EDUin: V tématu vzdělávání je vládní prohlášení vágní a fragmentární

pátek 22. prosince 2017 ·

EDUin kritizuje vládní prohlášení v oblasti vzdělávání jako „vágní a fragmentární“. Zároveň zveřejňuje deset témat vzdělávací politiky která považuje za klíčová.



1. Vize a cíle vzdělávání

Proč: Českému vzdělávacímu systému chybí strategické plánování; opatření ve vzdělávání mají dlouhodobý dopad, není možné je provádět nahodile a bez analýz dopadu; řada klíčových reforem předpokládá udržení kontinuity; nevíme, kam a proč; nutné pro strategické plánování; demokraticky uvažující občan jako hlavní cíl veřejného vzdělávání.

Cílový stav: Národní rada pro vzdělávání; Bílá kniha II. (strategie vzdělávací politiky s horizontem 2040), light verze pro veřejnost.

2. Selekce (segregace) ve školství

Proč: Na politické, společenské i ekonomické úrovni sledujeme postupující rozpad společnosti; škola je často poslední místo, kde se setkávají děti z různých sociálních vrstev; společné vzdělávání je nejistější obranou proti erozi demokracie; k segregaci dochází v místech s vysokou koncentrací vyloučených lokalit, k formální selekci dochází na úrovni základních škol a víceletých gymnázií, dramaticky narůstají rozdíly mezi regiony.

Cílový stav: Omezit vznik segregovaných škol na úrovni zřizovatelů; snížit formální selekci a dvoukolejnost systému (společná škola co nejdéle; snížit procento dětí do 15 let mimo hlavní proud a přiblížit se vyspělým zemím); zvýšit počet let strávených ve vzdělávacím systému, zejména u dětí z nepodnětného prostředí; zabránit zvyšování procenta fakticky negramotných důsledkem zvyšujícího se „drop out“ na středoškolské úrovni; revidovat systém přijímaček na SŠ a ověřit, zda nezvyšují nerovnost v přístupu ke vzdělávání.

3. Financování vzdělávacího systému

Proč: ČR se ocitá v hlubokém podprůměru z hlediska investic do vzdělávacího systému (v rámci OECD); nutné je investovat zejména do lidí (učitelů, ředitelů, doktorandů, akademických pracovníků); peníze jsou podmínkou nutnou, nikoli dostačující, každopádně bez peněz to nepůjde.

Cílový stav: ČR se musí během 4 let dostat na průměr zemí OECD (přes 5 % HDP); kromě pedagogických pracovníků je nutné zajistit podpůrný personál do škol (asistentské pozice, psychologové, odborníci na konkrétní problematiku k ruce učitelům); je třeba zajistit funkční mechanismus normativů, jenž bude spravedlivý (eliminovat rozdíly dle krajů) a transparentní.

4. Řízení vzdělávacího systému na všech úrovních

Proč: Stát je sice garantem vzdělávání, ale omezil vlastní možnost realizace vzdělávací politiky; není dodržována stanovená strategie; vzdělávací politika není založena na empirických zjištěních a analýze dostupných dat (evidence based); zřizovatelé jsou často nekompetentní a podléhají stereotypům a krátkodobým potřebám ekonomických zájmových skupin; kvalita ředitelů je vysoce kolísavá, není dost kvalitních pedagogických manažerů se zájmem o tuto funkci.

Cílový stav: Strategie (viz bod 1); evidence based vzdělávací politika a na ní založená opatření; revize stávajících opatření (maturity, přijímací zkoušky, restriktivní zákon o pedagogických pracovnících atp.); zvýšení platu ředitelů a změna jejich výběru i přípravy s cílem designovat ředitele jako pedagogického manažera; využití České školní inspekce a její koncepce Kvalitní školy; snaha transformovat další instituce v řízení systému do role funkčního podpůrného aparátu škol.

5. Kvalita a prestiž učitelů

Proč: Kvalitu vzdělávání ve veřejných školách zdaleka nejvíce ovlivňuje učitel; není možné předpokládat, že české školy udrží kvalitní učitele, pokud jejich plat v průměru nepředstavuje ani 60 % platu dalších VŠ vzdělaných zaměstnanců v ČR; učitelská populace stárne, v některých školách a v některých předmětech je zoufalý nedostatek učitelů; technologické, ekonomické a společenské změny předpokládají zásadní změnu v roli učitelů (méně instrukcí předávaných jednosměrně, více vedení k samostatnému poznávání a socializační role).

Cílový stav: Plat učitelů po čtyřech letech (2021) je v průměru 45 tisíc korun (programové prohlášení vlády); zákon o pedagogických pracovnících umožňuje vstupovat do učitelské profese i VŠ absolventům s nepedagogickým vzděláním a možností praktického získání (ověření) pedagogických dovedností; nutné změny v přípravě budoucích i stávajících učitelů.  

6. Kurikulum (rámcové vzdělávací programy, RVP)

Proč: RVP procházejí revizí, která je doposud neveřejná a vysoce netransparentní; obsah vzdělávání, zejména na základních a středních školách, by měl projít veřejnou i odbornou debatou, jelikož je evidentní, že se výstupy vzdělávání v mnoha ohledech nekryjí s potřebami, a to i na úrovni neekonomické; tzv. skryté kurikulum, tedy vzdělávání a zejména výchova ke společenským hodnotám v pozadí obsahu výuky (reprezentovaná zejména postoji učitelů k celospolečenským tématům), je nutné učinit předmětem stejné debaty, jako RVP.

