Otevřený dopis ministryni školství: Velké pokroky v chování a porozumění probírané látce moje dcera učinila tím, že přestoupila na speciální školu

pondělí 6. června 2016 ·

Fotografka Darina Kuźmová napsala otevřený dopis ministryni školství Kateřině Valachové o zkušenosti s inkluzí dítěte z pohledu matky.


Vážená paní ministryně,

ráda bych Vám sdělila životní zkušenost s inkluzí svého dítěte z pohledu matky. Moje dcera, nyní 12letá dívka, která podstoupila nespočet vyšetření a dodnes de facto nemá přesnou diagnózu, byla přijata na běžnou školu.

To, že školní rok mé dcery proběhl s jedničkami a dvojkami na papíře, a ve výsledku skončil propadnutím, považuji za velmi neprofesionální. Svědčí to o tom, že učitelský sbor včetně asistentů není na běžných školách odborně vzdělán k vedení dětí s poruchami nebo handicapy.
První třídu absolvovala s jedničkami a dvojkami, na konci školního roku však paní učitelka oznámila ředitelce školy a následně i nám rodičům, že dceru nepustí do druhého ročníku základní školy. Verdikt zněl, že propadá. Propadla s jedničkami a dvojkami, což bylo dosti šokující. Paní učitelka měla k dispozici asistentku pedagoga, která měla pomáhat se vzdělávacím procesem mé dcery.

To, že školní rok mé dcery proběhl s jedničkami a dvojkami na papíře, a ve výsledku skončil propadnutím, považuji za velmi neprofesionální. Svědčí to o tom, že učitelský sbor včetně asistentů není na běžných školách odborně vzdělán k vedení dětí s poruchami nebo handicapy. Není to však jejich vina, protože doposud je školství naší republiky tvořeno i speciálními a praktickými školami právě pro potřeby dětí s postižením.

Ovšem poté, co se objevila jakási touha některých rodičů umístit své dítě do „běžné“ školy, přestože má předpoklady pro vzdělávací systém speciální nebo praktické školy, projevila se i ze strany škol vstřícnost k zařazení těchto dětí do výuky s pomocí asistentů. Tito asistenti jsou sice plní ochoty pracovat s handicapovanými dětmi, bohužel však pro tuto práci nemají dostatečné vzdělání.

Vzhledem k tomu, že škola v obci, kde bydlíme, byla ochotná mou dceru zařadit do vzdělávání a přidělit jí asistenta, jsme byli inkluzí velmi potěšeni. To byl však jen prvotní dobrý dojem z tohoto kroku. Postupem času se moje dcera ostatním dětem mentálně vzdalovala, její vrstevníci dospívali rychleji a pomyslné nůžky v mentální rovině se začaly dost široce rozevírat.

V praxi se to projevilo tak, že dcera byla ve většině hodin vzdělávána separovaně od svých spolužáků, tj. byla vzdělávána v oddělené místnosti, aby svým chováním (ADHD) své spolužáky nerušila a naopak nebyla jimi rozptylována. Vypadá to velmi vstřícně, když však moje dcera posléze nastoupila do kolektivu třídy ve škole se speciálním vzdělávacím systémem, projevil se tento krok jako velmi nevyhovující.

Tím, že původní „běžná“ škola poskytla mé dceři určitý komfort vzdělávání v oddělené místnosti, v konečném důsledku vlastně zhoršila její zařazení do vzdělávání a komunikaci v kolektivu. Znamená to, že vstřícný krok školy spočívající v individuálním přístupu k mé dceři jí nakonec uškodil, protože když dcera ve čtvrtém ročníku přestoupila do speciální školy, neuměla pracovat v kolektivu – bylo pro ni velmi stresující, aby pracovala na zadaných úkolech s ostatními dětmi.

Dále bych ráda podotkla, že dcera byla do poloviny čtvrtého ročníku vzdělávána na běžné základní škole, kde byl veškerý pedagogický sbor nakloněn a otevřen vzdělávání dětí s postižením a jeho zařazení na jejich školu, tedy vlastně přizpůsobení celé školy tomu, že byli ochotni mít mezi sebou děti s postižením, neboť moje dcera tam nebyla jediná.

Ano, mohlo by se zdát, že by to mělo být běžné, avšak není to samozřejmostí. Inteligentní a vzdělaní lidé, ale i inteligentní děti plně rozumí, když se někdo odlišuje, a chápou, že je třeba vzít tyto lidi a děti mezi sebe a respektovat je. Vzdělaná společnost to akceptuje a je to velmi důležité pro běžný život. Ale vzdělávání dětí s postižením má své specifické potřeby, pokud jde o způsob výuky, její tempo atd.

Proto se na Vás, paní ministryně, obracím se svými zkušenostmi s inkluzí mé dcery a posléze s jejím přeřazením na speciální školu; chci Vám totiž sdělit, jak velké pokroky v chování a porozumění probírané látce moje dcera učinila tím, že přestoupila na speciální školu.

