Petr Chaluš: K polemice o základních školách

čtvrtek 3. března 2016 ·

Petr Chaluš odpovídá na polemické otázky Zdeňka Sotoláře k tématu soukromých a veřejných základních škol. Jak mohou veřejné školy začít soukromým aktivně konkurovat?

Článek o dobrých základních školách pro všechny děti přinesl mnoho reakcí. Zajímavá diskuse se rozvinula pod článkem v Deníku Referendum, několik lidí poslalo emaily a vyšla polemika i na portálu Česká škola. V této polemice pokládá Zdeněk Sotolář několik důležitých otázek, zde jsou odpovědi.

„Opravdu můžeme s čistým svědomím říci, že žádná veřejná škola nenabízí slušné chování a humanistický přístup k dětem? A naopak, můžeme s čistým svědomím říci, že všechny soukromé školy všechno tohle skutečně nejen nabízí, ale i prakticky činí? Není za tím slušným chováním a humanistickým přístupen jen podlézavost soukromé školy vůči dobře platícím zákazníků?“ začíná svou polemiku Zdeněk Sotolář.

V svém článku zmiňuji veřejné školy, o které rodiče bojují například změnou trvalého bydliště. Navíc celkově obhajuji význam kvality veřejných škol. Zároveň si myslím, že ve většině veřejných škol stále ještě pracuje mnoho skvělých učitelů, ačkoli mnoho odešlo do jiných sektorů.

Jenže to nestačí. Veřejné školy potřebují silnou podporu státu v oblasti řízení, pedagogiky, komunitní práce, poradenství a podobně: nikoli silnou centralizaci, ale silnou inspiraci a investici do inovací. Bez toho nemohou konkurovat inovativní rétorice soukromých škol.

Ty soukromé základní školy, které vznikají z potřeby alternativy, zmiňované hodnoty často nabízejí. Mluvím o zatím zřejmě málo viditelné vlně, která pod značkami nových pedagogických trendů vypadá natolik veřejně prospěšně, že si ani nevšimnete částky za školné.

Není mým cílem obvinit tyto zakladatele, je mým cílem obvinit stát, že takový trend neanalyzuje a nereaguje na něj podporou veřejných škol.

„Je to opravdu jen láska k dětem, co vede rodiče k přesunu dětí do soukromých škol? Nebo je to cynický snobismus boháčů? Nemůžeme jednoduše dokázat, co z toho je víc pravda. Ale fedrovat jen jeden pohled je příiš jednostranné a krátkozraké. Soukromé školy válcují ty veřejné především penězi, které vytvářejí nesrovnatelné podmínky. Je otázkou, zda je to vůbec férová soutěž,“ pokračuje Sotolář.

Každý má právo chtít to nejlepší pro své dítě. Stát musí přesvědčit rodiče, že to nejlepší je veřejná škola, ne je k tomu nutit.

Soukromé školy mají za sebou rodiče, kteří si mohou dovolit investovat do vzdělání svých dětí více než jiní. Určitě jsou zřizovatelé těchto škol schopni vyjmenovat mnoho nevýhod, kterým na druhou stranu čelí.

Doufám, že nejde o soutěž, tu bychom totiž nakonec prohráli všichni. Jde o prostou odpověď státu a veřejných škol na tento trend - soukromé školy jsou prostě nositeli inovací. Ať si nabízejí ploty, stáje s koňmi či celebrity, to nakonec ničemu nevadí. Velkou výzvou je spíše to, že úspěšně nabízejí pedagogické a komunitní inovace.

„Jak v tomto mohou veřejné školy začít soukromým aktivně konkurovat?“ ptá se pak Zdeněk Sotolář.

To je dobrá otázka. Pro začátek mohou vytvořit přátelské prostředí pro rodiče a děti. To zas tolik peněz nestojí. Mohou také zvažovat inovace – slovní hodnocení, učení ve smysluplných tematických celcích, zapojit rodiče do výuky a mnoho dalších drobných kroků. Podstatné ale je, aby je stát oceňoval.

Pokud vím, ke školám v poslední době promlouvá jen Česká školní inspekce. A ta, i kdyby chtěla pomoci, není z podstaty podpůrným partnerem škol. To by se musela vzdát svého názvu i většiny svých nedávno extrémně posílených kontrolních pravomocí.

