„Způsob vyučování založený na testování našprtaných znalostí v dětech umrtvuje přirozenou schopnost učit se, čímž jim prakticky znemožňuje v budoucnosti obstát. Kdo bude chtít v blízké budoucnosti získat práci, bude se muset co nejvíce odlišovat od stroje: tvořivostí, kritickým myšlením, společenskou obratností. Proč tedy děti učíme, aby se chovaly jako stroje?,“ píše britský spisovatel George Monbiot v deníku The Guardian. Překlad jeho komentáře přinesl Deník referendum.
Monbiot pokračuje:
 |
| George Monbiot (youtube.com) |
Mají-li být v dospělosti úspěšné, potřebují se naučit spolupracovat. Proč tedy spolupráci při zkouškách a písemkách trestáme jako švindlování?
Vlády tvrdí, že chtějí snižovat počty žáků vylučovaných ze škol. Proč jsou tedy osnovy a zkoušky tak úzce zaměřené a omezené, že odradí a znechutí každé dítě, jehož mysl nepracuje přesně oním vyžadovaným způsobem? Ti nejlepší učitelé zapojují svou osobitost, tvořivost a nápaditost, díky níž v dětech probouzejí jejich přirozenou potřebu se učit. Proč tedy dusivý manažerský režim v našich školách osobitost, tvořivost a nápaditost učitelů potlačuje?
Jak vysvětluje Graham Brown-Martin ve své knize Learning (Re)imagined (Znovuobjevené učení), všechny tyto zvrácenosti mají stejnou příčinu: naše školy byly v devatenáctém století navrženy tak, aby dodávaly pracovní sílu tehdejším továrnám. Žádoucím výtvorem takové školy měl být zaměstnanec, který zvládne celý den tiše sedět, provádět stereotypní činnost, vyrábět stále jednu a tutéž věc a přijmout trest, pokud nesplní stanovenou normu. Spolupráce a kritické myšlení bylo přesně to, co chtěli majitelé továren u dělníků potlačit.
Pokud jde o význam a užitek toho, co se učí ve školách dnes, mohli bychom děti stejně tak učit zacházet s tkalcovskými stavy. V současných školách se učí dovednosti, které nejsou jen zbytečné, ale přímo škodlivé. V tomto životu nepřátelském, nelidském prostředí se naše děti zbytečně trápí.
Celý text naleznete zde (Překlad Josef Patočka)
.png)
14 komentářů:
Já myslím, že i v tom věku robotů by společnost vycepovaných jedinců byla stabilnější než tlupa kreativních svobodných individualit. A bylo by to lepší...
---
S řadou věcí z té ochutnávky by se dalo polemizovat. Třeba to "naše školy byly v devatenáctém století navrženy tak, aby dodávaly pracovní sílu tehdejším továrnám". Řekl bych, že míra funkčního zkompetentnění u továrních dělníků konce 18. století byla tak nějak srovnatelná se zkompetentněním tehdejšího zemědělce.
Jinak, ono je asi jiná věc zavedení povinné školní docházky a vznik škol. Nevím, nakolik je to mýtus, ale někde jsem slyšel/četl, že na počátku 17. století fungovala na drnholeckém panství nějaká forma elementární školy, která postihovala těžko uvěřitelných 70 % dětí. Tereziánské školství myslím převzalo ten model dřívějších bratrských, církevních či vrchnostenských škol (které asi byly spíš proti-industriální).
Vidím, že "odborníků" na vzdělávání běhá všude po světě dost a dost. Jen do těch škol postavit se před třídu třiceti individuí se nikdo nijak zvlášť nehrne.
Vidím, že "odborníků" na vzdělávání běhá všude po světě dost a dost.
