„To, že roste počet dětí bez ukončeného vzdělání znamená, že roste počet lidí, kteří nemají téměř žádnou šanci na uplatnění. Snad jen s výjimkou uplatnění ve smyslu pravidelné docházky pro různé typy dávek na úřady práce. Namísto toho, aby se české školství snažilo všechny připravit na život v tom nejlepším smyslu slova, selektuje děti odmalička,“ píše Julie Hrstková pro Hospodářské noviny.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Dítě nemusí být génius, ale rozdíl v přístupu učitelů pozná. Pokud experti hovoří o bariéře ve vzdělání kvůli často nesmyslným požadavkům u maturitních zkoušek, děti mluví o šikaně, rasismu, o věcech a tématech, ohledně nichž my dospělí předstíráme, že neexistují. Ve skutečnosti ale utvářejí nejen společnost, ale také názory současné i budoucí generace.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Selektujeme my učitelé hodnocením? Selektuje systém skrze testy u přijímaček a maturit? Selektují se děti samy tím, že se neučí? Selektujeme je tím, že je nedokážeme motivovat? Je potřeba najít odpovědi na otázky, jak podpořit nemotivované děti od školky výše, jak najít a rozvinout potenciál všech dětí co nejdále to jde, jak nenechat nikoho propadnout sítem až na vzdělávací dno, ze kterého se lze jen stěží vyhrabat. Pokusit se zahodit tzv učitelský nadhled a vložit se osobně do osudů dětí v našich třídách.
Každý propadlík je i naším selháním. Měli jsme deset tisíc a více hodin na to, abychom je vedli, osobně v hodinách, nebo po vyučování dohlédli na jejich rozvoj. Pokud jsme to nedokázali, kde se stala chyba? Je chyba vždy na jejich straně, resp u rodičů, nebo za to mohou omezené zdroje systému? Jsem učitel a nenaučil jsem. Jsem pedagog a nevychoval jsem. Žák zůstal bez vzdělání, vězněm v rukou sociálního systému státu; jeho děti budou pravděpodobně také a děti jejich dětí rovněž. Třeba je čas přijmout odpovědnost a uvědomit si, že pokud necháme stát, aby nadále vedl vzdělávací politiku způsobem pokusu a omylu, musíme vytvořit paralelní systém, který je bezvýhradně zaměřen na žáka, nikoli na předpisy, osnovy a limity možností.
Možná si řeknete, že u Vás ten paralelní systém funguje léta, v tom případě byste o tom měli napsat a pokusit se příkladem dobré praxe pomoci i dětem na jiných školách.
Okomentovat