Konkurovat lze zdola síťováním inovativních veřejných škol, inovativních učitelů nebo shora rozvojem škol ze strany kompetentní, kreativní a důvěryhodné sítě úředníků a odborníků. Obě tyto cesty jsou extrémně obtížné v České republice. Na vlastní kůži už mnoho let pociťuji, jak obtížné to je. Přesto se snažím přispět, například v rámci iniciativy Přátelské učení.

„Není však nárůst počtu placených soukromých základních škol především zprávou o tom, že není něco v pořádku se stavem naší společnosti? Není to zpráva o tom, jak se od sebe vzdalují světy bohatých a chudých?“ doplňuje svoje pochyby Sotolář. „Nejde o tu chudší polovinu rodičů. Jde o chudší většinu,“ zakončuje.

To je zásadní připomínka. Škola je závislá na podobě společnosti, ve které existuje. Pokud je nějaká společnost málo demokratická, škola je odsouzena ke stejnému deficitu.

Na druhou stranu je škola jednou z mála institucí, které mohou podpořit sociální soudržnost nebo aspoň bránit nárůstu nesoudržnosti. Mohli bychom začít skromně tím, že by alespoň základní škola nepodporovala rozdělování lidí do světů „bohatých“ a „chudých“ nebo „chytrých“ a „hloupých“. Uvozovky naznačují, jak jsou tyto kategorie často zavádějící a nevypovídají o štěstí, o vnitřní kvalitě člověka či o míře jeho přínosu druhým.

Závěrem nezbývá, než poděkovat Zdenkovi Sotolářovi za důležitý dialog.


11 komentářů:

laimes28 řekl(a)...
3. března 2016 10:11  

polemika z jiného světa o ničem,
1/ dnešní zš jsou tragické,po 5. roč. kdo může odejde na víceletý gympl,na zš zůstanou ti na "dozesení",nicméně i mezi nimi se najde pár žáků či jejich rodičů,kteří chtějí,aby se něco naučili,ve třídě na "dosezení" to ale není dost dobře možné a tak dají své dítě do soukromé školy
2/mýtus o tom jak jsou soukromé školy bohyté a státní chudé svědčí jen o tom že málokdo na takové soukromé škole učil,na soukromé se jinak hospodaří než na státní kde se peníze vyhazují oknem (okny-měněnými každou pětiletku apod.
3/u státních sš na maloměstech je situace taky mizerná,máme jeden gympl a jednu soš (sloučená prumka s dvěma učňáky pokleslá na úroveň učňáku),takže buď vaše dítě chodí na gympl nebo na ten učňák,jak to na něm vypadá,netřeba rozebírat a tak jest rodič vděčný za soukromou skolu

Renata Kalabisová řekl(a)...
3. března 2016 22:41  

výborná diskuze, také děkuji. Ale je to začarovaný kruh - státní školy se nemohou jako celek nějak zásadně změnit, ač mnoho skvělých učitelů snahu a kvality má, neboť státní školy je příliš svázáno předpisy, zkouškami, byrokracií, úhrnem nesmyslnou politikou, která se vlastně o opravdovou kvalitu nestará. Jak by takové ministerstvo mohlo školy oceňovat, chraňbůh jim prospívat?

Není třeba klást dělítko mezi soukromé a státní školy, nýbrž mezi kvalitní (hledající) a uzavřené, nehledající. Je samozřejmě škoda a velký hřích na dětech, že velká část kvalitních škol je placených. Pokud nám učitelům opravdu na dětech záleží, měli bychom se ptát, zda opravdu je i naše škola tou hledající, snažící se s rodiči a dětmi najít společnou řeč. Pokud ovšem je učitel přesvědčen, že dítě se proviní již samým tázáním se po smyslu vyučované látky, nemohu mít důvěru v to, že my učitelé opravdu stojíme na pravém místě.

Pěkný večer přeji.

RK

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
3. března 2016 23:17  

Již jste se paní Kalabisová svých žáků (co by kvalitní učitelka, respektujíce žáky) zeptala jak se ptal kolega?

Nico Pytlik řekl(a)...
3. března 2016 23:43  

Cituji viz http://bit.ly/21amlrx
"jsem češtinář, domnívám se, že něco i vím, přesto jsem došla ke stejným závěrům jako Tajný Učitel, a to na základě pozorování stovek hodin, přečtení mnoha slohových prací žáků vyjadřujících se ke kvalitě a smysluplnosti výuky velmi kriticky a velmi artikulovaně, slušně."

