Tajný Učitel řekl(a)...
16. října 2015 v 15:48  

Jsem moc rád, pánové zde diskutující, že neučíte mé děti. Nevím, co bych dělal, kdyby mi přišly domů infikované názory, které zde ventilujete. Je možné, že bych se dokonce uchýlil k facce.

Petr řekl(a)...
16. října 2015 v 17:20  

Mě by zajímalo, jak dopadla inspekce ve škole pana Blahy?
Asi dobře, když je celý týden na netu a je stále samá sranda :-D
Petr

Unknown řekl(a)...
16. října 2015 v 17:36  

„Ekonomika je nezávislá na občanském zřízení…“ Proboha co je to za žvást? Další otázka: co je sociální prosperita, jak si ji autor představuje?

Kde autor bere přesvědčení, že je třeba rozvíjet občanskou společnost? Co když je mnohem lepší rozvíjet společnost svobodných občanů?

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. října 2015 v 18:45  

Mě by zajímalo, jak dopadla inspekce ve škole pana Blahy?

Hele, to mě docela taky. Mám za to, že to je skoro tak důležité jako stav společnosti.
Budeme muset počkat na inspekční zprávu a na vánoční poselství prezidenta republiky.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
16. října 2015 v 19:13  

To já bych zase byl zvědav, jak učí Tajný Učitel. V černých brýlích a s šátkem přes ústa? Možná i mění hlas.

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. října 2015 v 21:32  

je celý týden na netu a je stále samá sranda

Až teď mi docvaklo, že vůbec nevím, jak se má takový pedagog chovat, když do ústavu dorazí inspekční sbor. Jak to tak sleduju, měl by se nejspíš odebrat do temné místnosti, přestat přijímat potravu i tekutiny a v jakémsi deliriu zpytovat svědomí.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
16. října 2015 v 22:36  

ME-DI-TO-VAT

přece!

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. října 2015 v 23:05  

Budu upřímný. Připravil jsem se přes víkend pečlivě a ověřil si, jestli nebyla revidována revidovaná Blůmova taxonomie vzdělávacích cílů. I když mám pocit, že na tohle se už nehraje. A na co jiného nevím. Standardy kvality práce učitele už také vyšuměly... Inkludovat nemáme koho, patrně...
V průběhu týdne ale vyšlo najevo, že některé děti ještě živého školního inspektora neviděli. Zajímalo mne, na co by se žáci takového inspektora připadně zeptali. Padla otázka, prý, proč to dělá?

Unknown řekl(a)...
17. října 2015 v 21:20  

Pane Tajný, je "česká společnost vážně nemocná?" Je stejně nemocná jako veřejnost v Izraeli, USA, Německu,.... Tady je názorná ukázka toho, jak několik stovek multi-kulti dokáže medializovat problémy v médiích. Jejich schopnosti manipulace jsou až neskutečné.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.