Už 70 let se těší česká pedagogika té výsadě, že je odborné pedagogické vzdělávání zakotveno v zákoně. Tehdejší Československo tak učinilo důležitý krok, na který řada dalších zemí ještě dlouho čekala. Současný stav vzdělávání budoucích učitelů je ale značně rozpačitý. Píše Romana Slaninová v aktuálním vydání Týdeníku Školství.
Jedním z největších problémů současného vysokoškolského vzdělávání učitelů je jeho roztříštěnost. V České republice se zájemci o tento obor mohou vzdělávat na 37 nejrůznějších fakultách, ale jen devět z nich je pedagogických.
Absolventi tak vstupují do praxe s různou mírou připravenosti nejen v odborných znalostech týkajících se jejich aprobovaného oboru, ale i znalostech pedagogických a didaktických. Podle Tomáše Janíka z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno českému odbornému pedagogickému školství chybí jednotná koncepce budoucího profilu učitele i vysokoškolských praxí.
 |
| Iva Stuchlíková (jcu.cz) |
Celý text naleznete v aktuálním vydání Týdeníku školství
5 komentářů:
Českému školství chybí koncepce!!!
Pedagogický výzkum téměř neexistuje!!!
Jen další důvod odložit zmatený kariérní řád.
Nebylo by lepší přesunout přípravu učitelů na VOŠ, zaměřit ji především na praxi a nehrát si na nějaké vysokoškolské studium? Stejně se na pedagogických VŠ nedělá nic z toho, co mělo vysokoškolské studium původně nabízet. Tedy vlastní výzkum.
Zcela absurdní situací pak je, že se učitel biologie a chemie do podrobností zabývá těmito obory, aby pak na základní škole učil čtvrťáky vlastivědu, sedmáky pracovní činnosti a deváťáky výchovu ke zdraví.
Ve škole student stráví za pět let asi tři týdny. A třeba třídní knihu (o jiných dokumentech nemluvě) uvidí poprvé po nástupu do školy.
Co vlastně dělá NÁRODNÍ ÚSTAV PRO VZDĚLÁVÁNÍ? Mrtvého brouka?
Viz též
Policie ČR vyšetřuje v MPSV Fond dalšího vzdělávání. MŠMT a sněmovní školský výbor ve věci NÚV spí?
„Jádrem vzdělání by mělo být propojení oborových, pedagogických a didaktických znalostí s tím, jak řídit výuku ve třídě, hodnotit a posuzovat. Pořád se tak vracíme k chybějícímu výukovému standardu. Způsoby výuky se neustále mění, ale otázkou zůstává, zda fakulty stíhají reagovat, přitom právě ony by měly s těmito novými metodami své studenty seznamovat. Změny, které se na fakultách dějí, jsou intuitivní, chybí jim výzkumný základ, přitom bychom neměli ztratit kontext s mezinárodní odbornou komunitou.“
Zeptejte se, prosím, na tu nesrovnalost našeho MŠMT a NÚV, který je dlouhodobým nositelem dotovaných systémových vzdělávacích projektů, milé pedagogické fakulty. MŠMT má podle Kompetenčního zákona koordinovat veškeré vzdělávání v Česku a NÚV je organizací zodpovědnou za Rámcové vzdělávací programy. Jsou tyto dvě organizace schopné a ochotné se k tomu JÁDRU srozumitelně a poctivě VYJÁDŘIT?
Okomentovat