Bořivoj Brdička: Co je vocationalismus

Vocation je anglický výraz pro povolání. Jedná-li se o problematiku školství, často se setkáváme s pojmem „vocational schools“, který lze v našem domácím kontextu přiřadit tradičním školám učňovským, i když mnohem přiléhavěji by se dal překládat jako „školy praktické“. Jedná se zkrátka o školy připravující žáky přímo na výkon určitého povolání. O nich ale tento článek nebude. Bude o aktuálním trendu zařazovat prvky zaměřené na praktické dovednosti do běžné výuky na ZŠ.

Larry Cuban (ed.stanford.edu)

Samozřejmě se dnes již nejedná typicky o dílny či pozemky, ale spíše o přípravu na 4. průmyslovou revoluci v podobě, kterou jako první zavedla Velká Británie. Podstatou je podpora tzv. informatického myšlení, jehož základem je výuka programování (v angličtině se používá spíše výraz coding – tedy kódování). Trend se šíří po celém světě, je součástí i naší Strategie digitálního vzdělávání.

V USA je snaha zavést povinné kódování do všech veřejných škol díky podpoře mnoha velkých hráčů IT byznysu zvláště silná. Vše nasvědčuje tomu, že bude podporována i Trumpovou administrativou. Trend je to natolik silný, že se začínají ozývat hlasy varující před nesprávnou implementací a nevhodnými důsledky. Asi nejhlasitěji se ozval náš známý emeritní profesor Stanfordu Larry Cuban. Současnou vlnu zavádění kódování do škol nazývá vocationalismem. Je na místě se zamyslet nad tím proč.

Larry Cuban je dlouhodobým kritikem bezhlavého zavádění technologií do školství. Problematiku sleduje očima pedagoga. Nikoho tedy nepřekvapí, že připomíná 3 základní skutečnosti:

1. Pracovních míst, která skutečně vyžadují vrcholnou schopnost programovat, je nanejvýš 3 % z celkového množství.
2. Příprava na výkon povolání není zdaleka jediným cílem výuky, dokonce ani na prakticky orientovaných školách.
3. Snaha nastavit výuku tak, aby připravovala žáky na budoucí povolání, je opravdu již hodně stará (v USA ji lze vysledovat minimálně do roku 1917.

Larry Cuban je pamětníkem mnoha neúspěšných reforem školství. Je velkým kritikem snahy stavět změny na zavádění technologií. Podle něj je jedinou možnou cestou k úspěchu orientovat případné změny primárně na ovlivnění učitelů, kteří musí být schopni je realizovat. Následující 20 let starý citát, který mám ve své sbírce mapující historii vzdělávacích technologií, vystihuje jeho pohled naprosto dokonale:

„Dokud budou technicky zaměření tvůrci školské politiky svalovat veškerý neúspěch na učitele, ignorovat jejich nezastupitelnou roli ve třídě a pak očekávat, že vyřeší všechny problémy, do té doby se jejich sen o počítači podporované výuce nemůže splnit.“

Celý text naleznete zde