Takže ptala se už dávno, ale neřekne, a neřekne, a neřekne... fascinována Chalušem, Feřtekem, Kartousem, Botlíkem, Václavíkem, Tajným, Eržikou a duchem Daltona Montessoriho z Waldorfu.

Eva Adamová řekl(a)...
4. března 2016 8:13  

"Pokud ovšem je učitel přesvědčen, že dítě se proviní již samým tázáním se po smyslu vyučované látky, nemohu mít důvěru v to, že my učitelé opravdu stojíme na pravém místě."

Průšvih je v tom, že dnešní děti se po smyslu vyučované látky nepídí, leč se rovnou staví do opozice a vyučovanou látku šmahem řadí mezi blbosti, které přeci ony nebudou nikdy potřebovat. A jsou v tom stále agresivnější a jsou v tom stále více podporovány rodiči zblblými neustálými mantrami v médiích o chytrém strýčkovi Googlovi, který vše najde a zachrání. No v matematice, fyzice a chemii to ten strýček Google rozhodně nevytrhne.

Nico Pytlik řekl(a)...
4. března 2016 10:00  

dnešní děti se po smyslu vyučované látky nepídí...

Není to tak dávno, kdy jsem často čelil dotazům, k čemu jim to bude. Bohužel dialog se zadrhával na skutečnosti, že mi žáci nebyli zpravidla schopni nejenže sdělit, v jakém oboru budou pracovat, ve kterém městě žít, kolik budou vydělávat, kolik mít dětí, ale dokonce ani, na kterou vš hodlají postoupit.
Dnes se už neptají. Dnes už vědí přesně, že nic z toho, co je předmětem jejich současného studia nikdy k ničemu a za žádných okolností potřebovat nebudou.

Renata Kalabisová řekl(a)...
4. března 2016 14:21  

smutné je to, že my, učitelé, jim tak sebevědomě tvrdíme, že to všechno jednou možná potřebovat budou.My to víme jak? Všechno je zajímavé, podnětné, jen záleží na podmínkách, za kterých se učíte.

Pojďme s nimi společně hledat půdu, vhodné podmínky, pro rozvoj osobnosti, duše - jejich, našich vlastních. Probuzená duše mnohem lépe cítí, kam směřuje, touží hledat.

Eva Adamová řekl(a)...
4. března 2016 15:17  

Paní Kalabisová, škoda, že nelze umístit Vás na půl roku do nějaké velké sídlištní školy, anebo, a to by bylo ještě lepší, do školy ve vyloučené lokalitě, abyste měla možnost nám to probouzení duše v praxi ukázat.

poste.restante řekl(a)...
4. března 2016 15:26  

"Na co potřebuju vědět něco o nějakém pitomém bronzu? Všecko se stejně vyrábí z kamene a dřeva, tak co."
žák Kalabis, česká kotlina, cca 2300 př. n. l.

My to, drahá kolegyně také nevíme, co budou naši žáci potřebovat. Proto je také učíme jen základy. A ty by měly být dostatečně pevné a dostatečně široké, aby se na nich dalo stavět týden po maturitě, nebo i za 30 let poté.

Takže, když už se od Vás a Vašich žáků zřejmě nedovíme, co vědět chtějí, zkusme to obrátit.
Mohla byste se Vašich žáků zeptat, co určitě potřebovat nebudou?
Že bychom pak třeba z učiva matematiky vyhodili Pythagora, z fyziky Archiméda, z biologie třeba nosorožce, ...

Nevím, co všechno se vyřadí.
Vím ale určitě, co zbyde: blboun nejapný.

Renata Kalabisová řekl(a)...
4. března 2016 15:37  

já na velké sídlištní škole působím a působila jsem, takže děkuji za přání :)

mám potřebu diskutovat s lidmi, protože vidím, co se děje a domnívám se, že zavírání očí před skutečností nás nikam nedovede, pouze nás to jako společnost zakonzervuje ve stereotypech, což může eskalovat do problémů nedozírných následků

velmi děkuji za obohacující diskuzi

Nico Pytlik řekl(a)...
4. března 2016 23:30  

Člověk píšící pod jménem Renata Kalabisová NENÍ učitelka, a dělá si z Vás prču. Pochopte to už.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.