Zpravodajský server The New York Times přináší příběh statistika Wiliama Sanderse a jeho metody měření kvality učitelů. Sanders, který letos v březnu ve věku 74 let zemřel, získal doktorát ze statistiky a kvantitativní genetiky a řešil souvislost mezi radioaktivními mraky z testů nukleárních zbraní a úmrtím hospodářských zvířat. V roce 1982 si Sanders přečetl článek o aktuální otázce základního vzdělávání a jeho zaměření se změnilo. Tehdejší guvernér Tennessee chtěl nejlepším učitelům přidat peníze i status, nevěděl ale, jak ty nejlepší přesně poznat. Nabízenou Sandersovu metodu nakonec nevyužil, jeho nástupce ho ale o osm let později povolal. Téma „měření učitelů“ připomíná server scio.cz.
Aby bylo srovnání učitelů spravedlivé, musí podle Sanderse stát u studentů na základě předchozích testů spočítat očekávaný růst v každém předmětu a ten pak porovnat se skutečným nárůstem. Mimoškolní faktory jako talent, bohatství nebo rodinné prostředí jsou tak v očekávaném růstu zohledněny. Učitelé, jejichž studenti pravidelně postupují nad očekávaný nárůst, mají nadprůměrnou přidanou hodnotu – a to jsou podle Sanderse ti nejlepší.
Na národní úroveň se výsledky navazujících výzkumů dostaly po zvolení Baracka Obamy, který chtěl, aby podstatná část platu závisela na studentském růstu. Kritikové správně poukazují, že metoda hodnotí kvalitu učitelů jen tak dobře, jak dobré jsou standardizované testy, které přináší vstupní data.
V Tennessee se metoda používá dodnes. I přes kritiku přinesla Sandersova metoda důležitou diskuzi o tom, jak identifikovat ty nejvíc a nejméně efektivní učitele.
Celý text naleznete zde
.png)
3 komentářů:
Kritikové správně poukazují, že metoda hodnotí kvalitu učitelů jen tak dobře, jak dobré jsou standardizované testy, které přináší vstupní data.
Proto se hodnoticí systém ve Washingtonu i jinde soustředí víc na pozorování učitelské práce a tím může kromě diagnózy kvality přinést také informaci o tom, jak výuku zlepšit.
Před přílišným prosazováním Sandersovy metody varuje i Americká statistická asociace, protože výsledky se u jednotlivých učitelů mohou meziročně výrazně měnit.
Každý student, který absolvoval úvod do teorie měření ví, že měření a jeho výsledky významně závisí na počtu měření.
"Vzorek" žáků, který posuzujeme ve vztahu k práci učitele je příliš malý.
A to se ještě bavíme o amerických školách, které mají i několik tisíc žáků a stává se tak, že jeden učitel učí třeba i pět paralelních tříd.
U nás, kde významná část učitelů je velikostí škol nucena učit i předměty mimo obor své kvalifikace, je taková to metoda téměř nepoužitelná.
Rozhodně bych ji odmítal jako metodu hodnocení, která by měla mít přímý vliv na výši odměn.
Problematický je navíc samotný prvek "očekávaného růstu" v každém předmětu, spočítaný na základě předchozích testů, který se má porovnávat se skutečným nárůstem
Ale na druhou stranu by takovéto zpracování výsledků testů žáků s ohledem na "přidanou hodnotu" mohlo plnit roli signálního indikátoru.
Jinak řečeno, pokud by ze statistik vyplývalo, že některý učitel má dlouhodobě nadprůměrné výsledky, pak se na něj jeďme podívat a zjistěme, zda je to pravda a hlavně proč.
BTW. Podkladem pro takové vyhodnocování by musely být testy prováděné každoročně. A to by se odpůrci už současných tří "plošných testů" nejspíš pominuli.
Takže z toho nejspíš nic nebude.
"Na národní úroveň se výsledky navazujících výzkumů dostaly po zvolení Baracka Obamy, který chtěl, aby podstatná část platu závisela na studentském růstu."
"Jinak řečeno, pokud by ze statistik vyplývalo, že některý učitel má dlouhodobě nadprůměrné výsledky, pak se na něj jeďme podívat a zjistěme, zda je to pravda a hlavně proč."
Škoda že se ke kormidlu většinou nacpou tupáni jako Obama, a ne moudří lidé jako poste.restante... Ale asi je to proto, že ti moudří vědí, že kormidlem sice jde točit, ale směr lodi to moc neovlivní...
trojím metrem: věrní,poslušní,postradatelní
Okomentovat