A navíc mají tendenci se shlukovat.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku, kdy má každá rodina aspoň jedno auto. Učíme děti, aby se hýbaly.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku, kdy je k dostání spousta jídla jako hotovky k ohřátí v mikrovlnce. Učíme děti, aby si uměly uvařit.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku, kdy je na jůtubu spousta zábavy ke konzumaci na pouhé kliknutí. Učíme děti číst knížky.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku kalkulaček a spredšítů. Učíme děti, aby uměly zpaměti počítat.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku automatických překladačů. Učíme děti, aby uměly nějaký cizí jazyk.
Nepřipravujeme děti pro život ve věku sociálních sítí. Učíme děti, aby navazovaly vztahy se skutečnými lidmi.
Mohu sdílet, Jane Hučíne? Geniální a samozřejmé.
"Kdo bude chtít v blízké budoucnosti získat práci, bude se muset co nejvíce odlišovat od stroje:"
Největším problémem současných diskusí o vzdělávání je fatální redukce jeho cíle. Tím je s naprostou samozřejmostí dominující úspěch na trhu práce (doplněný faktografickou orientací v občanském životě). Vášnivé spory se vedou jen o racionalitu prostředků, jak tohoto cíle dosáhnout, nikoli o racionalitu cíle samotného. A tak se vymýšlejí všemožné inovace vyučovacích technik a ověřování vědomostí, v kursu je např. snaha zvýšit aktivní účast žáků na průběhu výuky. To je sice v pořádku, jen tomu chybí to podstatné: žák by měl vědět, jaký to má smysl. Každý přece ví (či alespoň tuší), že není v silách člověka být odborníkem na všechno. Pozitivismus 19. století prospěl jednotlivým vědám, velmi však uškodil vzdělání - ztotožnil je totiž s odborností, přestal rozlišovat názor a fakt. Jenže svět je architektonicky uspořádaný celek a pro člověka je tento celek důležitý, byť v konečné verzi neuchopitelný. Svět práce je jen jeho částí, přirozeně významnou. Vzdělání má smysl, protože smysl (základní motivační činitel učení) pramení právě z respektu k tomuto celku, odbornost je redukcí učení na pouhou jeho část. Vzdělaný člověk musí být v některé z těchto částí odborníkem, současně však musí rozumět podstatným složkám "zbytku světa" v jejich souvislostech. Vzdělání a odbornost tvoří nerozlučnou dvojici, vzájemně se posilují, totožné však v žádném případě nejsou. Dokud je nezačneme rozlišovat, nepohneme se z místa. Ve stále složitějším a chaotičtějším světě je hledání celistvosti zcela zásadním problémem. V každém vyučovacím předmětu bychom měli identifikovat na jedné straně to, co bude potřebovat případný odborník, na druhé straně pak to, co bude důležité pro život těch, kteří v daném oboru odborníky nebudou. Místo toho však hledáme různé "finty", jak přizpůsobit odbornost novým podmínkám trhu a měnící se povaze práce za mzdu. Nakonec zůstanou jen další povinné plošné testy jako poslední záchrana.
Vzdělání a odbornost tvoří nerozlučnou dvojici, vzájemně se posilují, totožné však v žádném případě nejsou. Dokud je nezačneme rozlišovat, nepohneme se z místa. Ve stále složitějším a chaotičtějším světě je hledání celistvosti zcela zásadním problémem. V každém vyučovacím předmětu bychom měli identifikovat na jedné straně to, co bude potřebovat případný odborník, na druhé straně pak to, co bude důležité pro život těch, kteří v daném oboru odborníky nebudou. Místo toho však hledáme různé "finty", jak přizpůsobit odbornost novým podmínkám trhu a měnící se povaze práce za mzdu. Nakonec zůstanou jen další povinné plošné testy jako poslední záchrana.
Vzdělání ani odbornost neexistují bez základních a ověřitelných znalostí
Znalost základních systémově nepominutelných věcí (elementární faktografie) a znalost funkčních vztahů mezi nimi (systematizace faktů) jsou nutnou součástí vzdělání a vzdělávání, jehož výsledkem by měl být člověk vzdělaný k eticky hodnotnému rutinnímu i tvořivému řešení životních problémů včetně jeho pracovního uplatnění v rámci odbornosti (tj. v rámci pracovní specializace), kterou si během vzdělávání zvolí. Ve všech vyučovacích předmětech je proto nutné určit a průběžně kontrolovat znalost elementární faktografie a schopnost systematizace základních faktů.
