Učitelka Jaroslava Indrová pro Českou školu: Nepřestává mě fascinovat, jak všichni vědí, co je špatně, a jak hned vědí, co s tím

neděle 18. prosince 2016 ·

V poslední době se přímo roztrhl pytel s návrhy, jak učit moderně. Téměř každý to ví, každý má na to názor, všichni jsou přesvědčeni, že naši učitelé učí špatně. Já po čtyřiceti letech ve školství nevím víc než na úplném začátku.

Jaroslava Indrová (archiv autorky)
Pravda, úplně stejně to nebude, to byla hyperbola, ale přesto se téměř denně mučím otázkami. Jak na to? Jak ty malé neposedy a velké lenochy zabavit a zároveň něco naučit? Jak je přinutit spolupracovat? Co je třeba umět, co je možné odvodit a jak vůbec děti naučit odvozovat, vyvozovat, přemýšlet? Jak moc jsou důležité učebnice? Jak moc obrázky v nich? Závidím všem, co v tom mají jasno.

Tak například tolik omílaný a mnohými opovrhovaný větný rozbor. Spousta kritiků by ho úplně zrušila. (Na PORGU to prý udělali.) K ničemu prý není. Ale podle mě stačí otevřít jakýkoliv denní tisk či nahlédnout na internetové stránky a každému trochu vzdělanému člověku padnou do oka chyby ve větné stavbě, nepřesnosti ve vyjadřování myšlenek, formulacích souvětí či falešné skladební dvojice. Myslím, že když člověk pochopí zákonitosti struktury české věty a souvětí, nebude vytvářet poněmčené či poangličtěné patvary. Tím, že se děti naučí nakreslit si tzv. pavouka z větných členů a na jeho základě pochopí, že žádné slovo ve větě není izolované, dopouštějí se méně chyb i v pravopise a interpunkci, protože najednou vidí, kam patří čárka, proč musí být v příčestí tvrdé y apod. Je to jeden z oněch příslovečných stavebních kamenů. Grunt, na němž vyroste dům. Stejně tak jako vyjmenovaná slova či násobilka. Jejich zautomatizováním odpadne přemýšlení co kam a proč. Nevěřím v jazykový cit, spíš se jedná o vizuální paměť, ale tu přece má jen někdo.

Děti by se prý měly učit jen to, co je baví. A co je – kromě hraní počítačových her – dnes opravdu baví? Co neznám, to mi nechybí. Poznám-li to, mohu se rozhodnout. Je to jako s tvrzením: Na opery nechodím, nebaví mě. A kolik jsi jich viděl? Žádnou, nebaví mě. Opravdu jsem pro, aby i gymnazisté měli větší možnost se specializovat, i za cenu toho, že toho budou v dospělosti litovat a případně si vzdělání doplňovat v kurzech. Opravdu by měli mít možnost dejme tomu ve třetím ročníku nechtít třeba zeměpis či fyziku. Je to na jejich riziko. A naopak mít třeba zdvojené počty hodin jiných předmětů. Dokážu si ovšem představit, jakou to udělá paseku řediteli v úvazcích. Jeden rok požadavky na samé angličtiny a francouzštiny, druhý rok na fyziky a matematiky. Už vidím zhroucené ředitele a propouštěné učitele, jak lobují mezi studenty za předměty.

Další požadavek je učit formou projektů a kolektivních úkolů. Samozřejmě. Já jsem loni vyhlásila projekt pro primány a i mě samotnou strhlo jejich nadšení. Jenže projektové vyučování je taková třešinka na dortu. Nejdřív musím něco umět, pak mohu vymýšlet, konstruovat, činit závěry. Malí jsou bezelstní. Mají-li se dobrat řešení, budou se snažit. Tzv. heuristická metoda je pro ně vhodná – dojdou-li k nějakému závěru, něco vymyslí, dokáží, jsou nadšení a většinou vděční. Ale problém je, že dnešní děti jsou mnohem roztěkanější než jejich předchůdci a nevydrží se dlouho soustředit na problém – až na výjimky. Ale ti větší – nevím, zda je to typické jen pro české studenty, nebo celosvětový trend – sednou k počítači a něco „vygůglí“. Jsou dokonce schopní to opsat i s chybami, nesmysly a loňským datem.

