Trenéři se bojí mluvit s dětmi o nadváze: „Nikdo nechce, aby naši svěřenci skončili jako kostry na kapačkách“

Přiznání biatlonistky Koukalové, že se řadu let potýkala s anorexií, kterou podnítily kritické poznámky trenéra o její postavě, otevřelo diskusi o psychice dětí při sportování. Existuje spousta sportů, kvůli kterým si především dívky musí hlídat postavu, což se jim může vymknout z rukou. Reportáž přináší iDNES.cz.




Jitka Weiermüllerová (baletolomouc.cz)

Příkladem disciplíny, kde jsou kladeny nároky na vzhled, je třeba krasobruslení. „Děti, které nabíráme, bývají často silnější než dřív, protože se méně hýbou a rodiče na ně mají méně času. Pokud si všimnu, že má dítě nadváhu, promluvím s rodiči, aby mu upravili jídelníček. Nechceme říkat dětem ‚ty jsi tlustý, ty už nikdy nic dobrého neskočíš‘, to by byla cesta do hrobu a nikdo nechce, aby naši svěřenci skončili jako kostry na kapačkách,“ vysvětluje trenérka krasobruslení Barbora Kostková.

Přesto se prý v každé krasobruslařské generaci objevila dívka, )))která měla poruchu příjmu potravy a skončila hospitalizovaná v nemocnici. Podle Kostkové buď často slýchaly, že mají zhubnout, nebo si vsugerovaly, že čím hubenější budou, tím lepší podají výkon. „Je to velmi tenký led, na kterém se trenéři a rodiče pohybují,“ dodala.

Rodiče si stěžovali na tlustou baletku

„Pokud mají děti nadváhu, volíme kostým tak, aby se dítě cítilo dobře, abychom ho něčím upnutým nezesměšnili, a stavíme takové dítě do první řady, aby bylo vidět, že každý má šanci prorazit. Spíš se setkávám s kritikou dospělých. V představení Louskáček máme dívku, která není úplně štíhlá, a dospělí mě upozorňují, ‚co tam ten tlusťoch dělá‘,“ říká ředitelka Baletního studia při Moravském divadle Olomouc Jitka Weiermüllerová.

Vysvětluje proto dospělým, že každé dítě by mělo dostat šanci. „Pokud se děti setkají s posměchem, akorát dostanou depresi a přestanou do kroužků chodit. Proto je povzbuzujeme. A je mi úplně jedno, jestli někdo vyčnívá,“ dodává.

Celý text naleznete zde