Dana Moree: Inkluze je systém v ne-systému. Bylo by třeba vydiskutovat směřování celého vzdělávacího systému.

Nový kvalitativní výzkum „Systém v ne-systému aneb inkluze rok poté“, jehož autorka je Dana Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, zkoumal změny ve školách, jež mají dlouhodobou zkušenost s inkluzivním vzděláváním. Vyplývá z něj, že představitelé zkoumaných institucí vnímají inkluzivní opatření pozitivně, a to hned v několika rovinách. Projasnily se toky financí, podpora společného vzdělávání je nyní jednoznačná, a posilují se role učitelů, asistentů a pracovníků školských poradenských zařízení. Jednotliví aktéři spolu více a efektivněji komunikují a podpora je zaměřena přímo na dítě. Po roce s inkluzí je patrná i větší spolupráce mezi školami, dalšími institucemi a nestátními neziskovými organizacemi.

Dana Moree (archiv autorky)

Výzkum k celé problematice inkluzivního vzdělávání byl veden kvalitativní metodou formou rozhovorů a fokusních skupin. Jde v něm především o zmapování konkrétních témat, která v terénu nyní rezonují. Jeho cílem tedy není zachytit realitu v číslech, ale vysledovat témata, jež charakterizují změnu, a navrhnout doporučení, v čem by se situace mohla do budoucna zlepšit.

„V systému je více peněz, které jdou za konkrétním dítětem, a jsou transparentně a spravedlivě využívány podle potřeb dětí“, říká Dana Moree.

Jako systémový nedostatek vnímají respondenti především nepřiměřenou administrativní zátěž a to, že systém zavádění opatření nebyl dopředu dostatečně pilotován. Jednotlivé nedostatky se tak ladily až za provozu. Nyní jde o to celý systém upravit tak, aby splňoval cíle, s nimiž byl zaváděn.

„V tuto chvíli je to takový systém v ne-systému, říkají respondenti, kteří poukazují na to, že kromě inkluzivních opatření by bylo potřeba vydiskutovat směřování celého vzdělávacího systému,“ doplňuje výzkumnice.

"Informací o tom, co se děje v systému po změně legislativy podporující společné vzdělávání žáků v českých školách, je zjevně dost. Je nutné, aby s nimi pracovali především zřizovatelé a ministerstvo školství. Je zjevné, že bez další finanční a metodické podpory zoufale podfinancovaného systému může sebelepší záměr vyvolat nespokojenost. To se týká i inkluze," uvádí Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin.

Shrnutí doporučení výzkumu pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a další orgány státní správy:

· Je třeba vyjasnit směřování vzdělávacího systému, lépe řečeno jednoznačně interpretovat, co je v terénu vnímáno jako kontradiktorní.

· Systém je v tuto chvíli nastaven na řešení již vzniklých potíží, ne vždy je podpora přidělována účelně. Krokem dopředu by bylo přesměrovat energii k prevenci v podobě např. úvazků pro speciální pedagogy, pomocné učitele na prvním stupni apod.

· Snížit administrativní zátěž pro školy a jednoznačně vysvětlit skutečné požadavky týkající se vykazování a správy přidělených finančních prostředků.

· Svěřit školám více kompetencí v případech drobných úprav čerpání financí na jednotlivé žáky během roku.

· Doplnit chybějící pozice jako např. sociální asistent.

· Doplnit chybějící standard asistenta pedagoga.

· Vyřešit hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.


Zdroj: Tisková zpráva Nadace OSF
Výzkumná zpráva je ke stažení zde