Způsob vzdělávání na běžné škole a škole se speciálním vzdělávacím systémem se diametrálně odlišuje, což by měla být pro naši republiku jedna z oblastí, na kterou bychom mohli být pyšní. Pedagogové se speciálním vzděláním mají odborný přístup k dětem s postižením a dokáží jim ve vyučování vysvětlit látku způsobem, kterému děti porozumí, což je naprosto stěžejní pro jejich zvládání základního vzdělávání a následně i života.

Konkrétně mohu z vlastní zkušenosti uvést příklad, že moje dcera na běžné základní škole neporozuměla matematice a za pět a půl roku (první třídu opakovala) se neposunula z místa v oblasti počítání do 10, zatímco po pěti týdnech na základní škole se speciálním vzdělávacím systémem zvládla násobilku 2, 3, 4, 5 a 6, a to právě díky odbornému vedení speciální pedagožky.

Podobných příkladů ze života mé dcery je spousta a my, rodiče, jsme si položili jen jednu otázku: „Proč jsme svou dceru nepřeřadili na speciální základní školu již dříve?“ Jako rodiče můžeme jen děkovat, že běžná škola, která přijala naši dceru do vzdělávání pod vedením asistenta pedagoga, byla velmi vstřícná a ochotná naši dceru přijmout nejen z hlediska vzdělávání, ale i toho lidského. Avšak není chybou této školy, že na něco takového není plně připravena.

Je logické, že počet požadavků ze strany škol mít asistenta pedagoga je vyšší než počet dostupných kvalifikovaných asistentů. Proto byly a jsou zřízeny školy se speciálním vzdělávacím systémem, který nejenže odborně přistupuje ke vzdělávání a vedení dětí s postižením, ale dává těmto dětem pocit důležitosti na jejich mentální úrovni, což v běžné škole není možné.

Zcela zdravé děti nemohou nikdy porovnávat své výkony s dětmi s postižení. Pakliže takto učiní, dostává se dítě s postižením vždy na konec, což znamená demotivaci v jakékoli oblasti školních aktivit. Každý jedinec má potřebu být v něčem dobrý, a když je stále jen poslední, stává se pro něj toto prostředí frustrujícím.

Na závěr bych ráda zmínila, že jsem vždy propagovala vnímání dětí s postižením jako obohacující pro celou společnost v tom smyslu, že my se v jejich přítomnosti učíme akceptovat, že jsme odlišní. Stále jsem přesvědčena, že to tak má být, avšak vzdělávání je oblast života, v níž by mělo být hlavním zájmem společnosti umožnit handicapovaným dětem vzdělávání dle individuálních potřeb a následného uplatnění v osobním životě.

Dát těmto dětem šanci vzdělávat se tempem, které zvládají, protože se jim nedostalo zcela plného zdraví, by mělo být pro naši společnost prioritou.

S úctou

Ve Vendryni, 26. 5. 2016
Darina Kuźmová
739 94 Vendryně 1081

5 komentářů:

Unknown řekl(a)...
6. června 2016 v 9:32  

"Dát těmto dětem šanci vzdělávat se tempem, které zvládají, protože se jim nedostalo zcela plného zdraví, by mělo být pro naši společnost prioritou."

Je úplně jasné, že děti v dolní hranici okolo IQ 50 nikdy nebudou schopny zvládnout učivo, výstupy RVP. Bohužel. Nezvládnou ani ty minimální požadavky. Inkluze je politické rozhodnutí.

Zdeněk NUTZ řekl(a)...
6. června 2016 v 10:31  

Speciálním školám jsou házeny klacky pod nohy, jsou různým způsobem zašlapávány do země, ačkoliv se proklamuje, že tomu tak není.
Tady už přestává veškerá legrace. Pokud si to vše dám do souvislosti s ostatními vycházejícími zákony a nejenom ve školství, nezbývá, než napsat: Nová totalita už je na obzoru, přátelé.
Stát začíná diktovat, jak máme vychovávat děti, jak máme žít. A to je špatně. Hodně špatně. Povinná inkluze je jenom výsledek toho, kam se ubíráme!!!

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
6. června 2016 v 12:37  

http://liberec.idnes.cz/vychovny-ustav-chrastava-jiri-ovcacek-michael-canov-petice-prezident-1k5-/liberec-zpravy.aspx?c=A160605_170456_liberec-zpravy_epstj

Svět se ... obrací.

mirek vaněk řekl(a)...
7. června 2016 v 8:04  

Něco z reality inkluze.
Těžce postižený žák ve třetím ročníku před maturitou. Před dvěma lety pracovnice spec. centra tvrdila, že žák bude mít možnost si čtvrťák rozdělit na dva roky. Po tlaku školy, ho matka chtěla získat papír před 4. ročníkem. Nejbližší termín vyšetření: září-říjen.
Včera v TV to krásně vystihli.Postižený žák. Matka maká,škola maká, finance na asistenta musí ušetřit z vlastních zdrojů. 1 pracovnice centra na 300 postižených.

Unknown řekl(a)...
7. června 2016 v 19:15  

Inkluze je vzpoura deprivantů zaměřená na likvidaci vzdělanosti v evropských zemích. Vůči postiženým dětem je to neodčinitelná křivda a její důsledky bude řešit několik dalších vlád.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.