A co tím chci říct? Že mě nepřestává fascinovat, jak všichni VĚDÍ, co je špatně, a jak hned VĚDÍ, co s tím. Ale v praxi se to zatím příliš nehýbe. Jsem také přesvědčena o tom, že způsob výuky se musí změnit, ale nesmíme zahazovat to, co má tradici, co se daří, co se osvědčilo. A bezhlavě přebírat, co letí, ale není dobré. Nejsem např. přesvědčena o tom, že v maturitní písemce je třeba přesně stanovit penalizovaný počet chyb – na 250 slov je 10 chyb více než na 350 slov. A projekty se budou určitě dařit více kolektivu 15 žáků než třiceti, na gymnáziu než na učilišti. A inkluze v třídách se třiceti žáky bez asistentů je sci-fi a často i marná snaha. A mohla bych pokračovat.

Mám ročního vnuka. Doufám, že on – až za pět let nastoupí do školy – zažije už „novou“ školu, do které se bude těšit, která mu přinese spoustu nových poznatků a naučí ho zároveň s nimi nakládat.

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...
18. prosince 2016 v 17:31  

zdá se mi to,nebo tento portál nějak zhloupl?

mirek vaněk řekl(a)...
19. prosince 2016 v 7:31  

Tak to vypadá, že ti, co zlikvidovali české školství, se cpou do předních pozic k jeho zachraňování a ti, co by nejradši školy zrušili, teď zakládají soukromé.

Aladar řekl(a)...
19. prosince 2016 v 8:32  

Konečně příspěvek, který si na nic nehraje a jasně říká jak to v českém školství je. Také mě stejně jako autorku nebaví ony velkohubé výkřiky o tom jak učit, bez znalosti stavu jak tady, tak v zemích, které tito "učitelé" dávají všem za vzor. A zakládat s rodiči školy, protože ty staré to "prý dělají špatně", je alibismus těch, kteří vlastně vůbec učit nechtějí.

Aladar řekl(a)...
19. prosince 2016 v 8:36  

to laimes28:

začala se tu vyjadřovat generace učitelů. kteří bez zkušeností a znalostí hned vše funkční zahodí, aby nastavili nový princip školství, o němž nic nevědí ..

BP řekl(a)...
20. prosince 2016 v 23:51  

Jsem jednou nohou pomalu už na odchodu ze školství a nesmírně mě to těší (nemohu se už dočkat, až budu ze školy odejita po návratu mé mladé maminky). Opravdu čím dál méně si vím rady, jak učit ve škole. Zažívám malé úspěchy při domácím doučování jednotlivců. Kdy se dotyčné děti na mě musí soustředit 45 - 60 minut a vydrží to! Ani je nenapadne sáhnout např. po mobilu. Ale v kolektivu ve třídě vypínají, nesoustředí se. Oni se dnes už ani moc nebaví mezi sebou. Vlastní chytré mobily! Nějaké příkazy a zákazy ohledně jejich používání nerespektují.
Proč by si něco opisovaly z tabule! Stačí ofotit do mobilu! Kam jsme se to dostali? Nic si nepamatují. Na co? Učit se něco zpaměti je zastaralé!
Generace těchto dětí (lidí) bude nejpozději ve 30 letech dementní. A nemyslím si, že jsou všichni hloupí, ale stane se to tím, jak dnes nikdo nechce cvičit mozek v souvislosti s psaním, čtením a učením se zpaměti. Ani jejich schopnost vyjádřit souvisle nějakou myšlenku nestojí za řeč. Číst jejich maturitní slohové práce a pochopit jejich smysl je mnohdy nad lidské síly, a to i v tom případě, že se jakžtakž člověk prokouše jejich mizerným nečitelným rukopisem, ať už tiskacím či psacím písmem. Vyjde to nastejno. Mají velmi chudobnou slovní zásobu. V 50 větách jsou schopni napsat 30x sloveso být a ve zbytku použijí sloveso mít a ke všemu s pravopisnými hrubkami.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.