Na tento axiom pohlížejí mnozí zastánci systémově technokratického i konstruktivisticky liberálního přístupu ke vzdělání mnohdy sice odlišně, přitom však v obou případech sociálně inženýrsky:
- Pan Lippmann má pravdu v tom. že "různé "finty", jak přizpůsobit odbornost novým podmínkám trhu a měnící se povaze práce za mzdu" připitomělých technokratů mohou vést nakonec až k tomu, že "nakonec zůstanou jen další povinné plošné testy jako poslední záchrana."
- Pro úplnost by se ale měl pan Lippmann zmínit i o tom, že "různé "finty", jak "osvobodit" učení od závislosti trhu a měnící se povaze práce za mzdu" připitomělých konstruktivistů mohou vést nakonec až k tomu, že "nakonec zůstanou jen jen připitomělé, neověřitelné a neověřované kompetenční žvásty", což se právě v případě systému RVP/ŠVP, bohužel, do značné míry stalo.
J.Týř
Jistě, kolego krtku, díky za zájem.
Pane Lippmanne, mohu Váš diskusní příspěvek použít jako samostatný text? Děkuji! Hezký večer!
Moderní technologie masově vytlačí pracovní sílu. O tom není pochyb a je to přirozený vývoj. Služby již přestávají být schopné absorbovat takto uvolněné pracovníky. Otázka tedy zní: Co s těmito lidmi v budoucnu? Je to tedy otázka nejen na školství. Je to celospolečenské globální téma. Za jeho "vyřešení" náleží novému vizionáři Nobelova cena.
"Moderní technologie masově vytlačí pracovní sílu"
Ve fabrikách ano, ale už vidím ty moderní technologie, které nám vymalují obývák, obloží koupelnu kachličkami, renovují elektrické rozvody, opraví zalevno pračku ...
Jenom, abychom těm moderním technologiím v montérkách v budoucnu nelíbali jejich zlaté ukrajinské ručičky.
17. února 2017 23:43
Paní Evo Adamová, je to myšleno trochu jinak a týká se to právě těch montérek. Naše ekonomika je exportní a je založena na montovnách ve kterých je zaměstnáno 400 000 lidí. Na výrobu jednoho elektromobilu (moderní technologie) jich bude potřeba v desítkách % méně. Není třeba převodovek a motory jsou kapánek jednodušší. Ubudou vám takové věci jako katalyzátory, oleje do převodovek, motorů, různé filtry,..Mám takové obavy, že pak nám odjedou ty zlaté ručičky opět do rodné země a přitom nepočítám periodické hospodářské krize a minikrize na které jsou montovny velmi náchylné. Jako třešnička na dortu se nám pak jeví obrovský podíl montoven a všeho strojírenského průmyslu na tvorbě HDP. Bohužel, je to až přespříliš vysoké číslo. Služby již nebudou schopny absorbovat až tak vysoké číslo nezaměstnaných.
No já mám pocit že práce (pozor nikoliv ve smyslu zaměstnání) je všude kolem nás dost a dost, stačí se rozhlédnout po ulicích našich měst a po neudržovaných zahradách domů a po neudržované krajině, jen pomalu a jistě přibývá lidí, kterým se nechce nic dělat. A naše školství je pomalu a jistě tlačeno do stavu, aby k tomu děti přímo vychovávalo. Když učení, tak prosím vás jen zábavnou formou, a nedej bože, aby se naše dětičky musely učit na nějaké blbé přijímačky, atd. Můžeme tady spekulovat furt dokola nad tím, v jakém oboru se ty naše děti v budoucnu uplatní, ale pokud je nenaučíme prachobyčejně pracovitosti, neuplatní se nikde.
V tom s Vámi samozřejmě souhlasím.
Okomentovat