Cílový stav: Bude navržen transparentní harmonogram revize RVP a předloženo zdůvodnění; ministerstvo otevře v prvním kole veřejnou a následně odbornou diskusi nad revizí RVP (inspirací může být tvorba strategie Digitálního vzdělávání); vysokou pozornost je nutno věnovat zejména 2. stupni ZŠ (obsahu vzdělávání, poměru jednotlivých složek) a tématu posílení všeobecného vzdělávání (matematická, čtenářská, jazyková, informační gramotnost…) na středních odborných školách a učilištích.

7. Hodnocení výsledků vzdělávání

Proč: Hodnocení výsledků vzdělávání má dvojí zásadní možný přínos: přímé ovlivnění výuky na předešlých stupních vzdělávání a možnost ověřovat stav a trendy ve vzdělávacím systému; jednotné přijímací zkoušky a maturita jsou kontroverzními zásahy do vzdělávacího systému, bez jasné zprávy o dopadu; zároveň představují možnost, jak ovlivnit předcházející vzdělávání na základě přímé a silné vazby: z dlouholetých empirických zkušeností vyplývá, že zkoušky určují zaměření vzdělávání a tím i jeho výstup; výběrová šetření (testování, které nemá vliv na další průchod žáků a studentů vzdělávacím systémem) zase mohou přinášet velmi cenné informace o změnách ve vzdělávacím systému, aniž by do něj vnášela vliv na vzdělávání; z obojích dat je možné vyčíst mnohé o dopadu předešlých opatření a o možných řešeních do budoucnosti.

Cílový stav: Revize předešlých opatření v oblasti hodnocení výsledků vzdělávání, zejména přijímacích zkoušek na SŠ a maturit; otevření odborné diskuse o designu těchto výstupních, pro systém determinujících zkoušek; výběrová šetření zaměřená na konkrétní témata (např. přidaná hodnota škol, rozdíly v krajích atp.).

8. Proměna 2. stupně ZŠ a struktury SŠ

Proč: 2. stupeň ZŠ ustrnul v obsahu i formě výuky; potýká se s odlivem dětí na VG; zvyšuje se propast mezi pedagogy a žáky žijícími v jiném světě než škola reprezentuje; o varovném stavu vzdělávání na 2. stupni ZŠ se zmiňuje i Česká školní inspekce; z 2. stupně přechází problém na SŠ; kvalita výuky je zde nejnižší; systém je hodně neekonomický, některé SŠ (zejména odborné) spotřebují velké prostředky bez přidané hodnoty; na některých odborných školách a učilištích je vysoká neúspěšnost ve studiu; přílišná specializace a zastaralé profily odbornosti absolventů, kterou není jednoduše možné uplatnit na trhu práce; nízký podíl všeobecného vzdělání na odborných školách a učilištích, který neumožňuje adaptaci na trhu práce v současnosti a ještě více v budoucnosti.

Cílový stav: 2. stupeň - posouzení, kolik dětí tam zůstává; proměna výuky; větší kooperace učitelů; klima škol; SŠ – větší poměr všeobecných studijních programů odpovídající mnohem většímu procentu uchazečů o studium na VŠ; společná všeobecná část pro odborné SŠ; navazovat se specializací až později.

9. Otevřené vzdělávání včetně otevřených dat

Proč: Z veřejných prostředků vzniká mnoho vzdělávacích materiálů, které by měly být veřejně k dispozici; zlepšuje to systém a zpětné vazby v systému; umožňuje to veřejnou kontrolu; zvyšuje to důvěru lidí v systém; posílení demokracie; zapojení veřejnosti; potenciálně snižuje selekci, snižuje náklady; zlepšuje kvalitu vzdělávání; propojení vnitřního světa školy s okolím.

Cílový stav: To, co je za veřejné peníze, je veřejné.

10. Spolupráce rodiny a školy, propojování formálního a neformálního vzdělávání

Proč: Přibývá rodičů, kteří mají odlišný názor na pojetí vzdělávání a výchovy a školy nevědí, jak s tím naložit; hranice autonomie školy není jasná; část rodičů není spokojených; spolupráce rodičů a učitelů přispívá žákovi; rodiče hlasují nohama (víceletá gymnázia, neveřejné školy), což může způsobit rozpad systému; vzdělávání stále více probíhá mimo školu; zmizela jasná hranice mezi školou a neškolou, spousty kompetencí získáme efektivně mimo školu (digitální dovednosti, jazyky atp.), neformální vzdělávání umožňuje větší individualizaci v rozvoji.

Cílový stav: Škola je pro rodiče důvěryhodná; fungující spolky rodičů, školské rady; komunikace rodiny a školy probíhá na přirozené a bázi a frekventovaně; počet vzniku neveřejných škol se nezvyšuje; formální a neformální vzdělávání budou propojené; otevřenost škol ke školou nestrukturované práci žáků; proměna škol v komunitní prostory.

Zdroj: Tisková zpráva EDUin

0 komentářů:



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.