„Podstatné je nebát se používat zdravý selský rozum. Když vím, že dítě nemá k nějakému oboru vztah, a přesto ho do něj nutím, jenom u něj vypěstuji k tomu oboru odpor. Zatímco když ho pro danou věc dokážu nadchnout, nebo ho to samo baví, jeho výkon je extrémně jiný,“ říká místopředsedkyně Mensy ČR Dana Havlová v rozhovoru pro časopis Téma.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Dana Havlová (mensa.cz) |
Měřením IQ se zabýváme proto, abychom se pokusili i v běžných třídách najít děti, které jsou na tom dobře s logikou. V poradně by pak takové dítě mělo dostat doporučení, jakou školu by mohlo navštěvovat, s čím potřebuje pomoci, jak k němu přistupovat. Nejhorší je, když ty děti strašně chtějí uplatnit, co vědí, ale nemůžou, protože musí počkat na ostatní... Takže místo abychom to dítě učili pracovat, učíme ho čekat a nic nedělat. Což je velmi špatný návyk do života.
Co s nadanými dětmi s nadprůměrným IQ udělá inkluze, kdy se spolu budou v jedné třídě učit děti zdravotně postižené, nadané, či děti cizinců?
Můžu odpovědět otázkou? Když posadíme do jedné třídy několik maturantů, několik deváťáků, několik páťáků a doplníme pár druháčků - je možné je všechny rozvíjet adekvátně jejich potřebám? Bude to k jejich prospěchu?
Často se říká, že české školy stále bazírují na biflování informací, místo aby se děti učily, jak s informacemi nakládat. Je tohle nejzásadnější bolest současného školství?
Velmi bych byla za to, abychom s dítětem od první třídy pracovali jako s partnerem... Je potřeba používat velmi citlivý přístup a respektovat děti jako individuality. Někdy se po dětech chce takový výkon, který by nezvládli sami vyučující a který je totálně vyčerpá nebo znechutí. Často se to děje na gymnáziích, kde děti dostávají neskutečné dávky memorování, přitom některé věci už ani nejsou úplně relevantní.
Je ale individuální přístup k žákům pro učitele s třicetičlennou třídou vůbec uskutečnitelný?
To je samozřejmě extrémně náročné, stejně jako celé povolání pedagoga. Příliš početné třídy kvalitě individualizovaného přístupu nepomáhají. Ale musíme bojovat. Nesmí být ke škodě dítěte, že není systém nastaven ideálně.
Celý rozhovor naleznete v týdeníku Téma
.png)
4 komentářů:
Někdy se po dětech chce takový výkon, který by nezvládli sami vyučující
U místopředsedkyně Mensy by člověk tak nějak očekával, že to íkvé bude vyšší, než v kraji bývá zvykem. Škoda, že prakticky jen odvyprávěla mnohá nabiflovaná klišé.
Potřeboval bych pár příkladů takového výkonového podětechchtění.
'Takže trenére, pokud mi nepředvedete stovku pod jedenáct, tak mýho kluka po hřišti honit nebudete!' Nebo tak nějak?
Ano máte pravdu. To co zvládne nositel medaile z mezinárodní matematické olympiády, to jeho vyučující opravdu nezvládne.
"Nesmí být ke škodě dítěte, že není systém nastaven ideálně."
Očekával bych: Systém nesmí být ke škodě dítete, proto musíme systém změnit.
Co s nadanými dětmi s nadprůměrným IQ udělá inkluze, kdy se spolu budou v jedné třídě učit děti zdravotně postižené, nadané, či děti cizinců?
Můžu odpovědět otázkou? Když posadíme do jedné třídy několik maturantů, několik deváťáků, několik páťáků a doplníme pár druháčků - je možné je všechny rozvíjet adekvátně jejich potřebám? Bude to k jejich prospěchu?
Podepisuji!
Okomentovat